Horší než "vykořisťování"/ZÁVĚR

Nejdříve trochu inspirující přírody, bez které nikdo neuloví žádnou myšlenku a anise nedokáže utřídit to, co se mu rodí v hlavě.

Závěrečný komentář k seriálu o článku: Ekonomie produktivní spotřeby, vývoj finančních trhů, poziční investování a vícebodové rozšíření Nashova vyjednávacího problému

V článku jde především o prezentaci nástrojů analýzy pozičního investování (investování do společenské pozice). Považuji tento fenomén za skutečně "horší než vykořisťování". Vykořisťování v Marxově smyslu znamená, že někomu z pozice vlastnictví výrobních prostředků odnímáme část výsledků jeho práce. Samotný pojem "vykořisťování" však neobsahuje uvedení toho, co s tím nabyvatel této části výsledků práce učiní. K. Marx jde v analýze tehdejší reality pochopitelně dál a na řadě příkladů ukazuje, je kapitalista takto získané prostředky používání například k tomu, že zamění práci dělníka stroji, přitom tak, že je tímto udržována "rezervní armáda nezaměstnaných", jejíž existence umožňuje kapitalistovi zaměstnávat dělníka za cenu jeho pracovní síly (nákladů její reprodukce). To, že se proti dělníkovi tímto způsobem obrací výsledek jeho vlastní práce, nazývá odcizením, resp. jednou z konkrétních forem odcizení. Z tohoto hlediska lze považovat za jednu z forem "odcizení" (v Marxově smyslu slova) i poziční investování.

Jedním z nejdůležitějších výsledků dobré teorie by mělo být to, aby přispěla k pochopení toho, o co v dané oblasti jde, a to zejména formou pojmů, konceptů a modelů, které kultivují přirozenou lidskou představivost. To není jen problém věd o společnosti, ale i věd o přírodě. I zde je pokrok spojen s tím, že dosažené poznatky slouží především k porozumění realitě a že jsou příspěvkem umožňujícím představit si to, co se odehrává v dané oblasti reality (a to i té sebemenší či sebevětší, sebevíc vzdálené od našeho bezprostředního styku s realitou). To je hlavní výstup vědy a nikoli jen použití aparátu k dílčím stereotypním propočtům, výpočtům apod. Nedocenění role vědy při rozvíjení lidské představivosti nutně vede k atrofování vědeckého přístupu. – Je otázkou, zda právě atrofování a neutralizace pravdivého vědeckého poznání není to, o co některým jde.

Jedním z klíčových prvků přístupu je ekonomie produktivní spotřeby: tato teorie odmítá hlavní předpoklad neoklasické ekonomie. Totiž ten, že spotřebitel maximuje svůj užitek v souladu se svými preferencemi. Ekonomie produktivní spotřeby považuje mechanismus preferencí založený na subjektivně pociťovaném prožitku nikoli za cílotvorný, ale rozhodovací, a to z hlediska orientace na dlouhodobou strategii využití současného příjmu do pořizování a využívání aktiv umožňujících zvyšovat současnou hodnotu budoucího příjmu. Ekonomie produktivní spotřeby zdůrazňuje, že lidé ve svém jednání zpřítomňují dříve prožité a vztahuji své jednání k budoucímu. Lidé neusilují pouze o současné užitky, ale uvažují, jaký vztah bude mít jejich současné jednání vzhledem k jejich budoucnosti. Ekonomie produktivní spotřeby si uvědomuje, že velká část lidského jednání je vztažena k budoucnosti (více či méně vzdálené).

Ekonomie produktivní spotřeby přímo nabízí otázku: Co je příčinou toho, že investiční příležitosti (včetně a zejména těch, které jsou spojeny s nabýváním, uchováním a uplatněním lidského kapitálu) nejsou využívány podle míry jejich výnosnosti? Tato otázka není triviální a je bezprostředně spojena s pochopením negativní role pozičního investování.

Každá forma pozičního investování vede k potlačení investičních příležitostí toho, proti komu a současně ke zvýšení výnosnosti vlastních investičních příležitostí toho, kdo investuje do společenské pozice. Důležitým poznatkem je nejen samotné odhalení pozičního investování a jeho logiky, ale také to, že mezi investory (aktuálním i potenciálními) do společenské pozice existuje konkurence, která je nutí k určitým typům chování. Jedním z aspektů této skutečnosti je, že se musí snažit získat příjmovou výhodu oproti svým konkurentům mnohdy doslova za každou cenu. Třeba i za cenu porušení obecně přijatých zásad. A tady začíná pro každý společenský systém velký problém. Vzniká tím totiž situace, která podporuje vznik struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad kdy ti, kteří na sebe vědí něco difamujícího, se vzájemně kryjí, vzájemně vydírají a vzájemně protěžují v oblasti pronikání do institucí, které mají porušování obecně přijatých zásad zabránit. Pokud nevstupuje do hry fenomén pozičního investování, má společnost dostatek mechanismů, aby se bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a jejich pronikání do svého institucionálního systému bránila. Jakmile je však generování struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad spojeno s pozičním investováním, dochází k velmi značným deformacím institucionálního systému společnosti. Synergické působení pozičního investování a tvorby struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je pak velmi výraznou překážkou toho, aby investiční příležitosti (včetně a zejména těch, které jsou spojeny s rozvojem, uchováním a uplatňováním lidského kapitálu) byly využívány dle míry jejich výnosnosti.

Pro popis toho, jak se lidé rozhodují v podmínkách, kdy existuje možnost využít poziční investování, má zásadní význam definování funkce neutrality pozičního investování, tj. množiny bodů, kdy rozdělení výnosů ze společné akce nezhoršuje pozici žádného z hráčů, nepůsobí v dalších kolech na snížení jeho výplat oproti výchozí situaci.

Ze všech grafů jsem vybral jeden jediný (a jeho modifikace), velmi obecný a velmi užitečný pro vytváření představy o situaci, kterou každý z nás mnohokráte řešíme každý den, aniž bychom si to uvědomovali:

Základní typ Nashova vyjednávacího problému

x, y      výplaty hráčů

S          množina dostupných výplat

d          bod nedohody (výchozí bod)

D         množina zlepšení výplat hráčů oproti bodu nedohody (vymezená plochou mezi body d, d₁, d₂)

d₁d₂     (část hranice množiny D mezi body d₁, d₂) paretooptimální body (bod, které vyhovují axiomům individuální racionality, kolektivní racionality a dosažitelnosti)

Řešení Nashova vyjednávacího problému se většinou chápe tak, že se hledají axiomy, které by umožnily jednoznačně určit způsob rozdělení zvýšených výplat oproti bodu d.

Zformulování standardní situace prostřednictvím obecně formulovaného Nashova vyjednávacího problému je velmi přínosné z mnoha hledisek. Především umožňuje rozlišit a definovat různé situace, se kterými se v realitě setkáváme. V některých případech lze toto rozlišení dotáhnout až do formulování axiomů jednoznačně vymezujících řešení, v jiných případech máme k dispozici alespoň určitý koncept, který můžeme porovnávat s tím, s čím se v dané oblasti setkáváme. I toto, spíše intuitivní použití konceptu odpovídajícímu Nashovu vyjednávacímu problému bývá často přínosné. Nashův vyjednávací problém má několik triviálních řešení (např. rovnostářské či diktátorská), několik poměrně zajímavých, z nich některá jsou sekvenční a vyjadřují postup vyjednávání.

Úlohu popsanou tímto grafem řešíme kdykoli, kdy něco směňujeme, domlouváme se, jak si rozdělit to, co získáme společnou akcí apod. Nedostatek Nashova popisu situace oproti tomu, co se děje v realitě, je, že nauvažuje:

1. Možnost vzniku při vyjednávání.

2. Neodhaluje potenciální zdroje konfliktu.

3. Neuvažuje fakt možnosti pozičního investování jako jedné z nejtypičtějších možností vzniku konfliktu. Tj. to, že pokud má vliv aktuálního dělení dopad na budoucí pozici subjektů, kteří si dělí výsledek společné akce, tak je představou o finálních stavech zásadním způsobem ovlivněno, jak se budou dělit, zda do společné akce půjdou, případně zda nevznikne konflikt ještě před společnou akcí.

V Nashově grafu znázorňujícím vyjednávání lze velmi dobře vyjádřit smysl funkce (ve zjednodušeném případě linie) pozičního investování:

Interpretace změny sklonu linie pozičního investování

V našem případě na obrázku platí: x₂ < x₁

To znamená, že k tomu, aby nedošlo ke zhoršení v oblasti pozičního investování, stačí po výše prezentované změně sklonu linie pozičního investování tomu hráči, který nemá možnost pozičního investování, získat méně. To neznamená, že méně získá, ale nebezpečí pozičního investování se snížilo.

Předběžně lze říci, že sklon linie pozičního investování je dán přímo a výlučně tím, jaké jsou ve společenském systému vytvořeny podmínky pro využívání investičních příležitostí spojených s nabýváním, uchování a uplatněním lidského kapitálu (rozvojem, uchováním a uplatněním lidských schopností) podle míry jejich výnosnosti a nezávisle na výhodách vyplývajících z majetkové převahy. Zde se nám propojují dvě zdánlivě zcela odlišné oblasti ekonomické teorie.

Musíme vzít do úvahy ještě jeden podstatný moment. Totiž to, že obě strany (máme na mysli subjekty, které figurují ve vyjednávacím problému), mohou vidět a zpravidla i vidí situaci odlišně. Tj. existuje problém odlišného vidění, resp. vyhodnocení reality.

Případ, kdy existuje prostor pro vyjednávání

y = p^x.x + d_y   je linie neutrality pozičního investování, jak ji vidí hráč X

y = p^y.x + d_y   je linie neutrality pozičního investování, jak ji vidí hráč Y

(Linie se odlišují sklonem, na což odkazujeme horním indexem u koeficientu p)

Šedě zvýrazněná je oblast, ve které jsou všechna rozdělení výplat přijatelná jak pro hráč X, tak pro hráče Y.)

Případ, kdy neexistuje prostor pro vyjednávání

Zde figurují stejné veličiny, ale sklony linií neutrality pozičního investování jsou přehozeny. V šedě zvýrazněné oblasti a tím spíše mimo ni není žádné rozdělení výplat přijatelné jak pro hráč X, tak pro hráče Y.) V tomto případě se hráči nejen nedohodnou, ale nutně dojde k jejich střetu.

Řešení původního Nashova vyjednávacího problému předpokládá, že oba hráči vidí situaci shodně. To je dost silný předpoklad, který v praxi zpravidla nebývá splněn. Teorie se s ním v dané oblasti vyrovnala poučným způsobem: Předpokládala roli nezávislého arbitra, který zajistí shodné vidění, a to (jeho vidění) uznají obě strany, právě tak, jako jeho rozhodnutí. Na teorii snění o nezávislém arbitrovi mělo velmi negativní dopad:

1. Odborníci na tuto oblast teorie her se již cítili v roli vševědoucích, uznávaných a nezávislých arbitrů. Tomu podřídili vývoj teorie. Žárlivě střežili jednotlivé teoretické výstupy a dávali přednost rituálnímu výkladů svých (často dost triviálních a málokdy použitelných) závěrů. Teorie se tak odtrhla od kontaktu s realitou, což způsobilo současnou krizi v důležité oblasti teorie her.

2. Ještě horším však bylo, že poziční investování penetrovalo právě oblast "nezávislého" rozhodování arbitrů v těch institucích, které se této společenské funkce zhostily. Postupně se podřídilo demonstrativnímu použití dvojího metru, blokuje mezinárodní ekonomickou spolupráci a slouží k vyvolávání konfliktů i ochraně těch, kteří byli k vyvolávání konfliktů použiti. A teorie tento problém nevidí, nechce vidět, ba co hůř, považuje jej za něco, co do teorie nepatří. Vytvořila si určitý blok proti hledání nástrojů analýzy pozičního investování, aby si uchovala iluzi o své užitečnosti. – To mj. ukazuje, jak politika proniká i do oblasti velmi obecné teorie.

Teď mám v rukou teoretická nástroj, který umožňuje vytvoření velmi dobré představy o jednom z nejdůležitějších zdrojů současných problémů. Ten, kdo chce skutečně pochopit, o co jde, by se s ním měl naučit pracovat.

A ještě pravidelná dávka inspirující přírody

Tentokrát s redukovaným komentářem, protože jsem už vyčerpal místo. Všechny tři obrázky jsou z keltského opida ve Stradonicích, místa zvlášť vhodného pro procházky v tomto období.