Umřel mi další kamarád – Emil Szirmai

9. listopad 2013 | 17.11 |

Když mně Evžen zatelefonoval, že Emil umřel, první co mně napadlo, že to je jen další Emilův žertík, jeho další trik, jak se s někým navždycky rozejít a už nikdy nevidět. Teprve postupně mně začalo docházet, že tentokrát je to úplně navždy. Ale nějak se s tím pořád nedovedu smířit.

Zde je několik nekrologů:

http://www.romea.cz/cz/zpravodajstvi/markus-pape-zemrel-novinar-a-aktivista-emil-szirmai

http://www.prazskypatriot.cz/zemrel-obcansky-aktivista-a-prazsky-novinar-emil-szirmai/v

http://www.chess.cz/www/aktuality/aktuality-ze-sezony-2013-2014/aktuality-z-domova/zemrel-emil-szirmai.html

Zde několik odkazů na jeho články:

http://respekt.ihned.cz/?m=authors&person[id]=10152520&article[aut_id]=10152520

http://www.literarky.cz/component/customproperties/tag/Autor-Emil%20Szirmai

A zde odkaz na jeho profil na Facebooku:

https://www.facebook.com/search/results.php?q=Emil+Szirmai&init=public

Jak jsem se dozvěděl, zemřel 2. listopadu 2013. 14. března by mu bylo šedesát.

Znal jsem se s ním od podzimu 1977.

Asi čtyři roky jsem s ním učil na katedře filozofie VŠE, kam nastoupil po absolvování Filozofické fakulty UK. Svým způsobem to byla nejkrásnější léta. Vše bylo před námi. Svět se tehdy zdál být poměrně přijatelný. Domnívali jsme se, že si můžeme myslet a dokonce říkat, co chceme. Realita brzy vycenila zuby. "Znal jsem vašeho otce, ale to byl uvědomělý člověk...", řekl jednou Emilovi předseda stranické organizace s narážkou na to, že si dovolujeme příliš mnoho. A Emil raději odešel z pracoviště, které měl rád. Klid hledal v Ekonomickém ústavu. Pak odešel na ústav ekonomiky kultury, katedru sociální politiky Právnické fakulty UK. Získal tak dobrou průpravu k tomu, aby se po listopadu 1989 věnoval publicistické práci.

Emil byl citlivý a inspirativní. Málokdo mě ovlivnil tak, jako on. Když jsem vymyslel něco chytrého, vždy v problému, kterým jsem se zabýval, našel ještě další, nečekaný rozměr. Vyznačoval se roztěkaností, rychlou změnou nálad, někdy i excesivním chováním. Ale když začal psát článek, byl výsledek opakem jeho vnějších projevů. Mělo to hlavu a patu. Bylo to prožité či spíše protrpěné. Zpracované s pedantickou trpělivostí. Vycizelované. A nové. Problému se věnoval vždy tak, jako ještě nikdo před ním. Proto psal těžce a spíše zřídka. Vždy čekal, až najde téma a až téma dozraje. Přes veškerou pedantičnost měl jeho projev blízko k mluvenému textu. A také uměl vyprávět neuvěřitelné historky. Kdybych neznal, jaké situace dokáže vyvolat, byl bych přesvědčen, že si vymýšlí.

Znal obrovské množství lidí. O mnoha mně vyprávěl, s mnohými jsem se potkal jeho prostřednictvím. Byl mistr "rozchodů navždy", aby se pak, jako kdyby se nic nestalo, po měsíci, po půl roce i po několika létech vrátil k normálnímu přátelskému vztahu. Při rozchodu dělal ublíženého a člověk měl pocit, že mu něčím ublížil, aniž by věděl, čím, aniž by chápal, co se stalo. Pro mě to byl vždy trest. Čím déle jsem se s ním nesetkal, tím větší absťák jsem po jeho vidění světa měl. Tím více mně chyběly jeho inspirace.

V posledních létech se věnoval sociální problematice, zejména problematice Romů, bezdomovců a sociálního bydlení. Sám na tom nebyl dobře. Neměl práci. Staral se o svou maminku, která se skoro nemohla pohybovat a kterou měl moc rád.

Přesto, že si nepřál mít pohřeb a dokonce si ani nepřál, aby se o jeho smrti okolí dozvědělo, sešlo se 7. listopadu v Motolském krematoriu překvapivě hodně lidí. Především zásluhou Markuse, který zařídil pohřeb a napsal nejhezčí nekrolog. Na pohřbu vystoupilo několik jeho přátel, vzpomínali na něj formou vyprávění různých historek. Kdyby to nebylo tak smutné, řekl bych, že to byl jeden z nejzajímavějších a nejhezčích pohřbů, kterých jsem se zúčastnil. Pak jsme ještě pokračovali vpodvečer v hospodě Bruska.

Pro úplnost nutno dodat, že Emil měl manželku, se kterou se rozvedl, ale na kterou celý život vzpomínal. S ní měl dceru Cvetoslavu a dožil se i malého vnoučete, takže umřel v hodnosti dědečka.

Doufám, že si někdy najdu čas a sepíšu všechny historky, které jsem s ním prožil či které mně vyprávěl. Byla by z toho knížka. Spíš veselá, ale i výpověď o době a proměnách doby.

Stejně budu pořád čekat, že se zase někdy, třeba i po delším čase, objevíš, Emile.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Umřel mi další kamarád – Emil Szirmai občan 14. 12. 2013 - 00:01