Vize, jakou potřebujeme/12

28. prosinec 2021 | 00.01 |

blog ›

Vize, jakou potřebujeme/11

Pomoci nám budou muset Marťani... I.

Jako příklad toho, kam vede nedostatečně komplexní pojetí vytváření vize, uvádím pokus Jaroslava Tichého v jeho článku Systémová změna je nezbytná.

Celý článek je zde:

https://cz24.news/jaroslav-tichy-systemova-zmena-je-nezbytna/

0pt;font-family:"Times New Roman","serif"; mso-fareast-font-family:"Times New Roman";color:black;mso-themecolor:text1; mso-fareast-language:CS">A celý stojí za přečtení. Autor léta zdokonaluje svou představu o tom, jak zastavit změny k horšímu a dostat se z krize. Racionální čtenář ocení jak kritické pasáže, tak i doporučení. Pak ho ovšem čeká velké překvapení. To si nechám na zítra. Dnes vyberu to, co považuji za velmi přínosné. V zítřejším pokračování pak bude slíbené překvapení z článku J. Tichého i odpověď, proč k němu došlo.

Výběr z článku odlišuji barvou od svého textu (vynechávám pasáže o koronavirus, které z hlediska celkové koncepce podle mě nejsou podstatné a zbytečně by odváděly pozornost, kdo chce, najde si je na výše uvedeném odkazu):

Má-li dojít u nás ke zlepšení situace, musí občané nejprve pochopit, v čem spočívá hlavní příčina. Nechápou to ani politické strany a hnutí, což se projevilo jak na jejich volebních programech, tak i na volebních výsledcích. Lidé čekají na zásadní změnu, kterou ale zatím nikdo u nás nenabízí. A k tomu, aby taková změna mohla být realizována, je zapotřebí příhodných vnějších a vnitřních podmínek. Pojďme se na to ale podívat podrobněji.

Zaprodání státu a národa

Náš stát a národ byly zaprodány nejpozději naším vstupem do EU a NATO, fakticky ale již zčásti dříve rozprodejem či téměř doslova rozdáním naší ekonomiky minimálně z poloviny do zahraničních rukou. Souvisejí s tím i jakékoliv smluvní závazky, kterými předáváme část kompetencí vlastního státu někomu jinému. Jsou-li tyto kompetence předány jiným, logicky musí chybět nám. Snižuje se tak naše suverenita. Vstoupili jsme do organizací, z nichž jedna je militantní, nikoliv obranná (NATO), ta druhá politická, nikoliv prvořadě ekonomická (EU). Ta byla přímo určena k likvidaci členských států EU a jejich národů dle projektu Coudenhove-Kalergiho prostřednictvím organizovaného masového dovozu migrantů ze třetích zemí do Evropy s cílem promíchat a zdecimovat evropské národy. EU současně usiluje o likvidaci národních států a vytvoření 4. říše, jež má být poté islamizována a přeměněna v evropský islámský chálifát.

Ač se EU zpočátku tvářila jako výsostně ekonomický projekt přinášející Evropě a jejím státům a í národům partnerskou spolupráci a blahobyt, postupně se dala do plnění své stěžejní úlohy, přičemž tempo této své pro Evropu zhoubné úlohy stále stupňuje. Lidé se teprve pozvolna probírají z klamu, do něhož se většinou nechali vtáhnout pod příslibem zajištění míru a bezpečnosti, jakož i budoucí prosperity. Ti, kteří dosud nic z toho nepochopili, nepochopí to zřejmě již nikdy. Stejně jako události v r. 1989 u nás.

Zatemňování skutečného stavu věcí namísto jejich řešení

Ačkoliv je již dlouho veřejně známo, jak doplácíme na naše členství v EU, kterým jsme se stali fakticky kolonií Západu – viz studie francouzského ekonoma Thomase Piketty za období 2010-2016 pod názvem "Češi jsou poražený národ", kdy došel k závěrům, že podle oficiální statistiky Eurostatu za období 2010-2016:

bylo z ČR "odkloněno" na dividendách v průměru 7,6 % HDP ročně;
za tu dobu bylo totiž z ČR odvedeno 2.252 mld. Kč, zatímco
ve formě dotací bylo do naší země vráceno 1,9 % HDP, tj. Kč 563 mld. Kč;
ČR je tedy za 7 let v minusu 1.689 mld. Kč;
v průměru tento minus představoval ročně 241 mld. Kč.

Pozn.: V následujících letech vzrostl roční odliv zisků na více než 320 mld. Kč, čímž logicky

vzrostl i jejich ročních průměr a naše ztráta.

Pokud by byly zohledněny i finanční úniky do daňových rájů, nadfakturace a podfakturace mezi zahraničními mateřskými společnostmi a jejich dceřinými společnostmi v ČR, pohybuje se odliv peněz z ČR podle zpráv ekonomických odborníků kumulovaně až na úrovni 800 mld. Kč ročně. Započítáme-li ještě naše ztráty z úmyslně podtrženého směnného kurzu koruny oproti paritě její kupní síly (až 40 %), pak se dostaneme k číslům ještě o řád vyšším.

Naše vlády bez rozdílu tyto problémy nikterak neřešily, naopak je zatemňovaly. V této souvislosti je třeba připomenout, jak premiér Babiš ještě na jaře loňského roku se vyjadřoval v tom smyslu, jak vše plníme a "dobře šlapeme". Ano, ale v čí prospěch? Snad v náš, když máme třetinové platy než v Německu či zhruba poloviční, než činí průměr v celé EU při stejných či dokonce ještě vyšších cenách u nás než třeba v Německu?

Svádět to na naši nižší produktivitu práce při jejím přepočtu na EURa pro srovnání se zahraničím při takto podtrženém směnném kurzu koruny nejde a nikdy bez zohlednění tohoto faktu ani nešlo udělat), ač tím někteří "ekonomové" v ČR rádi matou.

V mezidobí tyto vlády postupně zadlužovaly náš stát (a tedy nás, občany), což vyvrcholilo závazkem A. Babiše učiněným před několika měsíci v Bruselu, kdy odsouhlasil naši participaci na přijetí půjčky v celkové výši 750 mld. EUR s tím, že:

zhruba polovina celé částky půjde na přefinancování dluhů Itálie a Španělska, které již nejsou schopné splácet ani své dosavadní závazky a kterým napřímo již nikdo nepůjčí.

To vše s cílem udržet ještě chvíli tyto státy v EU, aby se tato organizace nerozpadla;

za splacení celé půjčky 750 mld. EURo bude ČR (tedy její občané) solidárně ručit;
z této částky měla ČR dostat 1,7 mld. EUR tj. 0,23 %, což vydával premiér Babiš po svém návratu z Bruselu za naše (svoje) velké vítězství. Třeba dodat, že značná část této sumy představuje vratnou půjčku.

Za situace, kdy vůbec netušíme, kolik budeme nuceni za těchto podmínek (a za koho ještě) splácet, je tvrzení o výhodnosti takto přijatého závazku přinejmenším zatemňováním skutečnosti.

Kolabující řízení státu a jeho převzetí nadnárodním řízením

Řízení našeho státu postupně upadá a kolabuje. Zkouška úrovně řízení státu proběhla již v souvislosti s odstraňováním památníku maršála Koněva, následovaly provokace řeporyjce či dalších "odborníků na zahraniční politiku" z řad pražských zastupitelů. Postupně si takto testovali vládu a další orgány, kam mohou až zajít. Při jejich nečinnosti šli stále dále. Vyvrcholením bylo extempore Tchajwance vč. jeho projevu v nové "domovině".

Všechny tyto aktivity nám způsobily velké politické a hospodářské škody, kupodivu bez povšimnutí nejen příslušných institucí, v jejichž kompetenci tato činnost je, tak i PČR a soudů. To vše v rozporu s naší oficiální politikou a smluvními závazky (viz uznání jednotné Číny atd.).

Za situace, kdy jsme se stali kolonií, naše vlády působí jen jako úřednický aparát koloniální správy, přičemž k dovršení všeho nejsme ve skutečnosti ani republika nýbrž jsme u britského soudu zaregistrování jako pouhá obchodní společnost s ručením omezeným, nelze se ani divit. Zvláště pak za situace, kdy lidé nejsou dostatečně informováni a poslanci či senátoři bez rozdílu stranické příslušnosti mlčí. Zřejmě jim ten stav vyhovuje.

A zatímco poslanci a senátoři na veřejnosti tlachají cosi o naší suverenitě, tak té se zbavili bez našeho mandátu již dávno odsouhlasením změny v naší ústavě, kdy zákony a nařízení pouhé mezinárodní organizace (EU) nadřadili nad zákony ČR. Prodali tak téměř celý zbytek naší suverenity bez našeho vědomí s cílem udržet svá koryta.

A tam, kde nefunguje řízení státu na národní úrovni, tam nastupuje do takto uvolněného prostoru řízení nadnárodní. V důsledku toho byly pak obnoveny restituční žaloby cizí šlechty ve snaze obejít či prolomit dekrety prezidenta Beneše a nabýt zpět tak majetky, které jim byly po 2. sv. válce zabaveny za kolaboraci s německou 3. říší, a to ještě před rokem 1948.

A pokud snad někdo pochybuje o tomto závěru, stačí si srovnat ČR s Maďarskem, které je sice rovněž členem EU, kde však národní řízení na rozdíl od nás plně funguje.

Otázky míry a způsobu rozkradení majetku našeho státu a nás všech, který vytvářely celé generace, zatímco po r. 1990 jsme připustili k řízení státu ty, kteří "dokázali, že to dokáží", přičemž na rozkradení po generace vytvářeného majetku jim stačilo necelých 10 let, by bylo na samostatný článek. Ale k čemu? Těch článků bylo již mnoho, aniž by došlo k sebemenší nápravě. Nikdy totiž příslušný zákon v potřebné podobě neprošel naším parlamentem. Pro tento účel si tedy alespoň uvědomme, že i v této otázce máme oproti dalším státům v našem sousedství prim. Nechali jsme si totiž rozkrást prakticky vše.

A nyní přichází trest. V době, kdy občané budou potřebovat pomoc od státu (viz ceny energií a další zdražování ještě přijdou), stát nemá na nic peníze a kromě vybíraných daní nemá téměř žádné další zdroje. A půjčovat nám do nekonečna nikdo nebude.

Jaká je současná situace?

Kvůli stručnosti se omezím na její charakteristiku pouze prostřednictvím následujících bodů:

1. Chybí stále program odpovídající zájmům většiny občanů o změnu

Ačkoliv průběžně vzrůstá poptávka občanů po programu odpovídajícím zájmům většiny občanů o změnu stále se zhoršující situace v naší zemi, chybí příslušná nabídka. To se nakonec negativně projevilo i ve výsledcích říjnových voleb do sněmovny, kdy téměř 2.864 tis. voličů "nemělo koho volit", zatímco dalších více než 1.069 tis. voličů hledalo nejednotným způsobem spásu u některých stran a hnutí, jež zůstaly mimo sněmovnu. A přitom marně, neboť ani žádný z těchto politických subjektů takový program nenabízel.

(v danou chvíli ponechávám stranou regulérnost říjnových voleb a sčítání výsledků).

Občané stále ještě ve své většině nepochopili, že personální změny ve vedení státu při zachování existujícího systému žádné změny k lepšímu pro ně nepřinesou a přinést ani nemohou. Toto poznání je teprve čeká.

2. Neexistence domácích politických subjektů schopných a ochotných předložit občanům návrhy na řešení

Podíváme-li se s odstupem na politické strany a hnutí v ČR, zjistíme, že:

parlamentní strany nejsou schopné a možná až na jednu výjimku ani ochotné občanům návrhy na potřebná řešení předkládat a prosazovat v praxi. Být příp. ochotný, avšak nemít potřebnou schopnost ale nestačí;
neparlamentní strany toho nejsou bez výjimky zatím schopné, o ochotě některých z nich tak činit, i kdyby se podstaty věci dobraly, lze s úspěchem pochybovat.

Politické strany a hnutí u nás si tak podřezávají bez výjimky větev, na níž sedí. Ukazují totiž, že nejsou na politické scéně od toho, aby hájily zájmy občanů, nýbrž prakticky výlučně pouze zájmy svoje a svých vedení. Přibližují tak nevědomky okamžik, kdy lidé přijdou na to, že se bez politických subjektů obejdou a vystačí si v rámci přímé demokracie s přímo volenými a jimi kontrolovanými zástupci ve sněmovně (či sněmu). Pokud jde o senát, tak ten svojí činností a eskapádami svých představitelů sám již dovedl většinu občanů k poznání, že je nejen nepotřebný, nýbrž navíc ještě škodlivý.

Dlužno ale upozornit občany, že k rozhodování oni sami potřebují nezbytné množství znalostí a informací. Minimálně k tomu, aby začali volit lidi na potřebné morální a odborné úrovni schopné své voliče řádně zastupovat. Tedy žádné tváře, které nám dokola předvádí (zatím stále ještě) ČT. To samo o sobě je pro takové adepty do budoucnosti zcela diskvalifikující.

3. Zápas o projekt Trojmoří

Zápas hlavních mocenských skupin ve světě se u nás projevuje bojem o země V4 a jejich území, příp. i o země v jejich sousedství. Zatímco globalisté se snaží prostřednictvím EU jako svého nástroje nadále udržet země V4 (příp. V4+) jako členy této mezinárodní organizace a následně je rozmělnit v evropském islámském chálifátu, tak americká státní administrativa, resp. Deep state usiluje o oddělení Ruska od západní Evropy vytvořením pásu zemí od Pobaltí přes Polsko, Slovensko ČR, Maďarsko a dále přes Rumunsko až do Bulharska, v ideálním případě pak vč. Rakouska a Slovinska. Podle rozsahu je tento projekt označován jako Mezimoří, příp. pak Trojmoří. Tento záměr přitom naopak předpokládá odchod zmíněných zemí z EU, avšak s umístěním amerických základen a raket v těchto zemích a tím z nich udělat potenciální bojiště připravované války s Ruskem.

Svůj zájem na zprůchodnění dopravních cest do Evropy s využitím průplavu Dunaj-Odra-Labe pro dodávky zboží má naopak Čína. To souvisí i s vybudováním související logistiky a s posílením vlivu Číny v zemích, kudy tento kanál by měl vést.

Zájem o území států V4 je již po dlouhou dobu známým faktem, nicméně naše vlády nebyly schopné ujmout se iniciativy a pokusit se přispět k nasměrování států V4 do pro nás nejvhodnější konstelace. Bez takového mezikroku a potřebného zájmu a úsilí naší vlády se z chomoutu EU sami nevymaníme, což je s ohledem na očekávaný kolaps zemí EU a jejich islamizaci poněkud chmurným zjištěním.

Která z uvedených variant bude pro nás nejvýhodnější, ukáže další vývoj, který by ale naše vláda měla předjímat, a v tomto smyslu i konat. Naším cílem by mělo být obnovení naší suverenity a účast v Konfederaci nezávislých států V4+ (ať již na bázi slovanských či středoevropských zemí. Taková činnost si vyžaduje ale profesionálů na patřičných místech a ty si již hodně dlouho nevolíme. Taky k čemu, když místo vlastní zahraniční politiky jen posloucháme pokyny z Bruselu, příp. z Washingtonu. I tak má naše vláda honičku, pokud se tyto instrukce rozcházejí. A o naší suverenitě přece stačí podle potřeby jen povyprávět.

Na vině jsou ale též strany předstírající, že jsou alternativní. Potíž je ale v tom, že žádné iniciativní návrhy takového druhu našim vládám totiž nepředkládají a nedomáhají se společných jednání s vládou jako zástupci nevolících občanů. Jednak nejsou jednotné, jednak nemají k tomu potřebný program a krom toho v podstatě nikoho nezastupují, ačkoliv počet těchto občanů stále roste.

4. Násilná genocida národa

(O koronaviru, vynechávám, RV.)

5. Prohlubující se ekonomické a finanční problémy

Za popsané situace nemůže být překvapením, že stát se zadlužuje. To, co ale překvapující

je, spočívá v tom, že:

a/ své zadlužení vláda příliš neřeší (kromě řečnění dnes již bývalé opozice, která po příchodu k vládě své oddlužovací (dosud jen slovní) úsilí jaksi ztratila;

b/ vláda se vůbec nezabývá rekonstrukcí naší ekonomiky, kterou před schválením prvních 500 mld. Kč navýšení svého zadlužení v loňském roce původně zdůvodňoval. Nebo jsme již na to zapomněli?

c/ naše zadlužování jako téma zmizelo ze zpráv mainstreamové propagandy. Náhle jakoby neexistovalo či nebylo nutné k němu přihlížet. Totéž platí i o přípravě rekonstrukce a restrukturalizace naší ekonomiky. Pracujeme na něm vůbec někdo? Kdo a s jakými cíli a s jakými průběžnými výsledky?

Opět si položme si přinejmenším následující otázky:

jaké jsou důvody tohoto přístupu vlády (bez ohledu na její složení)?
Čekáme na nějakou zásadní změnu, která nás přijatého zadlužení zprostí?
A z jakého titulu by to mělo být? Ví to vláda vůbec?
K čemu (kam) naše vlády stát vlastně řídí, mají vůbec nějaký cíl a tomu odpovídající koncepci?
co vlastně chce vláda udělat ke zlepšení situace státu a života jeho obyvatel? Pokud by covid měl být vleklou záležitostí na roky, nemůže přece vláda čekat s nápravou až na jeho skončení. (Zprávy z Británie přitom hovoří o nutnosti očkovat lidi každé čtvrtletí). Je tedy zřejmé, že tvrzení o tečce jsou jen dalším podvodem vlád v jejich snaze udělat z občanů "sluníčka mnohotečná";
co hodlá vláda dělat s nekontrolovaným navyšováním cen energií v ČR, na jejichž úhradu nemají občané vesměs dostatek peněz? Případné snížení DPH u energií problém neřeší. Snížení ceny by jednak zdaleka nebylo dostatečné, jednak by se týkalo pouze snížení příjmů do státní pokladny, nikoliv snížení nadměrných zisků různých parazitů zbytečně zapojených do obchodování s energiemi na přání EU.

6. Hrozí rozpoutání války s Ruskem a naše přímé ohrožení

Představa o vyprovokování většího incidentu ze strany ukrofašistů vůči oběma republikám na východní Ukrajině s cílem vtáhnout do konfliktu Rusko, aby bylo možné zdůvodnit nasazení amerických základen a raket do zemí V4, tedy i do ČR, znamená ve svých důsledcích přímé ohrožení našich občanů a státu, jehož vláda z nás učiní bojiště, pokud to připustí. A dle dostupných informací se tak již stalo. Náhle není potřeba souhlasu sněmovny, nikdo se netáže ani prezidenta jako vrchního velitele ozbrojených sil. Stačí kývnutí odstupujícího premiéra. Bez mandátu občanů.

Z občanů naší země se tak stává čistě rukojmí cizích zájmů. Jsme schopni se proti tomu ještě vůbec ozvat? Ještě chybí požadavek, abychom zemřeli radostně. Tohle má být to slibované bezpečí a mír při členství v NATO?

K tomu ode mě:

Téměř se vším v této části lze souhlasit. Pasáže o koronaviru jsem do výběru nezařadil, protože jsou v nich nepodložená tvrzení a jejich komentování by odvedlo pozornost jinam. Ocenění si zaslouží přehlednost a uvedení dat. Čtenáře však možná v tuto chvíli napadne otázka: Kdo a jak systémovou změnu provede? Jak ji odstartovat? Jak zlomit dosavadní trend? – Zítra uvidíme, jakým překvapivým způsobem se s těmito otázkami J. Tichý vyrovnává.

(Pokračování)

A k tomu trochu inspirující přírody:

Pražáku, nevíš, kam se jít projít? Do areálu Cibulky (Vidoule, přírodní park Motol-Košíře...). Podceňované. Chyba. Lze si užít na sto způsobů. Tady je jeden z nich. Přitom snadno dosažitelné.

Jeden z mnoha výhledů od pískovců u Vidloule v areálu Cibulky. Tento je východním směrem.