Děje se něco mimořádného?

24. prosinec 2012 | 08.09 |

Děje se něco mimořádného?

 Každá doba si vytváří iluze o sobě samé. Dochází přitom k paradoxnímu spojení dvou hlavních - ovšem zcela opačných - motivů:
- Prvním z těchto motivů je, že žijeme v nějaké zvlášť výlučné době, kdy lze něco změnit, kdy dokonce můžeme ovlivnit vývoj dějin.
- Druhým z těchto motivů je, že to, s čím se setkáváme, bylo vždycky, nelze to změnit a je zcela normální, že se to děje tak, jak se to děje.
Téměř každý z nás dokáže oba tyto motivy sdílet, nechat se jimi ovládat, a to téměř současně, ovšem v reakci na různé podněty. Například roky 1968 či 1989 byly roky, kdy si drtivá většina lidí myslela, že lze vše změnit. Dnes si zase mnozí myslí, že se skoro nic nezměnilo. Proto je důležité dobře znát příčiny toho, co nás nejvíce znepokojuje, z historického nadhledu. V současné době je z tohoto hlediska důležitá zejména otázka: Jaký původ mají lumpárny spojené s působením toho, co jsme nazvali struktury založené na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad? Na tyto otázky jsem se pokusil odpovědět v článcích:
- Kdo a jak u nás vládne?
- Anatomie původu lumpáren
V tomto článku bych chtěl ukázat na jeden aspekt toho, proč právě v současné době struktury založené na vzájemném krytí lumpáren ovládají společenský (samozřejmě i politický) život v míře, která podstatným způsobem překračuje běžné historické standardy. A s tím se dříve nebo později bude muset něco udělat.
Několik poznámek s použitím odborné terminologie
Jak jsme si již výše ukázali ve zmíněných článcích, je jedním z klíčů pochopení anatomie, způsobu fungování i geneze uvedených struktur hra typu Tragédie společného. Jeden z hráčů poruší obecně uznávané zásady (pravidla), druhý ho přistihne a vydírá. Hráči se pak vzájemně nejen vydírají, ale i kryjí a protěžují. Tyto vztahy mají tendenci se řetězit a vytvářet složité struktury, které pronikají do společenských institucí - včetně a zejména těch, jejichž posláním je společnost před porušováním obecně přijatých zásad (a pochopitelně i zákonů) chránit.

Původně nezávisle na tom se ve společnosti vytvářejí sítě spojené s pozičním investováním, resp. investováním do společenské pozice. Jejich smyslem je investováním do okázalé či prestižní spotřeby (viz T. Veblen) vytvořit afinitu (spříznění) mezi některými z hráčů, tj. mezi těmi, kteří si takové investování mohou dovolit (mají na to). Tím se oddělují od hráčů, kteří na to nemají. To jim poskytuje značnou výhodu tam (v těch oblastech společenského života, v těch formalizovaných či neformalizovaných sdruženích osob, tj. v naší terminologii hráčů), kde lze vytvářet koalice, které své členy zvýhodňují, zatímco ostatní jsou diskriminováni. Pro názornost si takové investování můžeme představit jako členství v prestižním klubu, které je velmi finančně náročné. Ti, kteří mohou být jeho členy, se pak přirozeným způsobem podporují.
Společenské sítě založené na pozičním investování mají tendenci pronikat do nejrůznějších sdružení, ať již se jedná o firmy (a pracoviště), společenské instituce (a politiku či právo), zájmová sdružení (včetně náboženských, sportovních) atd. Ve společenském prostoru působí větší množství nejrůznějších sítí tohoto typu. Vzájemně si konkurují, přesněji - vedou mezi sebou zápas o přežití. K tomu potřebují vytěžit co nejvíce prostředků k pozičnímu investování.
A někteří hráči v těchto sítích sáhnout i k porušení obecně přijatých zásad, tj. dopouštějí se lumpáren. Kradou, podvádějí, zpronevěřují, korumpují, tunelují atd. Po určitou dobu je společenský institucionální systém více či méně odolný a je schopen zabezpečit odhalení a trestání takového jednání. Za určitých podmínek však může dojít k jeho selhání a ovládnutí strukturami založenými na vzájemném krytí, jejichž moc již před tím vyrostla z pozičního investování. A je to na dosti dlouhou dobu, protože na straně takových struktur stojí převaha moci (obsazení společenských institucí), majetku a informací.
Historie takové případy zná. Poziční investování vedlo až ke kupování kardinálských klobouků a nemohlo to dopadnout jinak, než že se nakonec papežem stal pirát (tak tomu bylo v 15. století, kdy na papežském trůně byl Jan XXIII., světským jménem Baltasar Cossa, neapolský pirát a lupič). Tehdy byl systém fungování struktur založených na vzájemném krytí ještě "vyšperkován" kupováním odpustků a dopadlo to, tak, jak to dopadlo.
To, že institucionální systém je proniknut a ovládám strukturami založenými na vzájemném krytí, které vyrostly z pozičního investování, se pozná podle toho, že ten, kdo odhalí lumpárnu a oznámí ji, je potrestán, zatímco ten, co se jí dopustil, pokračuje ve své činnosti bez problémů dál. Uvedené platí v konkrétní poloze (každého jednotlivého případu) a někdy i obecné (viz osud Mistra Jana Husa, který se provinil tím, že pojmenoval věci pravým jménem).
A jakpak je dnes u nás doma?
To, že jsme "spadli" do pasti totálního selhání institucionálního systému v důsledku jeho ovládnutí strukturami založenými na vzájemném krytí lumpáren, je již dost zřejmé každému. Je vidět, že se tento systém dostal do krize - začala válka prostřednictvím indiskrecí, která vede k prolamování vzájemného krytí.
Jenže, jak jsme si ukázali, za strukturami založenými na vzájemném krytí stojí nejen poziční a informační převaha, ale také majetková. Figurky lze proto snadno vyměnit, jak se mj. právě v těchto dnes ukazuje. A tak jsme svědky toho, že se v jádrech vyjednávání vlivu působících při strukturách založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad na jedné straně hledá trochu "zdravější" dlouhodobější řešení, na druhé straně však dochází k propojování všech společenských si, které těží se své majetkové pozice. Komu současný vývoj připomíná proces restaurace, nemýlí se. Uklidnit ho mohu jen tím, že se to neodehrává jen u nás, ale prakticky všude v naší "vzorové" euroatlantické civilizaci.
V této fázi "zrání" systému založeného na krytí lumpáren ve velkém to chce hlavně vzít rozum do hrsti, bedlivě pozorovat, jak se obnažuje to, co mělo zůstat skryto. Systém i doba dozrají. Nemusí to dlouho trvat. Nezáleží však ani na tom, jak progresivní bude paralýza systému, ale jak těm lidem, kteří na současnou prohnilost doplácejí, bude docházet, o co jde. Jak se dokážou orientovat a nenechají zmást. To, co se děje, je již dost čitelné. Tato čitelnost je vždy hlavním znamením doby, kdy lze něco měnit.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Děje se něco mimořádného? strigi 02. 01. 2013 - 23:16