Robejšek blízko pochopení toho, o co jde

5. leden 2014 | 08.45 |

P. Robejšek v článku uveřejněném na svém blogu a následně převzatém Aktuálně.cz provedl ostrou kritiku stávajícího typu ekonomického růstu a nastolil tím otázky, které "míří přímo do čeného". Návrh na řešení, který dává, však již tím správným směrem nemíří. Umožňuje však ukázat, kudy vede cesta, jak se k tomu vyjádřím hned po prezentování Robejškova článku:

Ve svém vizionářském článku Globalization of Markets upozornil v roce 1983 Theodor Lewitt na to, že trhy západních společností vykazují příznaky nasycenosti. Firmám proto doporučil hledat nové trhy a nabízet globálně standardizované a co nejlevněji vyráběné zboží. Poslechly a jeho rada pomohla. A když pár let nato pád železné opony umožnil skutečné globální hospodaření, zdál se být ekonomický růst zajištěn navěky. Ale pak věci přestaly fungovat. Když vyšel Lewittův text, kolísala úroková sazba Fedu okolo deseti procent. Pak začala klesat a dnes je stejně jako v případě ECB blízko nule. Hospodářství přesto neroste. Banky se bojí půjčovat, podnikatelé váhají s investicemi; pochybují zřejmě o jejich návratnosti. Jelikož nízké úroky nestimulují ani konzum ani investice, přiostřily centrální banky tón. Mario Draghi a i nová šéfka Fedu Janet Yellenová mluví o negativních úrocích, které mají konzum i investice vynutit. Centrální banky sice mají velkou moc, ale měnová politika nenabízí odpověď na otázku, má-li hospodářský růst budoucnost. Připomeňme si Lewittovu výchozí tezi o tom, že západní ekonomiky jsou víceméně saturované, a mají tedy potíže růst. Odkdy je ale Řecko nebo Španělsko saturované, zeptáte se. Kde jinde by mělo a mohlo hospodářství růst, ne-li tam? Ekonomie nás učí, že růst je podmíněn kreativitou, produktivitou, kvalitou výrobků, ale i růstem počtu obyvatel či exportními šancemi. V tomto rámci podnikatel zvažuje investici. A bere si úvěr, když věří v jeho návratnost. Mnohé evropské země sice ve srovnání se Švýcarskem saturované nejsou, ale jejich ekonomický potenciál na to ani nestačí. ECB však trvá na dvou hlavních pověrách současnosti – víře v nekonečné pokračování globalizace a v trvalý ekonomický růst. Proto zaplavuje ekonomiky penězi bez ceny, zaručuje bankroty bez důsledků, umožňuje výrobu zboží bez hodnoty a ekonomický růst bez oprávnění a obsahu. Realistovi neujde, že tudy cesta nevede. Je pravděpodobné, že evropské hospodářství již nečeká tak silný růst, aby mohl plošně zaručit materiálně definovaný životní styl.

Je načase aby si Evropané uvědomili, že se jim nepovede tak dobře, jak by si přáli, a že se všem evropským národům nepovede stejně dobře. Všechny evropské země před sebou mají proces slaďování životní úrovně svých obyvatel s reálným potenciálem jejich ekonomické výkonnosti. A nejen to. Krize ekonomického růstu je krizí konzumní společnosti. Konzumní vzorec životního stylu, který je dosud předpokladem pro fungování hospodářství i pro zajištění politické stability, již není udržitelný.Skutečné řešení spočívá ve vyvažování a postupném nahrazování ideálů konzumního způsobu života hodnotami, které nejsou materiální a nemají tržní cenu. Hlavní politicko-ekonomická úloha budoucnosti spočívá v zajištění spojení nemateriálních motivací s ochotou lidí pro ně pracovat. A hlavní celospolečenskou úlohou budoucnosti je vyrovnat se s relativním chudnutím a pochopit, že skromnost a štěstí nejsou protiklady.

Viz: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/petr-robejsek.php?itemid=21972

Robejškův článek je pro mě cenný i tím, že v reakci na něj mohu naznačit obsah a smysl seriálu, který odstartuji hned poté, co bude ustavena nová vláda. Budu jej věnovat problematice reforem umožňujících změnit charakter ekonomického růstu tak, aby byl tento (exponenciálně) dynamickým, ale současně i trvale udržitelným.

Současný typ ekonomického růstu v rámci postindustriálního typu společnosti založený na neproduktivním konzumu má omezení jak na vstupech (tj. omezení daná omezeností přírodních zdrojů a limity absorpční schopnosti životního prostředí), tak i na výstupech (kam až lze konzum ještě dále zvyšovat?). To P. Robejšek celkem přesně postihuje. Nepovšimnul si však, že současný typ spotřeby pro určitou společenskou vrstvu "zmaligněl" nikoli pouze v neužitečný konzum, ale v investování do společenské pozice, tj. v investování do výsad jedněch oproti druhým, demonstrování těchto výsad, omezování rovnosti šancí pro vertikální vzestup, v neprolomitelnou ekonomickou segregaci společnosti. Takto deformovaný "konzum" vede do slepé uličky společenských kataklyzmat.

Některé nepřesnosti, kterých se P. Robejšek dopouští v diagnóze, pak vedou k nepřesným závěrům i pokud jde o navrhované řešení, tj. odpověď na otázku, o jaký ekonomický vývoj jde. Není náhodou, že jej P. Robejšek formuluje poměrně vágně (přečtěte si ještě jednou poslední tři věty jeho článku).

Podle mého názoru je řešením přechod na jiný typ ekonomického růstu, který je založena na produktivní spotřebě. Tj. spotřebě, která vede k nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu jako hlavního zdroje ekonomického růstu založeného na snižování vstupů nutných k dosažení výstupů, kdy tyto výstupy mají opět podobu produktivní spotřeby. Pokud má dojít k přeorientování ekonomického vývoje tímto směrem, je nutný komplex reforem v oblasti sociálního investování a sociálního pojištění (v oblasti financování vzdělání, financování péče o zdraví a financování starobních penzí). O obsahu těchto reforem podrobněji viz:

http://radimvalencik.pise.cz/666-lidsky-kapital-se-vydaril-a-co-dal.html

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 5 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Robejšek blízko pochopení toho, o co jde ondrey 05. 01. 2014 - 14:06