Teorie her jako bojové umění (18)

12. únor 2013 | 08.00 |

Teorie her jako bojové umění (18) 

Co tvoří naši racionalitu a čím je omezena

K racionálnímu rozhodování (tj. výběru nejvhodnější alternativy z hlediska preferencí) používá člověk (a v určité míře i jiné bytosti) nejen rozum, ale i další složky svého vědomí, např.:

- Paměť, kterou uchovává svou zkušenost.

- Představivost, kterou zpřítomňuje to, co je z jeho zkušenosti uchováno prostřednictvím paměti, a to v kontextu situací, v nichž se nachází.

- Emoce, resp. prožitkový mechanismu, kterým provádí "on-line" výběr optimální varianty v podmínkách aktuálního a akutního působení nejrůznějších vlivů. (Zde je nutné pro úplnost dodat, že někdy je velmi obtížné definovat, co znamená "optimální varianta" či v jakém smyslu se jedná o "optimální variantu" - k tomuto problému se v budoucnu vrátíme.)

- Rozum, kterým se snaží odhalit obecně platné zákonitosti a nalézt tak trvalejší oporu při svém rozhodování.

- Pochybování, které mu umožňuje překračovat hranice toho, co považuje za jednou provždy dané a neměnné (ve smyslu existence obecné zákonitosti).

- Intuici, prostřednictvím které v určitých momentech vstupuje do rozhodování to, co je potlačeno používáním rozumu a co je určitou reflexí omezenosti rozumu.

- Kalkulaci či výpočet, včetně použití modelů, které umožňuje jednoznačnou volbu v podmínkách, které jsou přesně definovány.

- Morální hodnocení, které do výběru variant promítá různá tabu související s respektováním obecně přijatých zásad.

- A případně i další (psychika člověka je příliš složitá na to, abychom jednoduše vtěsnali to, co obsahuje, a funkční propojenost toho, co obsahuje, do jednoduchých škatulek).

To, že k rozhodování nepoužíváme jen čistě racionální prvky (těmi by byly v užším smyslu slova jen logická dedukce a použití matematických prostředků), ale i to, co je přesahuje (a takové prvky využívá i rozvažování používající pojmy), ještě neznamená, že se nerozhodujeme racionálně (v širším smyslu tohoto slova), tj. že nehledáme a nejsme schopni vybrat nejvhodnější alternativu, resp. že se o to alespoň snažíme. Jinak řečeno – nejrůznější prvky našeho vědomí tvoří vzájemně propojenou funkční strukturu, která je vývojově (už v živočišné říši) a návazně historicky kultivována tak, aby umožňovala optimální volbu vztahující se k příslušným preferencím. (K tomu, co jsou to "optimální preference", se vzápětí dostaneme.)

To, že celá složitá struktura našeho vědomí byla přírodním a historickým vývojem kalibrována tak, aby byla co nejvíce funkční a umožňovala rozpoznat podmínky, v nichž se nacházíme (odpovědět na otázku, o co jde) a návazně provést volbu optimální strategie chování, ještě naznamená, že je dokonalá. Může docházet k dílčím i systematickým selháním, kdy výsledky se významně rozcházejí s preferencemi, k nimž byla volba vztažena.

Vyvíjí se i to, na základě čeho stanovujeme preference a co souvisí jak s hodnotami, které uznáváme, tak s hledáním smyslu našeho bytí a žití, s tím, od čeho se koneckonců odvíjejí naše prožitky či emoce. Tj. řekneme-li např., že se chováme tak, že "maximalizujeme svůj užitek" (ve smyslu subjektivního prožitku), neznamená to, že naše prožitková struktura je neměnná. Mění se neustále pod vlivem nejrůznějších okolností, obsahuje hluboce vývojově zakořeněný vztah mezi jednotlivcem a rodem zděděný již z období živočišného vývoje, souvisí s nalézáním či naopak ztrátou smyslu, ale i fyziologickými procesy dospívání či stárnutí v souvislosti s uspokojováním potřeb, které člověk má a které v jednotlivých etapách života člověka hrají různou roli.

Za základ popisu, analýzy a vyhodnocení chování člověka (z hlediska předvídání toho, jak se bude chovat, a doporučení, které můžeme pro jeho chování poskytnout) můžeme vzít model založený na maximalizaci jeho užitku formou racionálního výběru optimální varianty.

Racionalita (ve smyslu výběru optimální varianty) je však vždy více či méně omezena:

- Omezením informací, které má člověk k dispozici.

- Omezením možností zpracování informací z hlediska jejich využití k aktuální volbě.

- Omezeními spojenými s vymezením preferencí, resp. jejich reflexí samotným člověkem.

(Stručně řečeno, provádíme-li výběr "on-line", musíme počítat s tím, že nemáme ani všechny informace, ani je nedokážeme dostatečně vyhodnotit, ani nemáme k čemu hodnocení vztáhnout, pokud bychom chtěli provést příslušný výběr zcela dokonale. Pokud si však tato omezení uvědomujeme, pak je model racionálně se chovajícího jednotlivce maximalizujícího svůj užitek vhodnou aproximací reality, podobně jako je "hmotný bod" dobrou výchozí, nikoli však dostatečnou aproximací reálného tělesa.)

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře