(71.185) Hra: Co přinesl 2.12.13 – Superaféra 173

6. prosinec 2013 | 08.00 |

V pondělí 2.12.2013 se po mírném sporu o vhodnosti dvoutýdenního výjezdu P. Bělobrádka do USA rozběhlo společné vyjednávání všech členů "přirozené vládní koalice". V informacích v tištěných mediích nebyl zaznamenán nový důležitý moment, který zazněl na ČT 1, totiž to, že ČSSD v rámci kompetencí výkonné moci bude požadovat transparentní průběh tzv. církevních restitucí a patrně bude požadovat i to, aby akcent tímto směrem byl obsažen v případné koaliční smlouvě. Zde jsou informace vztahující se k vyjednávání "přirozené vládní koalice" dle Novinky.cz:

Vyjednavačům ČSSD se příliš nezdá, že si předseda lidovců Pavel Bělobrádek uprostřed vyjednávání o vládě odjede na 12 dní na pracovní stáž do Spojených států. Ten ale jejich kritiku odvrací, s ohledem na dosavadní průběh jednání neočekává, že by se v jeho nepřítomnosti událo něco zásadního. Poznamenal také, že i na sociální demokraty se po volbách dva týdny čekalo, než zažehnají své interní spory. "Je to dlouhodobě plánovaná cesta, přes půl roku," řekl Novinkám Bělobrádek, který ve středu odlétá na 12 dní do Spojených států. "Doteď byla intenzita jednání hrozně slabá, tak jsem usoudil, že asi nebude třeba, abych tady byl, že to nepůjde tak rychle," dodal. Nesouhlasí tak s kritikou sociálních demokratů, kterým se termín jeho cesty nepozdává. "Poněkud mne překvapilo, že pan Bělobrádek poté, co zkritizoval údajnou pomalost 14 dnů trvajícího složitého vyjednávání, odjede na tak dlouhou dobu z ČR. Doufám, že dá jasný mandát vyjednávačům z KDU, jednání totiž budou intenzivně pokračovat i v příštích dnech," řekl šéf sociálních demokratů Bohuslav Sobotka ČTK. Také místopředseda ČSSD Milan Chovanec je toho názoru, že by bylo lepší, kdyby si Bělobrádek pro svůj odjezd vybral jinou dobu. Pokud za něj ale lidovci vyšlou na jednání náhradu, budou ji respektovat, řekl v České televizi. Bělobrádek si také postěžoval, že se lidovci zatím zúčastnili pouze jediného jednání s členy možné budoucí koalice. "S panem předsedou (Bohuslavem) Sobotkou jsem byl jednou na jednání, s panem Babišem jsem neměl žádné soukromé jednání, ve třech jsme se jako týmy setkali jednou. Navíc na sociální demokraty jsme taky 14 dní čekali a nijak jsme to nekomentovali," podotkl. Zdůraznil navíc, že jako demokratická strana lidovci prosazují stranickou hierarchii, takže jej ve vyjednávání zastoupí adekvátní náhrada, konkrétně místopředseda Marian Jurečka. "Přece to není tak, že bez předsedy se to neobejde. Nejsme stranou jednoho muže, já neschvaluju výsledky jednání, to stejně schvalují kolektivní orgány," uvedl. Připustil také, že kdyby byli v jednání dál, uvažoval by o zrušení cesty. Teď je ale podle něj "odsouhlasená nula".

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/320910-na-cssd-jsme-taky-cekali-odvraci-belobradek-vytky-ke-sve-zahranicni-ceste.html

Ke druhé schůzce o možné koaliční spolupráci se v pondělí sešli vyjednavači ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Hovořili déle než tři hodiny. Ačkoliv se podoba dohody stále rýsuje a zástupci v expertních skupinách budou dál tento týden jednat, šéfové všech tří stran hodnotili pondělní rozhovory jako posun.  "Jednali jsme dlouho a jednali jsme o všem, abychom se dohodli, že budeme dál jednat," shrnul šéf hnutí ANO Andrej Babiš a dodal: "Hodnotím to jako plodnou debatu, i když bez nějakých zásadních konkrétních výsledků". Podobně mluvil i předseda lidovců Pavel Bělobrádek, který před setkáním upozorňoval na to, že se zatím nedá mluvit o žádné programové shodě. "Musím říct, že jsme se pohnuli zas o kus dál a že to vítám," prohlásil. Vyjednavači se podle předsedy ČSSD Bohuslava Sobotky dohodli na schůzkách osmi expertních týmů v úterý, středu a čtvrtek. Měli by připravit podklady k programové části koaliční smlouvy. Vyjednavači se pak znovu sejdou v sobotu, kdy by podle Sobotky mohly být uzavřeny konkrétnější dohody a odsouhlasena první část smlouvy, ta o principech koaliční spolupráce. V pondělí se mimo jiné řešil požadavek lidovců na pojistku proti přehlasování ve Sněmovně. Vyjednavači se domluvili, že musí najít správnou míru, aby nejen zajistili, aby nedocházelo ke koaličním nevěrám, ale na druhou stranu, aby příliš neomezili svobodu jednotlivých stran. "Nemyslíme si, že by koaliční smlouva měla úplně svazovat naši schopnost hlasovat pro různé podoby zákonů. Protože to může být často otázka svědomí, nebo tradiční odlišnosti stran," uvedl Sobotka. Dodal, že by např. lidovce nemohli nutit, aby hlasovali pro registrované partnerství. Stejné je to podle něj i u lustračního zákona. "To je přesně ta věc, kde bude ponecháno volné hlasování jednotlivým poslancům. Protože názory na zachování lustračního zákona jdou napříč stranami," řekl. Jednou z variant podle šéfa ČSSD je, že ve smlouvě budou vyjmenovány podstatné zákony, v kterých by neměli koaliční strany hledat podporu jinde než v koalici. "Třeba státní rozpočet," uvedl Sobotka. Dodal, že čím méně omezení, tím pro budoucí vládu lépe. O konkrétních rozděleních křesel ve vládě se v pondělí nejednalo. Také na to by podle předsedy soc. dem. mohlo dojít v průběhu týdne, a to na úrovni šéfů stran. Sobotka také zopakoval, že případná trojkoalice by měla ještě letos schválit rozpočet a do konce roku také předložit novelu zákona o státní službě. Do expertní skupiny jednající o podobě novely budou nově přizváni lidovci.

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/320930-plodna-debata-hodnoti-vyjednavaci-o-koalicni-smlouve-se-bude-jednat-dal.html

Příloha: Některá teoretická východiska analýzy procesu vyjednávání "přirozené vládní koalice":

Vytváření "přirozené koalice" ČSSD, ANO, KDU-ČSL na základě výsledků mimořádných voleb lze chápat, resp. konceptuálně popsat (i) jako kooperativní hru tří hráčů v určitém prostředí. Tato hra se hraje v kontextu řady dalších her a proto písmenkem "i" v závorce upozorňujeme na to, že mohou být použity i jiné modely či koncepty. Alternativním konceptem by například bylo, že za hráče budeme považovat všechny politické strany, které se do parlamentu dostaly, tj. ČSSD, ANO, KSČM, TOP 90, ODS, KDU-ČSL a Úsvit. Měli bychom tak hru sedmi hráčů. To se na první pohled může zdát korektnější, jak si ukážeme, hraje se každá hra v kontextu dalších her. Proto model tří hráčů v určitém prostředí (které tvoří další čtyři hráči) může být vhodnější.

Velmi stručně a populárně o tom, jak k řešení takového problému přistupuje teorie:

Teorie her k popisu této situace používá model, který nazývá vyjednávací (S, d) problém, kde S je množina přípustných výplat, d bod nedohody (výplata, která připadne každému hráči, pokud se nedohodnou). Předpokládá se, že množina S má určité vlastnosti a že řešení musí vyhovovat některým požadavkům, např.:

- Musí být dosažitelné, tj. patřit do množiny S.

- Musí individuálně racionální (tj. každý hráč dá přednost té variantě, která mu přinese větší výplatu).

- Musí být kolektivně racionální (což je totéž jako paretooptimální, tj. musí být využity možnosti paretovských zlepšení, resp. pro řešení nesmí platit, že si někdo může polepšit, aniž by si druhý nepohoršil).

K tomu bývají na řešení kladeny ještě některé další netriviální požadavky tak, aby řešení bylo jednoznačně určeno určitou skupinou axiomů, které odpovídají naší intuitivní představě o tom, jaké by mělo mít řešení vlastnosti.

Nejznámějšími řešeními tohoto typu jsou Nashovo, Kalai-Smorodinského, Raiffovo sekvenční, Kalaiovo rovnostářské, Shaply-Shubikovo, NM-modifikované Raifovo (které jsem navrhl k vyjádření afinit, tj. vztahů spřízněnosti, které mohou mezi hráči existovat).

Jaký praktický smysl má teoretický model

S trochou nadsázky lze říci, že nejvýznamnější praktický význam, který v této oblasti teorie přináší je to, že podněcuje další rozvoj teorie, tj. autonomní role. Tj. teorie zde otázkami, které klade, zatím podněcuje svůj vlastní rozvoj tak, aby "dorostla" do netriviálního praktického uplatnění. Takováto situace je pro určité stádium vývoje teorie přípustná, a to i dlouhodobě.

Jiným typem praktického využití je inspirační roli teorie. V praxi stojíme před problémem, jak si mají hráči mezi sebou podělit to, co mohou dosáhnout společnou dohodou, přesněji - který bod z možných paretovských zlepšení si vybrat. Pokud známe různé typy řešení, pak jim někdo (třeba i některý z hráčů) může poradit, jak se v dané konkrétní situaci rozdělit tak, aby to považovali za korektní a výhodné pro každého z nich.

V neposlední řadě lze v dané oblasti hovořit i o kalibrační roli teorie, kdy porovnáme realitu s modelem a na základě tohoto porovnání (systematizovaných zkušeností) zpřesňujeme (kalibrujeme) odhad parametrů toho, co se odehrává.

Co nám říká teorie v případě vytváření "přirozené koalice" ČSSD, ANO, KDU-ČSL

V daném případě lze využít kalibrační roli teorie. S trochou zjednodušení by bylo možné říci, že zatímco ČSSD a ANO se v této "přirozené koalici" cítí "skoro doma" a mají zájem na jejím vytvoření, KDU-ČSL se v ní "necítí doma". Není to "její" koalice. Dala by přednost jiné, ale ta je za daných podmínek nereálná. Proto řeší složité dilema, které se projevuje:

- Signály, že na dané koalici ani tak netrvá, příp. že její vznik považuje za reálný tak z 50 %. Mohlo by se zdát, že tyto signály jsou prvkem vydírání. Ony mají i tuto funkci. Primárně jsou však celkem pravdivou výpovědí.

- Požadavky v řadě směrů, které se vzhledem k množství mandátů, které získaly, zdají být neúměrné. I zde by se mohlo zdát, že KDU-ČSL jen vydírá. Ve skutečnosti i toto je projevem, že se v "přirozené koalici" necítí doma a příčinou přehnaných požadavků je spíše neochota do koalice vstoupit, než vydírání.

- Snahou o polarizování politické scény a vyhrocování situace dle této polarizace s cílem vytvořit podmínky pro vznik koalice, ve které by se cítila více "doma" a byla schopna efektivně vyjednávat kooperativní řešení.

Shrnuto: Chování KDU-ČSL je dáno především tím, že "přirozená koalice" není tou koalicí, ve které by se "cítila doma", což se navenek projevuje jako vydírání v různých směrech, zatímco ČSSD i ANO se snaží, aby "přirozená koalice" vznikla. Pokud chceme jít dál, musíme rozebrat kontexty té hry, kterou jsme vzali jako výchozí.

Přehled nejvýznamnějších kontextuálních her

1. Hry uvnitř jednotlivých politických subjektů: Žádná ze stran není monolitním celkem. Uvnitř ní se vedou boje (hraji hry) mezi různými frakcemi, do hry vstupuje rovněž členská základna. Každý, kdo reprezentuje určitou politickou stranu (či její frakci), musí:

- Reagovat na tlak ze strany členské základny.

- Řešit problém vztahů mezi frakcemi (které se mj. liší i tím, které z dalších politických stran dávají přednost při vzájemné spolupráci).

2. Hry reagující na existenci dalších politických stran: Pokud jsme za základ vzali koncept tří stran vyjednávajících "přirozenou koalici", tak musíme toto vyjednávání nahlížet i z hlediska role dalších politických stran, které jsou v Poslanecké sněmovně. Zde je významné zejména následující:

- V dané situaci v podstatě neexistuje možnost alternativní koalice, kterou by podporovaly strany "bývalé stojedničky" (TOP 09 a ODS) buď přímo účastí v ní, nebo nepřímo. Proto tyto strany budou uplatňovat svůj vliv prostřednictvím vazeb na ty strany, které mohou přímo nebo nepřímo vyjednat vládní koalici různého typu.

- Poměrně reálnou alternativou, budu ji nazývat "radikální vládní alternativa", je koalice ČSSD a ANO s nepřímou podporou KSČM a Úsvit, kterou lze kamuflovat i tak, že budeme hovořit o společné vláda ČSSD a ANO, která bude vyjednávat podporu při řešení konkrétních otázek s dalšími stranami podle výsledků voleb a jejích programů.

3. Hry politických stran s veřejností: Každá ze stran musí sledovat vývoj svých preferencí jak z hlediska čtyřleté perspektivy tak i možnosti předčasných voleb (které vystupují jako "náklad obětované příležitosti" v případě nedohody o vytvoření vládní koalice). Zde je třeba brát v úvahu:

- Plnění volebních programů.

- Řešení problémů, na které je veřejné mínění zvlášť citlivé.

- Zkušenost, že ten, kdo předčasné volby vyvolá (je jejich viníkem) zpravidla v mimořádných volbách ztrácí, ale za určitých situací mohou být i výjimky z tohoto pravidla.

4. Hry spojené s penetrací politických stran strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (bude je označovat "skryté struktury"): Zde je nutné sledovat, jakými cestami vliv skrytých struktur do politických stran proniká, jak se tyto struktury zmocňují jednotlivých osobností a mění je z hráčů ve figurky tím, že je na jedné strany určitým způsobem vydírají a současně kryjí, ponechávají jim přitom pocit veledůležitosti a významné moci.

5. Hry spojené s globálním kontextem: Jedná se o hry dvojího typu:

- Hry, do kterých se promítá globální kontext, tj. problémy, které se řeší globálně, ale hrají se prakticky všude.

- Hry, v nichž je jedním z hráčů naše země, tj. ČR jako stát.

K tomu podrobněji v dalších pokračováních.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: (71.185) Hra: Co přinesl 2.12.13 – Superaféra 173 ondrey 06. 12. 2013 - 08:16