Radimvalencik | Ještě ke sluníčkářské demenci

K článku "Sluníčkařská demence ze slouhovství", viz:

radimvalencik.pise.cz/...

jsem dostal podnětný komentář od Ludvíka Smýkala:
Nesouhlasím, že se v případě JUDr. Jana Kysely jedná o psychickou poruchu "demence ze slouhovství". Dokladem jsou odpovědi na dva dotazy v článku lidovky.cz/...

Demence je závažná mozková choroba zapříčiněná degenerativními změnami v mozkové tkáni, "případ" JUDr. Kysely nebude, ten jí rozhodně netrpí... 
Jeho "zdůvodnění" odpovědí, z úst právníka, v současnosti zcela "neuvěřitelné"... 
Stydět by se za ně nemusel v 50. letech ani smutně proslulý prokurátor Josef Urválek, schopný odsoudit člověka i za neprokázaná obvinění. Netuším, zda při tom také "radil" Ústavnímu nebo jinému soudu... 

K tomu ode mě:

Téměř se vším souhlasím s výhradou té demence. Většinou se chápe jen jako stařecká demence (kdy je příčinou stáří v kombinaci s některými dalšími faktory). Může být i demence způsobena požíváním alkoholu. Já jsem k tomu dodal, že demence může být způsobena nejen fyziologickými faktory, ale i sociálními. Konkrétně touto posloupností:

Touha po kariéře → rozhodnutí dosáhnout kariéry nikoli zdokonalováním schopností, ale přisluhováním tomu, koho si vytipuji jako nejsilnějšího → rozpoznání současné globální moci (zpravidla na základě kontaktů s institucemi, které jsou pod jejím vlivem) → nekritické přejímání a obhajování demonstrativního použití dvojího metru touto globální mocí k interpretaci společenských událostí → ztráta nadhledu, kritického myšlení, zapouzdření se do názorů slouhovské komunity → nejen ztráta imunity vůči manipulaci, ale dokonce vstřícnost vůči ní → demence ze slouhovství (jako důsledek působení výše uvedených faktorů) → místo argumentování kádrování na základě vyfabulovaných dehonestací (jako jeden z projevů demence tohoto typu).

Choroba nepochybně závažná, byť i její příčiny nejsou fyziologické, ale sociální. Tak to u některých duševních poruch bývá. Ostatně i výše citované články z rozhovoru svědčí nejen o ztrátě morality, ale i racionality. Její masový výskyt umožní, aby byla jako jedna z prvních duševních poruch tohoto typu byla popsána z hlediska svého průběhu a konců. Předpokládám, že v případě této choroby bude snadnější prevence a osvěta (aby se předcházelo rizikovému chování, které ji může způsobit) než vlastní léčení (o jehož úspěšnosti v mnoha případech pochybuji).