Článek Penze: Doba dožití? Zneužití statistiky

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Penze: Doba dožití? Zneužití statistiky

30. 09. 2019 - 10:14

maxim 2:
Pane docente,

píšete o nekorektnosti výpočtu, zneužití statistiky, absurdní metodice, zfalšované a plné omylu a podobně. A přitom jste nijak konkrétně neukázal, kde je nějaká chyba, falšování a zneužívání.

Na moje poslední výhrady jste jen opakovaně uvedl, že jde o "výsledek nadlineárních aproximací, tedy podvodu" - opět jen nekonkrétní tvrzení, kde to vypadá spíše tak, že odborný termín má jen zakrýt argumentační nouzi.

Může to být i moje chyba, ale v článku, který jste zkopíroval, ani v té Vámi zvýrazněné části nevidím nic, co by naznačovalo na nějaké podvody.

Že jsou v době pobírání důchodu zahrnuty předčasné důchody a odchody do důchodu u žen podle počtu dětí ? Je to podle Vás špatně ? A jak by to tedy, podle Vás, mělo být, když ti lidé skutečně v souladu s platnými podmínkami do důchodu odešli a v průměru tam uvedenou dobu stráví ?

Čili v podstatě jediné, co máte je to, že se Vám laickým pohledem zdá doba dožití u generace 1994 příliš vysoká.

Jak jsem již uvedl dříve, je zde nutno si uvědomit dvě věci:

1) Věk dožití se postupně prodlužuje, jak jsem Vám uvedl posledně, je to trend i v ostatních zemích Evropy a např.za průměr EU se zvýšil od roku 2005 do roku 2017 zhruba o 1.5 roku. A zde jde o generaci, která bude odcházet do důchodu až v roce 2059.

2) Jedná se o průmerný věk dožití u osob, které se dožily důchodového věku 65 let. T.j. jedná se o nereprezentativní výběrový soubor populace se systémovým zkreslením - jsou vyřazeny osoby, které zemřely před dosažením 65 let. Je zřejmé, že průměrný věk dožití u těchto sosob bude vyšší, než průměrný věk dožití u celé populace.
(Je to něco podobného, jako kdybychom spočetli průměrné denní teplotní maximum a vybrali si jen dny, kdy teplota přesáhne např.25 °C.)

****

"Plně zásluhový systém" také není tak skvělá věc, jak se může na první pohled zdát. Poukazuje na to např.článek Jana Kellera z roku 2003 k tehdejšímu návrhu penzijní reformny "Nerovnost až do hrobu":

"Návrh penzijní reformy je prezentován jako příklon k zásluhovosti a spravedlnosti. Výše starobního důchodu se má odvíjet od příjmů dosahovaných v době, kdy je člověk ekonomicky činný. Na prvý pohled spravedlnost sama. Kdo je výkonný, ať má spokojené stáří, kdo nepracuje, ať ve stáří nejí.
Ve skutečnosti však návrh penzijní reformy neodráží zdaleka jen individuální výkonnost a ochotu pracovat. V prvé řadě odráží prudký růst sociální nerovnosti v naší zemi. Sociální demokraté se rozhodli tuto nerovnost jednoduše dotáhnout až do pozdního stáří.
Prudké rozevírání nůžek mezi bohatými a chudými zdaleka není dáno pouze ochotou pracovat a podávat výkon. Nerovnost je v mnoha ohledech systémově strukturována. Dvě třetiny bývalých okresů se v průběhu 90. let propadly mezi okresy chudé, zatímco Praha vylétla až někam ke 160 procentům průměrných příjmů. Znamená to snad , že obyvatelé Prahy jsou dvakrát pracovitější než lidé na Ostravsku, Mostecku či Vyškovsku?
Další příklad systémové nerovnosti. Velká část zaměstnanců svými příjmy stagnuje, zatímco několik tisíc držitelů strategických zaměstnaneckých pozic zejména ve finančnictví, bankovnictví a velkoobchodě dosahuje měsíčních příjmů v řádu statisíců až jednoho milionu. Jestliže takový člověk vydělává měsíčně tolik jako sedmdesát či stovka řadových zaměstnanců téže firmy, těžko uvěřit, že podává skutečně stokrát vyšší výkon. Důchod mu to však právě tímto způsobem ocení.
...
Dalším diferencujícím faktorem je výše vzdělání. Většina populace nikdy vysokoškolské vzdělání mít nebude, ledaže by jeho úroveň, ale i praktická využitelnost radikálně klesla. Troufám si říci, že většina pracovních míst i v těch nejvyspělejších zemích ani vysokoškolské vzdělání objektivně nevyžaduje. Lidé s maturitou či nižším vzděláním jsou však stále více pokutováni nižší mzdou. Navíc tedy budou pykat ještě tím, že budou pracovat do sedmdesátky a déle. A to právě na těch pracovních místech, která jsou fyzicky namáhavá a která člověka rychle opotřebovávají.
..."

Celý článek viz https://www.novinky.cz/domaci/clanek/nerovnost-az-do-hrobu-277359

30. 09. 2019 - 20:47

radimvalencik: Momentálně jsem na Sardinii a mám zoufale špatné připojení na internet. Váš komentář vítám a děkuji za podrobný rozbor. Odpovím, jakmile se po návratu vzpamatuji ze šoku z neřešených problémů v době, kdy jsem mimo Prahu. Považuji to za důležité, věci si zevrubně vyjasnit.
P. S.: Není mou vinou, že jsem byl "vytlačen" s dovolenou na období, kdy mně způsobí více stresů, než radosti...

---
radimvalencik.pise.cz

01. 10. 2019 - 07:57

radimvalencik: Díky za obsáhlou reakci, která je přínosná, protože přispívá k pochopení toho, o co dnes jde.
Nejdříve začnu otázkou, na kterou se pokuste POCTIVĚ odpovědět: Jak je možné, že tak zásadní návrh, jaký dala Maláčová (dvojsložkový průběžný systém = základní důchod + plně zásluhová složka), není v mediálním mainstreamu diskutován? Diskutuje se kde co, i to, co nedává smysl, ale toto ne. Není to divné? Odpověď dám v závěru.
Plně zásluhový systém má jednu obrovskou výhodu: Účinně motivuje člověka k dobrovolnému prodloužení doby jeho produktivního uplatnění. A to je to, oč tu běží. Zde jsou zdroje pro vytvoření dostateční solidární báze. Takový systém vytváří reálný základ pro ekonomickou samonosnost a posílení role produktivních služeb, tedy těch služeb, které přispívají k nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností.
Ze zdrojů takto vzniklých jde ufinancovat jak celý systém, tak i jeho základní solidární část. Zde je třeba jen najít optimum, protože:
- Čím větší zásluhovost, tím větší efekty v oblasti prodloužení doby produktivního uplatnění, ale tím procentuálně méně zdrojů do solidární složky.
- Čím menší zásluhovost, tím menší efekty v oblasti prodloužení doby produktivního uplatnění, ale tím procentuálně více zdrojů do solidární složky.
Odvody do solidární báze lze vázat i na efekty z prodloužení doby produktivního uplatnění (buď zdaněním penzí, nebo odvodem daní z příjmu od osob, které se produktivně uplatňují po dovršení důchodového věku). Lze i kombinovat.
Argumentace obsáhlým článkem J. Kellera je mimo mísu (částečně i jeho článek, ale to je na jinou diskusi). Nikdo neříká, že samotný plně zásluhový systém definitivně vyřeší problém bohatství a chudoby. Způsob argumentace, kterou tehdy Keller předvedl, je nedůstojná. Zamítnou dílčí krok k řešení současných problémů jen proto, že nevyřeší všechny problémy (i když otevírá jednu z cest, jak postupně vyřešit celý komplex problémů souvisejících s bohatstvím a chudobou), se mně zdá absurdní. Navíc je smutné, že Keller nevidí posílení role produktivních služeb jako cestu k řešení problému ochrany životního prostředí, a tu hlavní cestu, protože se v důsledku toho mění charakter ekonomického růstu k dynamickému a současně trvale neomezenému.
Nyní návazně k otázce, kterou jsem dal v úvodu: Jak je možné, že tak zásadní návrh, jaký dala Maláčová, není v mediálním mainstreamu diskutován? No právě proto, že otevírá cestu k řešení problémů, a to orientací na společnost, v níž jsou postupně vytvářeny podmínky pro to, aby se rozvoj, uchování a uplatňování schopností stalo tím hlavním, co určuje dynamiku i kvalitu růstu, co vede k vytvoření přirozených vztahů mezi lidmi i přirozeného vztahu člověka k přírodě. Tedy k tomu, co podrývá moc současné globální moci.
Pokud jde o Vaši argumentaci týkající se toho, že nespravedlivě obviňuji statistiky, jen velmi zjednodušeně. Pokud uvažujeme paušální vynucené prodloužení doby odchodu do důchodu, dejme tomu ze současného zastropování 65 let na 67,2 roku, musíme vyjít z řady průměrného dožití těch, kterým se oněch 67,2 podařilo a podaří dožít (vyloučit přitom invalidní osoby), a podívat se, zda v příslušném časovém horizontu, dejme tomu k roku 2060, alespoň proporcionálně tato řada směřuje k oněm 89,6 rokům průměrné doby dožití pro příslušnou kategorii osob. (Nesmí se tam míchat jiné faktory, protože to nemá logiku, jde o 25 % důchodového života jen a právě pro tuto kategorii.)
Tvrdím, že těch 89,6 let je nesmysl.
P. S. Dávám ještě ke zvážení, zda skutečně nepůsobí fenomén averze k reformám:
http://radimvalencik.pise.cz/7124-jeste-k-bohatsvi-a-chudobe-9.html

---
radimvalencik.pise.cz