Zápisky z Karagandy (20) večeře

19. září 2013 | 08.00 |

Snad nejvíc dotazů jsem dostal na téma, co se zde jí. Kazašská kuchně přebírá dost prvků ruské, ale hlavním jídlem zde zde koňské maso. Kazaši nedokázali pochopit, proč v EU byla aféra s koňským masem. "Vždyť je mnohem lepší a zdravější než hovězí!" - říkali. Snažil jsem se jim to vysvětlit tím, že u nás je kůň považován za tvora velmi blízkého člověku. "Jakpak by bylo vám, kdyby vám do salámu dali tetičku?" - snažil jsem se názorně argumentovat.

Foto 1: Večeře v téměř "rodinném" kruhu katedry ekonomie v soukromém bytě. Zvenku normální (z našeho hlediska nepříliš vzhledný) panelák, vevnitř téměř jako v paláci. Překvapilo mě, kolik je zde místností a jak jsou velké. Uprostřed na stole je vařené koňské maso s něčím, co připomíná lokše. Místní národní jídlo. Chutné a syté. Snažil jsem se, ale porci jsem nezvládnul. K tomu bujlón též z koňského masa. Koblížky, které je vidět, jsou též národní specialitou.

Foto 2: Část kolektivu katedry - hlouček nejvěrnějších. Katedra má skoro čtyřicet členů. Pije se víno, vodka a hlavně koňak. Svižně. Každý musí přednést přípitek. Popřál jsem jim, aby se v roce 2050 Kazachstán zařadil mezi nejvyspělejší země světa.

Foto 3: Takový krásný dárek jsem dostal. Po pravé ruce, ta pěkná mladá dívka, je vedoucí katedry. Vychovala ji bývalá vedoucí katedry po mé levé ruce, velmi sympatická paní. A asi dobře. Všechna foto jsou z jedné místnosti, tak si asi dovedete představit, jak je velká.

Foto 4: Ještě jeden snímek a už jdem jíst, ale hlavně probrat řadu otázek. Možné spolupráce, jak se naše pracoviště vyvíjela, jak těch dvacet let tam i u nás bylo obtížných, jak budovat katedru, jak se orientovat na dosažení parametrů srovnatelných se světem. A také o Česku a Kazachstánu.

A už pomalu začínám balit.

Tak. A už jsem doma. Cesta proběhla bez potíží. Den byl o čtyři hodiny delší. Kupodivu krátké nepohodlné přespání v letadle při dlouhém téměř šestihodinovém letu a o něco delší spánek na víděňském letišti, kde je to fajn (mají tam upravené sedačky, či spíše "lehačky", kde si lze zdřímnout) stačilo, abych byl večer jako rybička.

(Někdy příště další pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.83 (6x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zápisky z Karagandy (20) večeře jana vaňková 19. 09. 2013 - 13:15