Od srpna 69 k listopadu 89 a volby v říjnu/2

Včera jsem napsal první díl seriálu, jehož cílem je ukázat v mezidobí mezi připomenutím dvou významných výročí – srpna 1968 a listopadu 1989 – dvě tendence, které jsou příznačné pro novodobou historii naší země: Buď jsme byli pod nadvládou cizí moci, kdy se rozhodovalo o nás bez nás, nebo jsme na základě sjednocení národa získali schopnost alespoň částečně a alespoň po určitou dobu dělat vlastní historii, rozhodovat o svém vlastním osudu, vzdorovat cizí moci, která nás vždy ohrožovala z různých stran po celou dobu naší novodobé historie.

Celé (a podle mě důležité) viz:

https://radimvalencik.pise.cz/6054-od-srpna-69-k-listopadu-89-a-volby-v-rijnu-1.html

Tuto retrospekci se současně pokusím zaměřit na analýzu průběhu a dopadu současných říjnových voleb, které s výše uvedeným souvisí více než kdy jindy. Jsou sice jen komunální a senátní, ale mají významný signalizační význam, patrně budou rozhodovat i o osudu některých politických stran (mě osobně nejvíce zajímá jejich dopad KSČM a ČSSD).

Základní tvrzení: Poměrně intenzivně dochází ke sjednocování národa vůči cizí moci na základě vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí; tento proces podstatným způsobem ovlivní výsledek říjnových voleb i jejich dopad.

Přitom platí:

- Lidé si tuto skutečnost uvědomují více než reprezentace a administrativy jednotlivých politických stran.

- Účinnost působení mediálního mainstreamu, který se proces sjednocování národa vůči cizí moci na základě vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí snaží narušit, se snižuje a z hlediska toho, čemu slouží, působí spíše kontraproduktivně.

Indikátory a symptomy sjednocování národa na základě

vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí

Cílem této části není ucelený přehled (který na základě sledování vývoje dám později), ale uvedení některých aktuálních příkladů.

- Výborný článek A. Tomského "Neonacisté v Saské Kamenici"

Celý článek si stojí za to přečíst, obsahuje řadu důležitých faktů. Nejdůležitější je však vyznění článku formulované v závěru:

"Nejen v Německu se politici rozhodli nařčením z rasismu a fašismu vyloučit z debaty odpůrce masové imigrace. Dobře vědí, že jsou tyto nálepky falešné, myslí si ale, že se lež vyplatí. Jak si poradí, až zjistí, že politicky nepřijatelné názory vyjadřují postoj naprosté většiny? A co učiní většina, až zjistí, že s nimi nehne? Doufejme, že se konflikt na rozdíl od nešťastného Saska rozhodne u volební urny."

Viz: https://www.novinky.cz/komentare/482002-komentar-neonaciste-v-saske-kamenici-alexander-tomsky.html

- Zasvěcený pohled J. Štefece na jeho Facebooku "do duše" generála Pavla:

"Ještě jednou ke generálu Pavlovi. Proč tak změnil rétoriku oproti době, kdy byl Náčelníkem generálního štábu AČR? Mám pocit, že se paradoxně stal obětí vlastních schopností. V době působení na Ministerstvu obrany totiž měl jak úmysl, tak schopnosti "něco udělat" s katastrofálním stavem české armády a nijak se tím netajil.

To ovšem nezapadá do aktuálních "operačních plánů" USA, resp. NATO pro bývalé východní země. Proto byl z této pozice "odvolán povýšením" do Bruselu, kde prošel v rámci svého zařazení na vysokou pozici důkladným "brainwashingem". Do ČR se tak vrátil zcela zpitomělý neustálým omíláním teze, že Rusko je nepřítel číslo jedna. Navíc se vrátil přesně do důchodu, takže už nemůže příliš škodit.

Po návratu se skokově ocitl v prostředí, kde lidé kolem něho nejen že denně neomílají, že Rusko je největší hrozba, ale většina z nich si to dokonce ani nemyslí. A jsou i tací, co to říkají otevřeně a nahlas.

Netuším, jak se s tím srovná. Z jeho rozhovoru jsem měl pocit, že si uvědomuje nedostatek protiruského nadšení ve svém okolí. Náhle se ocitl v jakémsi "ideologickém vakuu" a neví si s tím rady. Možná si ho začnu znovu vážit. Uvidíme."

V příštím pokračování se pokusím ukázat dopad procesu sjednocování národa vůči cizí moci na základě vyzrávání společenského vědomí a sebevědomí na výsledek říjnových voleb.

(Pokračování)