(71.210) Hra: Co přinesl 27.12.13 – Superaféra 198

31. prosinec 2013 | 08.00 |


Pátek 27.12.2017 přinesl další kamínky do mozaiky, ze které si lze složit představu o tom, jaká z možností se stane skutečností, zda:

a) Sobotkův vyjednávací tým selhal. Viz:

http://radimvalencik.pise.cz/872-sobotkuv-vyjednavaci-tym-patrne-selhal.html

nebo zda:

b) Sobotkovci přichystali past na lidovce, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/901-sobotkovci-prichystali-past-na-lidovce.html

Myslím, že k tomu stačí si přečíst to, co píše M. Štěch na svém blogu:

Od počátku 90. let jsem se účastnil dlouhé řady vyjednávání, nejdřív v rámci odborů, pak tripartity a později těch politických. Jen ojediněle jsem se však setkal s tak věcným přístupem, jako při jednání s ANO a lidovci. Možná se politika začíná měnit k lepšímu, stává se méně ideologickou a proniká do ní více vzájemného respektu. Devadesátá léta byla v tomto směru daleko horší.

Vzpomínám si, že na tripartitě upozorňovaly odbory vládu na akutní problémy učňovského školství (o nichž dnes už nikdo nepochybuje). Přihlásil se tehdejší ministr práce Vodička z ODS a řekl, že odbory jen straší, protože nechtějí přijít o své budoucí členy. Tím diskuse skončila. Slovo "pravicový" byl pro tyto lidi univerzální argument. O věcné podstatě se už nepotřebovali bavit, vystačili si s ideologií (které někdy ani nerozuměli). Podobně tomu bylo i za Nečasovy vlády. Dnes už je situace drobet odlišná a ideologických předsudků ubývá. Někoho možná překvapilo, že levicová ČSSD hrála při jednáních o koaličním programu roli šetrného hospodáře. Byli jsme to my, kdo nejčastěji kladl otázku: "Kde na to vezmeme?" Byli jsme to my, kdo trval na maximálně tříprocentních rozpočtových schodcích, kdo se zabýval primárně příjmy, a teprve pak řešil výdaje. Což se jasně ukázalo třeba při diskusi o daňové progresi nebo o finanční situaci nemocnic po rozhodnutí Ústavního soudu ohledně poplatků ve zdravotnictví. Situace v krajských nemocnicích tíží zejména naše hejtmany, kteří se netajili, že chtějí, aby zdravotnictví řídila ČSSD. Proto snad uvítali novou dohodu s lidovci o rozdělení křesel. Je pravda, že zajištění příjmové kompenzace za zrušené poplatky patří k prvořadým úkolům budoucího vedení resortu, ale i celé koalice. To vše v situaci, kdy naše zdravotnictví v masivním měřítku dovážející materiál a technologie výrazně trpí neuváženou devalvací koruny z dílny ČNB. Samozřejmě byly i krizové momenty. Lidovci i ANO veřejnost od začátku strašili, že když nebude po jejich, v koalici vůbec být nemusí. Brali jsme to jako kolorit, protože když si ráno v novinách přečtete něčí silácké výroky a odpoledne se ten samý člověk dostaví na jednání ve velmi konstruktivní náladě, tak víte, že jen hrál divadlo. Zatímco neúčast KDU-ČSL na diskusích o změnách církevních restitucí málokoho překvapila (lidovci se zřejmě nechají zastupovat samotnými církvemi), Andrej Babiš uměl člověka zaskočit. Když jsem od něj uprostřed jednání z ničeho nic slyšel překvapivý nový požadavek na zavedení autority v oblasti správy a nákupu IT technologií, bylo mi jasné, že si zřejmě den předtím někde vyslechl poutavou přednášku nějakého člena Svazu průmyslu a dopravy. Na druhou stranu lidovci nakonec státotvorně ustoupili ze svého požadavku na zvýšení slevy na dani pro vyživované osoby ve výši slevy na poplatníka. Hnutí ANO se zase nechalo přesvědčit o nutnosti zrušení 2. pilíře tzv. penzijní reformy. Bez problémů jsme se shodovali na věcech se závažným etickým rozměrem – viz třeba opětovné zavedení valorizace penzí o inflaci a třetinu růstu reálných mezd. Dokonce ani jednání o rozdělení křesel, která jsou tradičně nejkrizovějším momentem každého jednání o vládě, se obešla bez vážnějších střetů. Předseda lidovců Bělobrádek si sice až v Americe vzpomněl, že nemůže žít bez ministerstva zemědělství (nikdy předtím se o něm nezmínil), ale i tento spor vypadal v novinách divočejší, než ve skutečnosti byl. Hlavním úkolem pro KDU-ČSL teď bude uklidnit mírně vyděšenou Agrární komoru a další sdružení, která si nástup lidovců do vedení resortu nepřála. Přesto řadím zatím koaliční jednání s ANO a KDU-ČSL k těm nejklidnějším a nejkonstruktivnějším, jaká jsem za svou kariéru zažil. Myslím, že tato vzájemná zkušenost bude dobrým podkladem pro řešení sporů, které nevyhnutelně přijdou.

Viz: http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/milan-stech.php?itemid=21929

A dát si to třeba do souvislosti s následující zprávou:

O dalších 815 pozemků a 17 staveb požádaly církevní společnosti Státní pozemkový úřad v týdnu od 12. do 19. prosince. Přibylo 75 výzev, celkem jich všechny příslušné úřady evidují 3235. Týkají se 70 432 pozemků a 881 staveb. Údaje poskytlo ministerstvo kultury. Církve mají možnost podávat žádosti o vydání majetku do konce roku. Kdy budou známá konečná čísla shrnující všechny podané žádosti, zatím ale není zřejmé. Od podání žádosti začíná plynout půlroční lhůta, do níž by měla podle zákona být uzavřena mezi státem a žadatelem dohoda; podle informací ministerstva kultury bylo k 19. prosinci uzavřeno dalších 50 dohod o vydání pozemků. Stát eviduje i žádosti o movitý majetek, v několika případech již o vydání uměleckých děl rozhodl. Národní galerie tak vydá gotické desky tvořící Vyšebrodský oltář, čtyři obrazy z rovněž středověkého Puchnerova oltáře a dva obrazy Petra Paula Rubense. Díla zůstanou v expozicích NG jako zápůjčka. Minulý týden přibyla žádost římskokatolické farnosti Veverská Bítýška, která požaduje vydání Madony z Veveří, díla připisovaného Mistru Vyšebrodského oltáře; také toto dílo by prý v případě vydání zůstalo v expozici. I další příspěvkové organizace ministerstva kultury dostávají žádosti od církví. Národní památkový ústav například dostal výzvu k vydání kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, hradu Bouzov, kláštera Porta Coeli v Předklášteří, Sázavského kláštera, zámku Týniště či zámku ve Žďáru nad Sázavou. S blížícím se koncem termínu pro podání žádostí přibylo i těchto - Olomoucké arcibiskupství požádalo minulý týden o vrácení zámku v Kroměříži, který zapsán v seznamu UNESCO. Dříve jako sídlo biskupů i arcibiskupů sloužil. V zámku je nyní mimo jiné expozice, jejíž části včetně slavného Tizianova obrazu jsou majetkem arcibiskupství, které o ně nepřišlo ani po roce 1948. Církve, které se státem uzavřely dohodu, mají podle zákona dostat nemovitý majetek v hodnotě přibližně 75 miliard korun. Během 30 let jim stát vyplatí také 59 miliard korun navýšených o inflaci. Současně se až na nulu bude snižovat státní dotace církvím. Připravovaná koaliční vláda ale chce se zástupci církví ještě jednat o změně rozsahu restitucí. Debata se vede také například o vydání některých budov na Pražském hradě, ČSSD usiluje o vyjmutí Hradu z restitucí. Metropolitní kapitula žádosti podala, Hrad je ale odmítal kvůli zajištění bezpečnosti hlavy státu. Církev vkládá naděje na vyřešení restitucí do smlouvy s prezidentem Milošem Zemanem. Dohoda se má týkat formálního vydání několika nemovitostí církvi a následné směně za jiné.

Pozn. redakce: Diskuse k článku byla kvůli vulgárním komentářům uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Viz: http://aktualne.centrum.cz/domaci/zivot-v-cesku/clanek.phtml?id=798523

Bude zajímavé sledovat, zda se najde někdo, kdo uveřejní souhrnnou hodnotu majetku, o který církve zažádaly, a zda to bude 75 miliard korun (plus minus nějaké procento).

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře