Jaké reformy a proč? (5)

20. leden 2014 | 09.42 |

Nejdříve několik ohlasů z 19.1.2013, pak k jednomu z nejkontroverznějších témat - roli trhu:

Jiřina Musilová: Z nejdůležitějších reforem by měla být celková přetransformace sociálního dopadu na obyvatele naší země bez rozdílu barvy pleti. Lidem se musí vrátit důstojnost a ta je založena na jejich pracovním uplatnění se záslužným ohodnocením. Také zdravotně sociální dopad musí vrátit lidem jistoty, že ani jejich život není marný. Snad se toto povede nové ministryni, která to bude mít z nejtěžších.

K tomu moje poznámka:

V podstatě souhlas. Já se to snažím formulovat více dynamicky, asi takto - jde o to, aby každý rozvojem a uplatňováním svých schopností vytvářel podmínky pro svobodný rozvoj a uplatňování schopností ostatním lidem a aby se tento rozvoj schopností stal rovněž nejvýznamnějším faktorem ekonomického růstu.

strigi: Připojuji několik drobných poznámek:
a) K tématu ad 2), podtéma "Komplementarita uplatnění osob různého věku.." a zde by mohlo pokračovat "a různých schopností..." . Ne všichni jsou nadáni např. schopností vystudovat vysokou školu, nebo mají dokonce nějaký hendikep. Bude možné i pro tyto osoby nalézt vhodné a důstojné uplatnění?
b) K tématu 3), kde je zmíněno financování produktivních služeb. Neměli bychom se zabývat také tím, jakou roli by měl v tom hrát finanční systém? Je třeba ho reformovat, nebo dojde k samovolné přeměně v návaznosti na ostatní společenské reformy (viz téma 4) a směřování společnosti k jinému typu ekonomického růstu? Jaké typy bankovních/finančních produktů budou pro rozvoj produktivních služeb potřebné?
c) V tématu 4 (a násl.

) navrhuji rozvést poznámku, jak je zde chápáno sociální investování a sociální pojištění. Stačí zadat pojmy do googlu. Příliš se nedozvíme. Sociální investování nás navede nejprve k sociálně odpovědnému investování . Pak třeba ke kolektivnímu investování. Podobně u sociálního pojištění se dostaneme hlavně k současnému právnímu stavu. Asi to není to, co zde máte na mysli.

K tomu moje poznámka:

ad a) Ano. Pro vytvoření rovnosti podmínek by měla být využívána i určitá pozitivní diskriminace v případě různě hendikepovaných osob.

ad b) Role finančních trhů je jedno z klíčových témat. Dostaneme se k němu, až budeme hovořit obecně o roli trhu. Pokusím se něco pro začátek zformulovat již dnes.

ad c) Pojmy "sociální investování" a "sociální pojištění" chápu jako terminus technikus. Sociální investování je poskytování služeb, kterými člověk nabývá lidský kapitál, příp. které slouží k jeho uchování. Sociální pojištění chápu jako pojištění před rizikem ztráty lidského kapitálu. Pokud hovořím o systémech sociálního investování a sociálního pojištění, tak především proto, abych zdůraznil, že reformy těchto systémů spolu vzájemně souvisejí. Mj. že reformu financování vzdělání, reformu financování péče o zdraví a reformu financování penzijního systému je nutné uvažovat na stejném teoretickém základě a ve vzájemných souvislostech.

ondrey: Jinak si myslím ,že lidé se sami chtějí vzdělávat do určité míry. Rozhodně ne všichni terciárně či nějak více teoreticky. Možná se zdůvodnění dočkám profesionálů zde. Co se týče inovací, vzhledem k tomu, že je pro jednu švábskou automobilku patnáct let spoluvytvářím, nejsem přesvědčen (a mám k tomu i tvrdá čísla), že inovace jsou hlavním motorem ekonomického růstu. On je taky někdo musí chtít, mít na ně a musí mít nízký práh averse k nim. To není jen u spotřebitelů, ale i institucí. Takže sázet na ně, jako na tahouna ekonomiky. Podívejme na Čínu a její růst táhnou skoro jen investice. Až skončí, tak uvidíme, jak narazíme s dynamikou. Takže vyvinete super výrobek např. TRANSRAPID v SRN a nikdo ho nebude chtít pro jeho náročnost zaplatit, a začne se s ním až v Shang Hai, jen z důvodu módního a preference se odlišit. To moc racionální není. To samé jako bleifrei benzín, který je šetrnější k prostředí a jedině přes firemní lobby byl vnucen motoristům a ti ho platí, stejně jako platinové katalyzátory. Chápu, že intelektuální kruhy chtějí mít vzdělanostní ekonomiku a o produktivních službách, ale pořád jsou to jen služby. A transformovat ekonomiky s vyšším poměrem sektoru služeb na úkor průmyslu se moc nedaří (dobrý příklad je ČR). Vidím to spíš jen jako handicap postsovětských zemích, které touží po funkční ekonomice s vyšším počtem služeb. Vše se musí zaplatit a to například v SRN největší evropský trh s auty sám vývoj nezaplatí, takže kdyby neexportovali, tak by neinovovali. A inovace výrobků na východ je fajn, ale je kvantitativní v úsporách, což znamená úbytek kvality, plýtvání zdroji atd. Elektro-automobily jako produkt pro emergend ekonomiky, zatím úplně mimo, surovinově náročné, servis, recyklace atd. A tato vzdělanostní ekonomika by velmi rychle skončila. Proto se do ní nikdo nehrne. Osobně zastávám stejný názor na vzdělávání, jako Lenka Procházková,(e. g. http://lenka-prochazkova.eu/?p=1161 ): tj. většina se chce vzdělávat, co nejmíň je přehlcena informacemi ze společnosti, zábavy atd. Takže přeji školství, aby mělo více inovátorů a méně těch, co na soukromých či státních školách získají za studium povolení k pobytu a tím mají učitelé koho co učit. Na exaktních vědách je to markantně vidět, co se tam na úkor toho, že učitelé mají práci naučí. Pak tu máme Gaussovu křivku inteligence v populaci a mnoho dalších faktorů, které nechávají tento koncept ještě dlouho pouze na papíře.

K tomu moje poznámka: Není inovace jako inovace. Ale právě těm, které se "podaří", vděčíme za to, že můžeme žít tak, jak žijeme. Pokud jde o terciární vzdělání, tak jeho problémy souvisejí spíše s tím, že v této oblasti přetrvává obdoba cechovního systému, která vede ke narůstajícímu rozestupu mezi tím, co a jak se učí, a mezi tím, jaké lidské schopnosti (kompetence) by potřebovala ekonomika dynamicky využívající inovace šetřící zdroje.

K otázce trhu: Potřebujeme jej, nebo ne? S trhem, bez něj nebo proti němu?

Pokud jde o úlohu trhu v souvislosti s komplexem reforem, které jsou nutné k přeorientování ekonomiky na tu, jejíž růst je založen na produktivních službách, tak nyní jen několik poznámek:

1. Patřím mezi zastánce názoru, že trh je mimořádně významný, i když pochopitelně není schopen vyřešit vše. Trh existuje vždy v určité konkrétní podobě a vyvíjí se tak, jako se vyvíjí většina společenských institucí, ať již vznikly spontánně nebo jako výsledek kolektivní akce na základě nějakého předem dohodnutého záměru. V 80. létech mě učil "porozumět" trhu významný ekonom L. Rusmich. Rád na něj vzpomínám. Byl o dost starší než já. Kdysi s V. Komárkem působil na Kubě. KSČ se s ním rozešla v normalizačních čistkách. Byl vynikající pedagog a nikdy nelitoval času, když měl vysvětlit, co to je trh, jak funguje a jak by mohl fungovat. (Nejsou to tak triviální otázky, jak by se mohlo zdát.)

2. "Tragédií trhu" v současné době (pokud to s určitou nadsázkou mohu takto pojmenovat) je, že:

- Mechanismy investování do společenské pozice (tj. přeměny majetkové výhody ve společenskou výsadu, v nástroj segregace společnosti a omezení vertikální prostupnosti) fungují perfektně a potlačují fungování trhu i tržní konkurence v řadě oblastí.

- Vývoj mechanismů trhu, které by umožnily rozšířit oblast jeho fungování, stagnují a dokonce i degenerují v důsledku přecházejícího.

3. Nevím zda náhodou nebo zda to byl i tak trochu záměr, ale podstatná část kritických reakcí na současný způsob fungování ekonomiky považuje za hlavního viníka nikoli dobře fungující mechanismy investování do společenské pozice (v lokálním i globálním měřítku), ale jejich důsledky, které mají podobu selhávání trhu tam, kde je trh pozičnímu investování podřízen.

4. Pokud se má podařit přechod k ekonomice založené na produktivních službách, tak je nutné (jak jsem již psal), aby se na efektech, které těmito službami vznikají, podílel i ten, kdo tyto služby poskytuje. Tj. aby byla vytvořena zpětná vazba podporující efektivnost. Ale jak ji vytvořit v různých oblastech poskytování služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu? - To je jedna z klíčových otázek, na kterou je nutné odpovědět.

K tomu (osobní dodatek): Vím, že averze vůči trhu jsou tak silné, že těmito řádky možná i někoho popudím. A také vím, že některé z formulací jsou příliš abstraktní a obtížně srozumitelné. Ne náhodou jsem však již v úvodu k seriálu poznamenal, že chceme-li najít cestu ze slepé uličky setrvačného vývoje, musíme pracovat s dostatečnou invencí. A to chce mj. rozloučit se s případnou předpojatostí. Nebo se o to alespoň pokusit v rámci diskuse, kdy diskutující strany jsou si schopny naslouchat.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře