Několik poznámek k: „Od MH17 k novičoku“

Ke včerejšímu, podle mě dost významnému článku "Od letu MH17 ke kauze "Novičok": Kdo a proč?", viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5781-od-letu-mh17-ke-kauze-novicok-kdo-a-proc.html

připojuji pár poznámek:

1. Efekt "zapouzdření" lidské psychiky, neschopnost přijímat alternativní názory, projevy agresivity vůči těm, kteří je prezentují (formou nikoli reakce na argumenty, ale kádrovací dehonestace založené převážně na vyfabulovaných obviněních), plná ztráta schopnosti uvažovat v alternativách, tj. zvažovat "pro a proti" určité alternativě, je přímým a neodvratným důsledkem akceptování politiky založené na demonstrativním uplatňování dvojího metru. Kdo se s takto praktikovanou politikou demonstrativního uplatňování dvojího metru vnitřně smíří, kdo ji bere jako něco normálního, ten si fatálně zmrzačí svoji psychiku výše popsanou formou zapouzdření. Ve veřejných diskusích, ať již ústních, tak i písemných, ho poznáte snadno. Ve sporných otázkách nepoužívá argumenty, ale okamžitě dehonestujícím způsobem kádruje, aniž by svá obvinění vůči oponentovi doložil. K nabytí dostatečné psychické opory se uzavírá do skupin udržovaných ve svém vidění světa formou skupinové stupidity, tak jak ji velmi přesně popsal F. Koukolík v knize "Vzpoura deprivantů". Plně rozvinuté zapouzdření se stává téměř neléčitelnou chorobou. Naštěstí je jím zasažena jen malá část populace. Rozšířilo se na přelomu první a druhé dekády milénia, právě v době přechodu od doby postmoderny k době postfaktické a okruh postižených se již příliš nerozrůstá.

2. Jakkoli jsme v době postafaktické (která logicky navázala do dobu postmoderní, na rozdíl od ní se však snaží myšlení člověka nejen rozmělnit a relativizovat, ale odpoutat i od doložitelných faktů), role vědy neklesá, ale roste. Slepá ulička vývoje psychiky části populace se stává zjevnou a poptávka po návratu k racionálním poznání opírajícímu se o autoritu vědeckého poznání je pochopitelnou reakcí. Věda vstupuje do veřejných diskusí třemi navazujícími formami:

- Při porovnávání pro a proti v oblasti zvažování různých alternativ jak výkladu reality, tak i přípravě různých alternativ reforem.

- Při upřesnění toho, co každá alternativa obnáší.

- Při systematizaci návrhů směřujících k řešení dílčích problémů do podoby ucelené koncepce změn, tj. celkové vize řešení problémů.

Zatímco možnosti argumentace v rámci postfaktických střetů jsou omezené, prostor pro pronikání vědy do veřejných i politických diskusí se naopak otevírá a může být zaplněn.

3. Největšími riziky v současné době jsou:

- Ovládnutí politického prostoru v západních zemích agresivními nositeli zapouzdření, které by přerostlo do používání násilných metod. Návazně na to pak odstranění všech vnitřních zábran k rozpoutání fatálního konfliktu s Ruskem (třeba přes nějakou superprovokaci v některé z pobaltských zemí) – To nepovažuji za příliš pravděpodobné, většina lidí má už určitou imunitu vůči agresivním projevům zapouzdření. Naopak – veřejné vědomí i sebevědomí, a to včetně mezigeneračního aspektu, vykazuje trvalý vzestup kompetentnosti ve smyslu tušení a návazně i chápání toho, o co jde.

- Mocenské prosazení struktur "kvazijestřábů" z jelcinovské éry "zaháčkovaných" jádrem současné globální moci na ruské politické scéně (protiputinovský převrat provedený "radikály" s využitím obdobných praktik, jakými byl zplozen ISIS) a návazně vyhrocení situace až do vyvolání fatálního konfliktu mezi Západem a Ruskem. – To je patrně větší riziko, ovšem tohoto nebezpečí si je veřejnost v Ruské federaci vědoma a patrně zde pro takový převrat není dostatečné zázemí.

4. Každopádně platí, že čím zřetelnější bude perspektiva dalšího vývoje podložena jasnou, srozumitelnou a realistickou vizí řešení současných problémů, tím více budou nejrůznější rizika eliminována. Rozhodující roli v této oblasti musí sehrát společenská věda. Patrně nejtěžší bude překonat stereotyp uvažování o budoucnosti v podobě alternativy: Buď žádná změna, tj. kapitalismus na věky, nebo socialismus na bázi znárodnění.

To je naprosto chybné dilema. To, o co jde, je změna srovnatelná s průmyslovou revolucí, jejímž těžištěm není primárně změna vlastnických vztahů, ale nástup a vzestup nového odvětví. Odvětví produktivních služeb, tedy odvětví, jehož ekonomické efekty jsou založené na přeměně volného času lidí (který bude uvolňován technickým pokrokem) a současně i ostatních ekonomických vstupů (energií a materiálů v důsledku vyžití nanotechnologií) v jejich produktivní schopnosti, tj. v to, co celkový pokrok v organizaci výroby i společenského života bude umožňovat a podporovat. V tomto smyslu půjde jak o změnu srovnatelnou s průmyslovou revolucí, tak o změnu ještě výraznější.

Poznámka na závěr:

V reakci na průběh diskuse v Marsu 15. května, kde jsme se pokusili odstartovat tvorbu programu, který by ukazoval cestu řešení současných problémů (v tomto úsilí budeme pokračovat v úterý 19. června od 17.00, taktéž v restauraci Mars na Kubánském náměstí), mně Míša Kroh napsal: "To není akademická diskuse na VŠFS či jinde. Lidé čekají poučení, jasné odpovědi, a ne abstraktní řečnické otázky, na které není nikdy jednoznačná odpověď. Akademické pochybování a rozmělňování je jim cizí." – V tomto s ním nesouhlasím. Do té doby, dokud bude v politických diskusích převládat matoucí dilema, resp. již zmíněná polarita střetů buď žádná změna, tj. kapitalismus na věky, nebo socialismus na bázi znárodnění, do té doby se žádný rozumný program nepodaří vytvořit, nepodaří se dát žádnou "jednoznačnou odpověď", která by orientovala lidi z hlediska toho, o co jde a co dělat. Etapu kvalifikovaných diskusí nejde přeskočit. Jde o to, aby se veřejné vědomí a sebevědomí lidí, kteří se vymanili ze snah o zmanipulování, vyvíjelo od každodennosti ke kompetentnosti a koncepčnosti. Zde bude sehrávat kvalitní společenská věda velmi významnou roli.