Krátké zamyšlení při příležitosti ocenění mé práce

Zítra mám prý dostat nějaké ocenění za dosavadní práci od naší univerzity. Dost vysoké. Vlastně jsem dosud nikdy nic podobného nedostal. Prorektor pro vědu pohovoří o mých zásluhách a k tomu mám také něco dodat. Protože bude hodnoceno celé mé tvůrčí období, podíval jsem se trochu do minulosti.

První a nejprestižnější publikovaný výstup mně vyšel v roce 1974, tehdy mně bylo 21 let. V monografii vydané při příležitosti 70. narozenin akademika Kedrova nakladatelstvím "Nauka" v Moskvě. Zásluhu na tom má ovšem akademik Ujemov, jeden z mých velkých učitelů, který na základě několika podkladů, které jsem mu dal, článek napsal. Na to navázala práce v oblasti teorie filozofických kategorií, kterou jsem vydal až mnohem později, v roce 1996. V malém nakladatelství a malým nákladem. Je to patrně to nejlepší a nejhodnotnější, co jsem kdy napsal, protože to ukazuje cestu k podstatnému zintenzivnění racionálního myšlení. Tomu ovšem současná doba příliš nepřeje, takže se věnuji konkrétnějším problémům. Nejnovější monografie zpracovaná naším týmem na VŠFS se zabývá teoretickou analýzou problematiky vztahu teorie a praxe v kontextu současných společenských změn.

Nyní se již několik let zabývám bádáním ve třech navazujících oblastech, které lze stručně charakterizovat takto:

1. Koncept přechodu ke společnosti založené na produktivních službách: Prožíváme dobu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, ovšem ještě více zlomovou. Výsledkem proměn bude vznik společnosti, ve které budou dominantní roli hrát produktivní služby změřené na nabývání a uchování lidských schopností. K přechodu k této společnosti je nutný komplex reforem, jejichž společným jmenovatelem je to, že umožní, aby poskytovatelé produktivních služeb (např. v oblasti vzdělání, zdravotní péče, lázeňství, výchovy) byli financování na základě kontraktů s uživateli produktivních služeb z podílu na ekonomických efektech těchto služeb.

2. Systematické uplatnění teorie kooperativních her k analýze kontraktů: Teorie kooperativních her vznikla na začátku 50. let, zejména zásluhou J. Nashe. Je převážně aplikována k analýze veřejné volby. Ukazuje se však, že i ten nejjednodušší směnný akt lze modelovat jako určitou kooperativní hru (řešení Nashova problému), přičemž výsledek není jednoznačně určen, resp. závisí na podmiňujících okolnostech. Použití nástrojů teorie kooperativních her přesouvá letité diskuse o roli trhu z oblasti nejrůznějších předsudků do racionální roviny a umožňuje odpověd na konkrétní otázky zdokonalování směnných vztahů, mj. i v oblasti kontraktů v oblasti produktivních služeb.

3. Model postgraduální nadstavby penzijního systému: Jde o vytvoření modelu plně uzavřené a plně zásluhové nadstavby současného systému průběžného penzijního pojištění pro ty, kteří dosáhli věku odchodu do důchodu, a to na principu – co kdo do systému dal, dostane zpět dle statisticky vyčíslené doby očekávaného dožití v podobě doživotní renty. S trochou nadsázky a zjednodušení lze říci, že model dokazuje nejen možnost zabezpečit trvalou stabilitu systému penzijního pojištění, ale i to, že pro většinu obyvatel lze zajistit 100% náhradový poměr. Jedná se mj. i o největší zdroj ekonomického růstu využitelný v nejbližší době.

Z hlediska VŠFS pak považuji za nejdůležitější dvě věci:

- Rozvíjet týmovou práci v oblasti tvůrčí činnosti, kde máme ještě velké rezervy.

- Dosahovat průběžně takových výsledků v oblasti tvůrčí činnosti, abychom vytvořili mnohem těšnější pracovní vztahy s našimi absolventy, kteří působí v oblastech, v nichž tyto výsledky nacházejí uplatnění.

Závěrem chci poděkovat všem, kteří se zasloužili o to, abych se na naší univerzitě mohl věnovat práci, kterou považuji za významnou a která mně poskytuje podstatnou část naplnění smyslu mého života. Těm, kteří stáli u zrodu VŠFS, kteří se podílejí na jejím rozvoji a řešení nejrůznějších problémů, kteří ji v různých rolích reprezentují a spoluvytvářejí její image, svým spolupracovníkům a členům našeho tvůrčího týmu. Za nejdůležitější považuji to, abychom byli vzájemně co nejvíce informováni o všech nejvýznamnějších výsledecích, které se nám daří dosahovat v rámci tvůrčí činnosti, abychom věděli, kdo co dělá, spolupracovali a podporovali se v oblasti teoretického i praktického využití výsledků této činnosti.