Při konzultacích se studenty přes Skype jsem narazil na potřebu dát studentům co nejlepší oporu, kterou by měli doslova před očima. Podařilo se mi vyvinout tento graf, který je podstatnou částí magisterské makroekonomie "v kostce". Je to první verze, předpokládám, že na základě zkušeností z toho typu výuky, do kterého nás dotlačil osud, grafickou oporu ještě vyladím, případně vyvinu další.
Y produkt (HDP) YD disponibilní produkt Y* potenciální produkt
A autonomní výdaje ∆A změna autonomních výdajů α výdajový multiplikátor
0pt;font-family:"Times New Roman","serif"">C spotřeba domácností Ca autonomní spotřební výdaje CaYi autonomní spotřební výdaje nzávislé na Y a i
c sklon ke spotřebě s sklon k úsporám c+s=1
I investice firem Ia autonomní složka investic (nezávislá na úrokové míře) i úroková míra
G vládní nákupy GBS hrubé úspory firem t sklon ke zdanění
TA daně TR transfery NT čisté daně Ta autonomní složka NT
NX čisté exporty X exporty M importy Ma autonomní složka M m sklon k dovozům
M množství peněz MD poptávka po penězách MS nabídka peněz
b citlivost C a I na úrokovou míru bCaY citlivost autonomní spotřeby na i bI citlivost I na i b=bCaY+bI
h citlivost poptávky po penězích na i k citlivost poptávky po penězích na HDP
Odvození IS: Z horního grafu, velká modrá šipka. Mění se úroková míra i (proměnná) a sledujeme změny produktu Y (jako funkční hodnoty)
Odvození LM: Z grafu vlevo, velká červená šipka. Mění se produktY (proměnná) a funkční hodnotou
je úroková míra i(rovnovážná při daném M)
Dolní indexy určují výchozí a následnou situaci, čárkou u i´ a Y´ odlišeny změny při odvození křivky LM
Vše vyjadřujeme lineárními funkcemi, tj. liniemi. Vždy nutno rozlišit proměnnou a funkční hodnotu,
které jsou současně veličinami souřadnic, viz např.:
Linie IS: Y=α.(A+b.i)
Linie LM: i=1/h.(k.Y-M)
Barvou a tučně jsou zvýrazněny proměnná a funkční hodnota.
Vždy pozorně sledujte, které veličiny (v roli konstant lineárních funkcí) určují posuny linií
a které jako koeficienty u proměnné sklon linií.
Posuny a sklony linií, právě tak, jako to, co je vyvolává, má vždy důležitou interpretaci v realitě,
kterou je nutné pochopit.