Vize, jakou potřebujeme/15

Vize, jakou potřebujeme/15

Kromě krátké poznámky, kterou jsem uveřejnil v 8. části, mně Ladislav Žák poslal svoji představu vize, kterou zpracoval před časem. Kromě toho, že je to "příjemná" vize, je v ní jeden zajímavý a poučný moment, na který chci v tomto pokračování upozornit. Nejdříve Žákova vize (odlišuji ji od svého textu barvou):

Vidím opravdovou společnost obyčejných lidí...

Ladislav Žák

Vidím společnost rozumu, citu a víry, v jejímž základu leží etické zkoumání prostředí, možnost volby a duální vztahy jejich individuálních i skupinových příslušníků, které utvářejí různorodé životní způsoby a umožňují jejich sousedství, spolužití a sounáležitost. (1)

Vidím společnost vyznávající а sdílející hodnoty míru, proměnlivosti a volného času, která bude dbát o důstojnost, důvěru a dostatek svých příslušníků. (2)

Vidím společnost, ve které jsou veškerá obecně uznaná základní práva příslušníků této společnosti, včetně práv majetkových a práva na informace, v jednotě s jejich povinností chránit práva druhých.

(3)

Vidím společnost, ve které probíhá základní spor mezi těmi, kteří tvoří a pracují, a těmi, kteří škodí a ničí, a jejíž spravedlnost stojí na omezování černých pasažérů. (4)

Vidím společnost, která nebude jakkoliv vykořisťovat své prostředí, a to ani přírodní, ani politické, ani hospodářské a bude dobrým sousedem dovnitř i navenek. (5)

Vidím společnost, která bude hospodařit především s přírodním a duševním bohatství ve své působnosti, sdílet ho, obnovovat, intenzivně inovovat a řádně s ním obchodovat. (6)

Vidím společnost, která bude omezovat dědictví práv i zásluh. (7)

Vidím společnost, ve které je sdílení a spoluodpovědnost normou až nutností, plná odpovědnost ctností a omezená odpovědnost výsadou. (8)

Vidím společnost, která nebude brát proměnlivost a změnu jako problém, ale jako příležitost a zdroj své budoucnosti. Synergie rozumu, citu a víry umožňuje poznat, utvářet a využít v prostředí skryté možnosti společenského pokroku a rozvoje. (9)

Vidím společnost, pro kterou nebude volný čas určen k regeneraci pracovní síly a utrácení peněz, ale ke svobodnému užití každým jednotlivcem, zejména pro rozvoj poznání, hledání krásy a opravdové víry а podporu osobního i společenského zdraví. (10)

Vidím společnost obyčejných živých lidí v jejich biologické různorodosti, se všemi jejich lidskými vlastnostmi a celou řadou společenských rolí. (11)

Vidím společnost, ve které neexistuje obecně uznané dobro nebo zlo. Dobro a zlo jsou v ní především individuálními hodnotovými soudy. (12)

Vidím společnost obyčejných lidí, kteří tvoří, sdílejí a žijí proměnlivou přítomnost, která utváří budoucnost pro všechny. (13)

Vidím společnost opravdových lidských společenství vznikajících z rovnoprávné vůle svých zakladatelů a fungujících na jimi vzájemně dohodnutých principech bez určujícího vnějšího vlivu. (14)

Vidím společnost, která má vytvořenou funkční strukturu komunikace se svým okolím i vnitřním prostředím. Tato struktura stimuluje a reguluje společenskou bezpečnost, spravedlnost a biologickou, společenskou a hospodářskou reprodukci společnosti. Tato struktura komunikace je klíčovým nástrojem adaptability společnosti na změnu jejího prostředí. (15)

Vidím společnost, ve které bude tato funkční struktura komunikace, nazývaná nyní politika, právo a stát, sloužit společnosti a nebude zcela ve službách moci. (16)

K tomu ode mne:

Základní námitkou proti takovéto vizi může být: "Pěkné, ale jak se k takové společnosti dostaneme?"

Odpověď je částečně obsažena v bodech (9), (10), (13), (15). Poznání spojené s rozvojem lidských schopností a pěstování sounáležitosti není jen naplněním vize, ale také naprosto zásadním faktorem jejího pěstování, sdílení, konkretizace a realizaci, rovněž tak i prolamování překážek při její realizaci.

Vizi nelze chápat jako představu, kterou někdo zrealizuje (a ostatní budou jen čekat), ale jako hnutí spojené se způsobem života těch lidí, kteří jejím pěstováním a uskutečňováním žijí.

Ten, kdo říká: "Je to složité. Tomu lidí nebudou rozumět. Lidi chtějí jednoduchá řešení."... apod. nechápe to hlavní. Vždyť nikdo jiný než konkrétní lidé, kteří svou životní aktivitou, svým způsobem žití, svou potřebou podílet se na něčem, co je přesahuje, vizi nemůže uskutečnit. Ve složité a přelomové době žití vně uskutečňované vize není přirozené žití, ten kdo nežije pěstováním, sdílením a uskutečňováním vize není parťák. A je velké nebezpečí, že poslouží jako zmanipulovaný nástroj ovládaný těmi, kteří se staví proti vizi, aby uchránili svá privilegia.

Jen ještě malá poznámka k bodu (4), resp. části týkající se "omezování černých pasažérů". Viděl bych to trochu jinak. Normální člověk má přirozenou potřebu podílet se na rozvoji společnosti rozvojem a uplatňováním svých schopností. To, že k tomu nejenže velké množství lidí nemá příležitosti, to, že na naplnění této potřeby rezignovali, to, že jejich schopnost podílet se na rozvoji společnosti, být užitečný pro druhé, atrofovala, to, že žijí v enklávách odpojených od řešení problémů... atd., to je jednou z největších deformací, ke které došlo. Proto nejde jen o omezování černých pasažérů, ale také nalezení cest reintegrace společnosti jako funkční pospolitosti či komunity. Zkrátka jde o cestu směrem ke společnosti, v níž je svobodný rozvoj každého podmínkou svobodného rozvoje všech, společnosti, v níž je každý rozvojem své specifické individuality přínosný pro druhé.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Podruhé jsem letos vyrazil na stradonické keltské opidum. Přímo ze Stradonic. Tentokrát jsem vycházku (asi 7 km) jinak strukturoval. Mým cílem byla akropole, ale také stradonický vodopád na Černovském potoku. K němu jsem musel projít náhorní plošinou s neuvěřitelnými výhledy do krajiny pokryté mocnou vrstvou jinovatky.

Stradonická akropole. Impozantní místo.

Celá náhorní plošina je krásná.

Cesta. 

Hlu

Hluboká orba s jinovatkou. Kdo by řek, že to může být taková nádhera.