Jak porozumíme Marxovi, když chceme porozumět/2

Pokračuji v seriálu, který je určen jen těm, kteří chtějí porozumět Marxovi. Podrobněji na úvod v prvním dílu, zde:

https://radimvalencik.pise.cz/6223-jak-porozumime-marxovi-kdyz-chceme-porozumet-1.html

Nejde ani tak o to se s tím, co říká Marx ztotožnit. Uplynulo hodně času a Marx si zasluhuje velkou revizi jeho odkazu. Také však v jeho díle najdeme nesmírně cennou oporu pro pochopení současné doby. To je ovšem právě a jen pro ty, kteří se nechtějí zapouzdřovat do slupky předsudků uctívaných určitou skupinou. Tou mohou být i příznivci Marxe, kterým vyhovuje zjednodušená či dokonce zvrácena představa o jeho díle.

2. Společenský ideál: Komunismus?

Mimořádně významné místo má v Marxově díle vymezení společenského ideálu. Vyplývá přímo z jeho pojetí dějin jako přírodně historického procesu. Nalezení tohoto ideálu chápe jako "vyřešení hádanky dějin", "jako návrat člověka k sobě samotnému", "jako vyřešení roztržky mezi jednotlivcem a rodem", ale také "roztržky mezi společností a přírodou" apod.

Marx je v otázce hledání smyslu dějin maximalista a optimista. Jak sám říká, jde mu o nalezení takového řešení, kterým "skonči předhistorie lidstva a začnou vlastní dějiny, kdy se bude člověk rozvíjet v souladu se svou přirozeností".

Pokud chceme pochopit Marxovo řešení a jeho význam, musíme se trochu podívat i do historie jeho vlastního hledání. Podstatným způsobem byl ovlivněn jedním z mladohegelovců Mosesem Hessem. Ten za smysl dějin (cíl, ideál) považoval "společnost plné emancipace", tedy rovnosti vzniklé odstraněním nejrůznějších či přesněji všech diskriminací – diskriminace židů či jiných etnických skupin, diskriminace žen, diskriminace podle věku, podle společenských stavů a výsad, především však diskriminace vyplývající z majetkových rozdílů. Snění o společnosti "plné emancipace" nacházíme v dějinách u různých hnutí již dříve. Mnohdy přecházelo do podoby sektářství či fanatismu (u nás krásně ilustrované ve Vávrově filmu natočeném podle Jiráska "proti všem").

Marx postupně dospívá k mnohem více funkčnímu a komplexnějšímu pochopení rovnosti, do které promítá tři důležité aspekty, které dodnes málokdo dovede spojit v jednotnou představu:

- Princip rovnosti.

- Princip sounáležitosti.

- Princip ekonomické efektivnosti.

(Mj. v tom, že mu jde o toto propojení zdánlivě nepropojitelného, se projevuje jeho badatelský optimismus a maximalismus.)

Podívejme se nejdříve, jak Marx komunismus definuje (na mnoha případech jsem si ověřil, že mnozí z těch, co se k Marxovi hlásí, o tom nemají ani potuchy):

"Místo staré buržoazní společnosti s jejími třídami a třídními protiklady nastoupí sdružení, v němž svobodný rozvoj každého je podmínkou svobodného rozvoje všech."

Viz: https://pvpravda.cz/wp-content/uploads/2015/06/Manifest_komunisticke_strany.pdf

(Poslední odstavec II. části Komunistického manifestu", která je nazvána Proletáři a komunisté", s. 27. v mnou uvedeném zdroji.)

To ovšem ještě nestačí. Rovnost chápeme dynamicky a vhodně je do něj zabudována i sounáležitost, ale nelze opominou hledisko ekonomické efektivnosti. To si Marx uvědomoval velmi dobře (na rozdíl od různých nekvalifikovaných snění, že řešení lze najít mimo oblast toho, co je ekonomicky efektivní). Proto ve své pozdější práci píše například toto:

"[Skutečná ekonomie – úspornost – záleží v úspoře pracovní doby; (minimum – a redukce na minimum – výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž: tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času – jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie."

Viz: https://www.kmbe.cz/rukopisy_grundrisse_2.pdf

Je to z II. dílu "Rukopisů "Grundrisse"" (1857-1859), dle citovaného zdroje s. 157.

Úmyslně jsem citoval širší pasáže, mj. i z důvodu představy o způsobu Marxovy práce s pojmy. Žádná procházka růžovým sadem.

Pokud shrneme, tak za stav společnosti, ve kterém dojde k vyřešení problémů, které lidstvo v jeho "předhistorii" zatěžují a ohrožují, je:

Společnost, v níž je svobodný rozvoj každého podmínkou rozvoje všech, přičemž tento svobodný rozvoj člověka působí na ekonomický růstu jako největší produktivní síla a současně určuje i kvalitu růstu.

Nic lepšího asi nikdo doposud nevymyslel. Ze zkušenosti vím, že pro většinu lidí je nejobtížnější pochopit, jak se může svobodný rozvoj člověka stát hlavním faktorem, který určuje jak dynamiku, tak i kvalitu růstu. Ale to má mnohdy příčinu i v tom, že zapouzdřený člověk si dokáže stěží představit, co to znamená svobodný rozvoj schopností v jeho vlastním případu. Nemá představu o tom, co znamená neustálý přesah stávajícího, pokud jde o poznání i vlastní prožitkový svět. Tomu, kdo se zabydlel ve vlastní či častěji skupinové zapouzdřenosti je těžké vysvětlovat, co je to svobodný rozvoj individua.

K tomu dvě poznámky na závěr, z nichž jedna je žertovná:

- Výše uvedené směřování dějin Marx nadřazuje všem představám o "třídním boji", "vykořisťování" apod. Je pro Marxe základním a ostatní považuje jen zazpůsob ztvárnění dobové reality.

- Před několika více léty jsem jednomu ze svých dobrých přátel, který se hlásí k Marxovu odkazu, citoval několik pasáží o tom, jak Marx chápal svobodný rozvoj člověka. Těch pasáží je mnohem více a konkretizují Marxovu představu o směřování dějin. Můj dobrý přítel, oddaný marxista, na to reagoval slovy: Já vždy tušil, že Marx byl zasranej liberál." (Omlouvám se za neslušný pojem, ale bez něj by to nevyznělo tak autenticky.) K tomu ovšem musím dodat, že to myslel napůl žertem. Ovšem jen napůl.

Věnováno Ivanu Dubskému, se kterým jsem měl příležitost v polovině 80. let několikrát diskutovat o Marxovi ve vinárně "U Šupů" a který mě v mnohém o Marxovi poučil.O Ivanu Dubském viz: https://is.jabok.cz/el/JA10/zima2014/T552/um/Ivan_DUBSKY_-_Vybrane_osobnosti_filosofie_20._stoleti.pdf