Vize, jakou potřebujeme/20

5. leden 2022 | 00.01 |

blog ›

Do tohoto pokračování záměrně vybírám stručné ohlasy. Jednak proto, abych ukázal, jak jsou významné coby inspirace a korekce při tvorbě společně sdílené vize, jednak proto, abych připravil půdu pro dvě témata, která ve vhodnou chvíli otevřu jako výchozí.

Teď je nejaktuálnější potřebou udělat si představu o tom, co vše musí vize obsahovat.

Bez toho, aby byla dostatečně komplexní, se nic nepovede.

Pak bude nutné soustředit pozornost na klíčové okruhy:

0pt; font-family:"Times New Roman","serif";mso-fareast-font-family:"Times New Roman"; mso-fareast-language:CS">- Jakou změnu prožíváme.

- Kdo je adresátem a realizátorem vize (kdo vizi vytváří a kdo je vizí vytvářen).

Zde je příležitost pro zapojení těch, kteří chtějí na tvorbě vize spolupracovat.

Nyní stručné podněty (od svého textu je odlišuji barvou):

Jiří Mihola:

Bez významné transformace společnosti to rozhodně nepůjde.

Konkretizaci vidím na:

- vize člověka,

- vize pozemšťanů,

- vize Evropy,

- vize Česka.

K tomu: Souhlas. Otázka obsahu "transformace" společnosti je klíčová. Stojíme před změnou, která je jednou z největších v dějinách lidstva? Pokud ano, tak jak k ní přistoupit: Z hlediska Marxovy teorie společensko-ekonomických formací? Stačí její původní podoba, nebo je nutná aktualizace? Je Massonův "postkapitalismus" dostatečnou inovací? Vzít v úvahu Rostowa, Ingleharta, Fukuyamu, Huntingtona či někoho dalšího? Směřujeme ke společnosti Průmyslu 4.0, k digitální společnosti, vzdělanostní společnosti apod., nebo jde o změnu ještě hlubší, méně "setrvačnou", a proto ji stále neumíme uchopit ani teorií, ani našimi představami? Jak se v ní bude měnit role člověka a rozvoje jeho schopností – klesat, nebo se bude zvyšovat? – Myslím, že z těch několika málo otázek je zřejmé, že vizi, pokud má být společně sdílena, nelze "naservírovat", ale je nutné ji trpělivě vypěstovat.

Michal Blahout:

Chtěl jsem k tomu dodat, že v první řadě je důležité si uvědomit, pro koho je to děláno, tedy kdo bude koncovým "uživatelem" vize, aby to nebylo: "Pro blbce moc intoušské a pro intelektuály moc blbé." Ale to je asi obsaženo v bodě: 1. Úrovně prezentace vize. Leč obávám se, že najít něco, co bude vyhovovat oběma skupinám, bude náročné.

Pak bych měl postřeh k bodu 4. Vymezení základní polarizace doby: zde podle mě záleží na morálním uvědomění jedince. Tedy jakou úroveň morálky má. Jako jeden z výrazných problémů naší doby vidím rozšíření hédonistické morálky. Tedy takové úrovně morálky, kdy dotyčný jedná sice altruisticky, ale jeho hlavním motivem je jeho dobrý pocit. Tedy pomáhají proto, aby z toho měli užitek (měli ze sebe dobrý pocit, byli chváleni, či se mohli cítit nadřazeně). Případně je to forma investování do pozici. "Já jsem tady ten vykonavatel dobra a každý, kdo proti mě něco má, nebo se mnou nesouhlasí, musí být tedy ten zlý." Problém u této morálky jsou dva:

1. Lidé nechtějí řešit příčiny problému, ale jen důsledky. Kdyby byla vyřešena příčina, tak by už nemohli pomáhat a mít z toho užitek.

2. dá se s nimi manipulovat prostřednictvím odměňování.

Těmto lidem jde o chválu ze strany autority. Já tomu říkám syndrom Hujera. Anička napráší Pepíčka paní učitelce, že má tahák, aby byla pochválena. V minulosti takoví lidé nahlašovali kacíře církvi, židy náckům atd... Dneska udávají na fb za špatné komentáře, vítají migranty, což problém neřeší, pouze příčinu a v budoucnu to bude mít závažné důsledky.

K tomu: Jsem velmi rád, že kolega M. Blahout takto otevřel otázku, kdo je adresátem a realizátorem vize (kdo vizi vytváří a kdo je vizí vytvářen). K tomu bych zdůraznil, že v návaznosti na přesné vymezení polarizace společnosti (to vůbec není jednoduchý úkol pro teorii) bude nutné identifikovat hegemona změn a jeho spojence. Platí:

1. Žádná změna není možná, pokud se silám establishmentu daří štěpit síly odporu.

2. Změna může začít teprve tehdy, až se těm, kteří o ni usilují, podaří získat spojence z řad těch, kteří představují establishment svou pozicí, nebo mu slouží. A to bez funkční vize nejde.

Jan Mertl:

Pokud:

- nebude probíhat nějaká systematická kultivace lidí směrem ke vzdělání, dobrým mezilidským vztahům, péči o zdraví, nehromadění majetku, rozvoji kvalitní kultury a udržitelnému životnímu stylu (ne, dvakrát ročně dovolená v Karibiku či ve vlastní nemovitosti na Floridě není udržitelný model);

- bude v oblasti rodiny existovat mnoho pluralitních (a vzájemně svým způsobem konkurenčních) modelů rodinného soužití (které mají být vyhrazeny pro jinak neřešitelné situace, nikoli nabízeny jako běžně užívané formy nebo být systematicky propagovány);

- bude stát rezignovat na výběr daní a vyrovnanou bilanci veřejných rozpočtů skrze jejich adekvátní příjmy;

- nebude fungovat řada dalších obyčejných věcí;

pak sebelepší vize mají velkou naději na realizaci...

Obecně je vize určitě důležitá. Problém je v tom, že v současné době neexistuji ve společnosti efektivní způsoby, jak ji sledovat a naplnit. Sebelepší vize se tak v praxi rozpadá v lepším případě na souboj jejich zastánců a odpůrců a částečnou realizaci, pokud zastánci zvítězí ve veřejné volbě, v horším upadá do zapomnění. Jinak řečeno obávám se, že představa, že zpracováním kvalitní vize dojde ke zlepšení řady palčivých problémů současnosti, je nereálná. Situace je taková, že lidem se reálně nabízí převážně možnosti jak realizovat jejich horší stránky, extravagance, pudové sklony - a toho samozřejmě využívají. Kdyby zítra byla na Staroměstském náměstí poprava českých pánů, jistě by se zase mnoho lidí pro zpestření povánoční nudy přišlo podívat.

Tím neříkám, že z odborného hlediska nemá smysl na vizích pracovat, to jistě ano.

K tomu: Trochu skepse nikdy neuškodí. Otázku, do jaké míry je skepse oprávněná, lze formulovat i z opačného konce: Není právě současná doba tou, ve které nazrála nejen nutnost vytvoření vize, ale jsou k tomu i reálně podněty a příležitosti?

Za povšimnutí stojí ještě tento názor J. Mertla: "Sebelepší vize se tak v praxi rozpadá v lepším případě na souboj jejich zastánců a odpůrců." To je velmi důležitý aspekt problematiky tvorby vize, kterému budu věnovat pozornost v samostatné části. Podle mého názoru, pokud tvoříme plnohodnotnou vizi, pak by takováto situace neměla nastat. Pokud totiž vznikne při tvorbě či přesněji pěstování vize zásadní spor, měla by dobrá vize být půdou, na které se spor řeší, nikoli faktorem, který štěpí společnost na její zastánce a odpůrce. Ale to je opravdu natolik zásadní problém, že mu budu věnovat pozornost později.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Chtěl jsem si užít jiskřivou zimu se sněhem. Tak jsem si objednal penzion (U Modrého zvonku na náměstí ve Zlatých Horách) pro sebe a manželku (i jako vánoční dárek). Vyšlo to. Sněhu tak akorát, asi 5 cm. Všude bílo a současně se dalo dobře chodit. Mrazivo a zářivé sluníčko. Miliardy sněhových zrcátek.

Po cestě z Prahy jsme se stavili v Kladsku, obešel jsem celou gigantickou barokní pevnost. Udělali jsme si i výlet do Nisy a po cestě zpět se stavili na Rejvízu a zašli až k Mechovému jezírku.

Spodní část pevnosti v K