Radim Valenčík
Vysokoškolský učitel - Vysoká škola finanční a správní, první soukromá ekonomická univerzita
Zase se schyluje se k velké diskusi o penzích
O tom, že i u nás se schyluje k velké celostání a diskusi reformě systému penzijního pojištění svědčí rozhovor M. Záměčníka pro Novinky 26. 9. Vybírám z něho nejdůležitější pasáže, které následně okomentuji.
Do rozhovoru jsou redakcí vloženy tři údaje, které by měla mít veřejnost před očima, proto je rovněž připojuji:
Prohlášení vlády o důchodech:
"Chceme konkrétní kroky bez zdlouhavých a neplodných diskusí. Podstatou bude oddělení důchodového účtu od státního rozpočtu a stanovení jasných finančních vztahů mezi tímto účtem a státním rozpočtem, případně dalšími zdroji příjmů pro tento účet. Veřejnost bude vědět, kam její sociální odvody směřují a jak jsou využity."
Redukční hranice:
Do první redukční hranice 13 191 korun se vyměřovací základ zásluhové části započítává ze 100 procent.
0pt;font-family:"Times New Roman",serif; color:#7030A0;mso-fareast-language:CS;mso-no-proof:yes">Z částky mezi první a druhou redukční hranicí 119 916 korun se vyměřovací základ započítává z 26 procent.
Příjmy nad druhou redukční hranicí se do důchodu nezapočítávají.
Systém NDC:
Nový systém poprvé zavedený ve Švédsku stojí na veřejném průběžně financovaném prvním pilíři, který má formu takzvaných virtuálních účtů (NDC). Každému pojištěnci každý rok přijde výpis jeho aktuálních nároků.
Nároky budoucích důchodců se odvozují od výše takzvaného penzijního úvěru. Aktuální hodnota úvěru se každý rok přepočítává, aby odpovídala aktuálnímu růstu průměrné mzdy. Definitivní výše důchodu pak vzniká vydělením aktuální hodnoty penzijního úvěru průměrnou délkou dožití důchodců.
Nyní již samotný rozhovor (kráceno, nejdůležitější zvýrazněno):
* Nová vláda má v programovém prohlášení jako první bod důchodovou reformu. Potřebujeme vůbec důchodovou reformu?
Potřebujeme – vzhledem k tomu, jaký je demografický vývoj... Až dynamika ekonomického růstu poklesne a sníží se míra zaměstnanosti, s čímž musíme počítat, tak důchodový účet opět spadne do deficitu. Deficit bude o to větší, čím více bude růst poměr lidí v postproduktivním věku vůči lidem ekonomicky aktivním. Tedy čím více bude v populaci růst podíl seniorů a klesat podíl lidí v produktivním věku. Což je základní argument pro penzijní reformu.
* Jaké jsou další problémy důchodového systému, které by se měly řešit?
Určitě je to zásluhovost, jež je silně potlačovaná redukčními hranicemi... Jedna z variant, jak řešit stárnutí populace, je kombinace rovného důchodu, který se financuje z daně, tomu už ani neříkejme pojištění, s nadstavbou, která má jasnou zásluhovost, tedy vazbu na odvedené příspěvky. A to je princip švédského NDC modelu, který je inspirativní dodnes.
* Vy jste na jednu stranu měl výhrady k původní podobě druhého pilíře za Nečasovy vlády, nicméně nejste ani příznivec úplného zrušení. Jaké by vypadal dobře konstruovaný druhý pilíř?
...Potom jsem měl vůči českému řešení výhradu, že soukromá správa fondů byla příliš drahá. V tomto případě se ve Švédsku osvědčil systém zvaný blind trust, kdy správce nemohl identifikovat klienta, o jehož peníze se staral. V takovém případě nemělo ani smysl na něj cílit nějakou reklamní kampaň, můžete si odpustit armádu finančních zprostředkovatelů... Konkrétní člověk si má přesto možnost si vybrat, pokud si nevybere, zůstává v nějakém výchozím fondu. Já jsem hovořil o veřejnoprávním fondu. Pokud neprojevujete další zájem, předpokládá se, že jste spokojen a nechcete provést jinou volbu. Šlo by o fond životního cyklu, kde by mladí měli převahu akcií, s postupujícím věkem by se zvyšoval podíl likvidních prostředků, až nakonec těsně před odchodem do důchodu mají lidé příslušného ročníku hotovost nebo blízké ekvivalenty...
* Proč by měl ale zrovna ten veřejnoprávní být nejvýhodnější?
Výhodný je v tom, že má extrémně nízké poplatky. V případě výchozího scénáře by bylo poměrně obtížné, aby byl správce soukromý, to výběrové řízení bych nechtěl organizovat. Proto se zdá nejjednodušší, aby byl veřejnoprávní. Správcem by mohla být Česká národní banka (ČNB) podobně jako v Norsku. Existuje jasný argument, že pokud ČNB svěříme správu devizových rezerv, tak proč ne důchody...
K tomu několik poznámek od mne:
1. Z hlediska způsobu, kterým se M. Zámečník angažoval v podpoře vzniku tzv. 2. pilíře, lze zaznamenat v jeho rozhovoru velký pokrok. Už nehovoří o tom, že dodatečné zdroje pro financování penzí vzniknout investováním do akcií v afrických zemích, jejichž výnosnost bude 7-12 % a podobné nekorektnosti (jak tomu bylo na konferenci o důchodové reformě pořádané týmem pro reformu penzijního systému, kde v tomto smyslu vystoupil s J. Švejnarem). Jakpak by asi dopadli ti, kteří by takto investovali třeba v Jihoafrické republice. Někteří (jako L. Kovanda) nyní doporučují Indonésii či Filipíny, viz:
https://radimvalencik.pise.cz/6049-vize-300-kde-vzit-na-duchody-konflikt-generaci.html
2. To, že uvažuje o veřejnoprávním správci jednotného fondu (jak uvádí, např. o ČNB) a poukazuje ne velké náklady v případě většího počtu fondů, je rovněž určitý pokrok.
3. Přesto však je nekorektní poukazovat jen na riziko demografického vývoje a současně ingnorovat riziko turbulencí na finančních trzích. Jak neustále zdůrazňuji, penzijní systémn musí být trvale udržitelný z hlediska demografického vývoje, stabilní vůči turbulencím na finančních trzích a sociálně efektivní (z hlediska individuálních motivací k prodloužení doby produktivního uplatnění člověka).
4. Snad nejcennější v případě tohoto rozhovru s M. Zámečníkem je, že jako možné řešení zvažuje i důsledně zavedený NDC systém s jednotnou sociální dávkou. Sám si ovšem uvědomuje potíže přechodu k tomuto systému.
5. Ze všech výše uvedených hledisek se jako nejvhodnější cesta skutečné reformy penzijního systému nabízí zavedení dobrovolné postgraduální nadstavby současného systému průběžného penzijního pojištění a teprve na základě ověření toho, jak funguje, jak vysílá informace pro projektování dráhy celoživotního uplatnění (což může trvat i několik let) postupně transformovat celý penzijní systém směrem k zapojení nižších ročníků. Není nutné spěchat. Skutečná reforma penzijního systému totiž může probíhat jen jako součást hlubokých proměn ekonomiky celé společnosti, jako přesun těžiště ekonomiky do nově se rodícího a expandujícího sektoru produktivních služeb (služeb spojených s rozvojem a uplatňováním schopností člověka), podobně jako ve své době probíhala průmyslová revoluce.
6. Právě o tom, co je uvedeno v bodu 5. bude jednání volně přístupného pravidelného Teoretického semináře, na který tímto zvu zájemce:
Místo a čas konání: Středu 10. září v 17.30 v učebně 230 E v budově VŠFS
(Estonská 500, vchod z ulice Kodaňské, zastávka tramvaje Ruská).
Referující: Jan Mertl, Jiří Mihola, Lenka Říhová, Radim Valenčík
Podrobněji o Teoretickém semináři zde:
https://radimvalencik.pise.cz/6152-zacina-15-rocnik-teoretickeho-seminare-na-vsfs.html
7. Je otázkou, proč se média o námi navrhovaný systém nezajímají více, protože zatím diskuse k tomu, jak reformovat penzijní systém probíhají spíše v holzmannovském stylu: Hledáme klíček tam, kde svítí světlo (řešení problematiky penzijního systému setrvačným způsobem), ale ne tam, kde jsme ho ztratili (tedy v nalezní nového pohledu, který souvisí se základními a dlouhodobými proměnami celého ekonomcikého systému.
Komentáře
| RE: Zase se schyluje se k velké diskusi o penzích | ondrey | 29. 09. 2018 - 20:41 |