K diskusi o programové platformě v Marsu/2

Pokračuji v rozboru druhou částí komentářů k mému článku obsahujícímu informaci o setkání v Marsu, na kterém se diskutovalo o možnosti vzniku nezávislé programové platformy, jejímž cílem je vrátit programového ducha do činnosti programových politických stran, viz:

https://www.novarepublika.cz/2018/05/mars-zrod-nezavisle-programove-platformy.html#comment-form

Včera jsem uveřejnil první část, kde podrobně hovořím o tom, z jaké pozice se na danou problematiku dívám. Viz:

https://radimvalencik.pise.cz/5734-k-diskusi-o-programove-platforme-v-marsu-1.html

Je tam podrobný úvod, ve kterém je vysvětleno, proč musíme vidět problémy poněkud jinak, než se na ně většinou díváme, abychom "po holzmannovsku" nehledali klíček ne tam, kde jsme ho ztratili, ale tam, kde svítí světlo.

Anonymní 16. května 2018 17:00

Jakou silou chcete uskutečnit ty vaše dřisty? Za chvíli vám tu vaši zdejší lampárnu zacenzurujeme a dáme vám na uklidnění dvě koblihy a můžete nás možná i volit neboť i volby zakážeme a bude od vás pokoj!

K tomu: Následující komentář považuji za adekvátní odpověď:

Anonymní 16. května 2018 17:15

"Síla" myšlenek je mnohem "silnější" než síla majitelů velkých peněz. Historie by o tom mohla vyprávět...

K tomu: Jen dodám, že k tomu je nutné vyzbrojit se poctivým a kritickým myšlením. A také to chce hodně vytrvalosti.Vymazat

Anonymní 16. května 2018 18:28

Ovšem smyslem diskuse nemá být, si ty teorie radostně či rozezleně převyprávět - ale rozpoznat, co je smyšlené a co skutečné. Navíc neškodí ujasnit si rozdíl mezi diskusí a debatou. Potíž s Heideggerem je především v tom, že byl současně významný filosof a politický ňouma (nebyl jediný). To, že byl lidsky mizerný charakter, je pro výklad jeho myšlenek spíš sekundární. Jeho charakter i jeho koketování s nacismem mnohé odrazuje od toho, aby se jím vůbec zabývali. Takovou reakci sice nelze mít nikomu za zlé, nicméně pro dějiny moderního myšlení - a zejména sebepochopení moderní doby = doby liberalismu, stalinismu a nacismu - ho nelze úplně vynechat, stejně jako Nietzscheho. Heidegger se, podle mého skromného názoru, na rozdíl od Nietzscheho nedokázal úplně oprostit od teologie.
Problém významných filosofů (a k těm patřil, ať se to komu líbí nebo ne) je, že jejich obdivovatelé a žáci vytváří nánosy nepochopení a adorantského vulgarizování. Čtou svého učitele s dychtivostí, která jim často brání v pochopení.

K tomu: Vždy mě potěší, když do diskuse vstupuje někdo, kdo dost přečetl a dost pochopil. Někomu by se mohlo zdát, že toto je hodně vzdálené od reality. Podle mě nikoli. Každý boj je nejdříve vybojovat nejdříve v oblasti ideové, pak se to může teprve podařit v rovině společenské reality. – Výše uvedené hodnocení Heideggera považuji za kvalifikované.

Anonymní 16. května 2018 14:53

BUDE TO OPRAVDU ZAČÁTEK ČESKÉ NEPOLITICKÉ ŠKOLY? Pro občany voliče, nebo to skončí tím, že se tu diskutující mezi sebou pobijí ostrými myšlenkami a brodíc se po kostky ve vlastni krvi, odejdou domů s pocitem dobře vykonané práce a doma zjistí, že jim kdosi vykradl kapsy, co? Připomínáme, že vedení nepolitické občanské společnosti zařadilo důležité otázky pana Radima Valenčíka do fondu možná začínající ČESKÉ NEPOLITICKÉ ŠKOLY pro občany voliče, kteří jsou označováni, že jsou blbí a prý proto dokola volí ty, kteří je vadnými zákony za to hodlají tyranizovat! To, že voliči jsou úplně blbí, NENÍ PRAVDA, oni jsou zcela záměrně ohlupováni zákeřnou propagandou majitelů velkých peněz ovládajících jejich tisk a TV, kteří si tak usurpují právo ukrást voličům prolhanými a zkreslenými informacemi hlasy a tím i jejich moc. KDOVÍ, ZDA TAKTO PODVODNĚ ZMANIPULOVANÉ VOLBY VŮBEC PLATI!
K tomu: Pokusím se jen stručně upřesnit – nejde o nepolitickou politiku či nepolitickou školu. Jde o návrat ke skutečné politice, tedy politice vycházející z ideového zázemí, z představy o tom, o co ve společnosti jde. Nepolitickou politickou, ovšem ve smyslu "kšeftářské politiky" je to, co se dnes odehrává v oblasti institucionální politické sféry. Ta se vzdálila od původního smyslu politiky.
Anonymní 16. května 2018 13:41

Každý začátek je "těžký", ale když už se začne, tak nějaké výsledky se později dostaví ...

Ramón 16. května 2018 13:53

Pokud každý začátek, vzejde z Prahy, vidím jej již dopředu, jako předzvěst nutného karambolu pro ostatní regiony!

Anonymní Ludvík Smýkal 16. května 2018 13:57

A kdo Vám "Ramóne" brání se také zapojit nebo přijít "z venkova" se svou iniciativou zaručující, že nebude karambol?

K tomu: Také si myslím, že v naší malé zemi se ještě dělit na "pražské" a "nepražské" je dost velká hloupost.

P. K.16. května 2018 17:33

Je jisté, že nejsme koloniální západní mocnosti, ani nejsme Rusové, jejichž mentalita se uzpůsobovala stálým stykem s asijským živlem. Jsme svébytná středoevropská oblast, trochu zaostávající z důvodů, že nemáme přístup k moři, ale dobře zachycující technický rozvoj ve světě. Je naším velkým diplomatickým nedostatkem, že jsme si tu masarykovu "demokratickou unii Střední Evropy", za těch téměř třicet let demokracie, již neustanovili.

P. K.16. května 2018 23:11

Já jsem v Rusku byl před 89. Po vlastní ose, do Oděsy. Bylo to tam příšerné, ale po nějakém čase si člověk zvyknul. Bylo tam všechno jako tady, jenom tak trochu jinak, nedodělané, nedotažené. Lidi nás měli rádi, což je velká deviza.
V současnosti jsem přívrženec mít s Ruskem dobré vztahy, nenechat se západem dotlačit ke srážení Ruska na kolena, to není v našem zájmu. Z ekonomické spolupráce bychom měli prospěch jak my, tak Rusko, dobře, že prezident Zeman brojí proti sankcím. Také až v blízké budoucnosti bude narůstat moc Číny, tak by bylo snadnější, jí čelit společně s Ruskem.
Jsme také Slované, takže Rus je mi bližší než Angličan, ale nejsme Rusové. Jsme Středoevropané, se svými zájmy, které se v něčem shodují s těmi ruskými, v něčem nikoliv. Měli bychom vést vlastní politiku a udržovat dobré vztahy se Západem i s Ruskem. Proto se mi také líbí každá myšlenka o nějakém spojenectví středoevropských států.

K tomu: Souhlas s oběma komentáři. Jako Středoevropané máme v současné době dost velkou historickou příležitost i odpovědnost za další vývoj i v globálním měřítku.

František Opluštil 16. května 2018 14:04

Za takovou iniciativu náleží jejím iniciátorům jen poděkování, hluboká úcta a přání, aby se jim podařilo promyslet a sestavit onen program pro politickou alternativu - platformu.
Toho, co by pro něj mělo být promyšleno a zformulováno je jistě (pře)mnoho. Sám se domnívám, že jsou dva okruhy otázek, které by mohly být v programu rozpracovány, a to: (a) celospolečenská kontrola státní moci ve formě "participativní demokracie" (jak ji např. charakterizoval M. Valach) a (b) širší zespolečenštění (ne jen zestátnění!) výrobních prostředků do formy smíšené ekonomiky vč. té "participativní", to je té, která by opět mohla přinést vyšší společenskou kontrolu i nad ekonomickými přerozdělovacími mechanismy. Ekonomiku spojenou s porovnatelně vyšší efektivitou výrobních procesů i vyšší (či žádoucí) úrovni ohledů k jejím dopadům na životní prostředí. Obojí, jak společensko-politická kontrola řízení státu, tak i efektivita jeho ekonomiky, jsou (podle mého názoru) klíčové, má-li být překonán existující (liberálně-"demokratický" a unitární kapitalistický) systém.

K tomu: Souhlas, rozvoj participativní kultury je součástí změn, které budou doprovázet zrod ekonomiky založené na produktivních službách. Ale budou spojeny spíše jen s doprovodnými změnami.

P. K. 16. května 2018 16:21

Souhlasím s Vašimi body (a), (b). Jenom si myslím, že by to v bodu (b) chtělo doladit, čím by se měla vyznačovat ona" vyšší efektivita výrobních procesů". Podle mého názoru by ty zespolečenštěné výrobní prostředky, měly zajišťovat likvidaci nezaměstnanosti. Lidé by měli mít možnost, se v těchto lokálních ekonomikách pracovně zapojit a tak dostávat odměnu za práci, ne za to, že jsou nezaměstnaní. To by odlehčilo státní kase, takže by snad tlak na efektivnost, nemusel být tak veliký. Tyto provozovny by mohly podpořit lokální samozásobitelství základních potravin, či domácích potřeb. Pokud by zvládnuly něco sofistikovanějšího, jenom dobře. Ale prioritní by mělo být, naučit lidi, že bez práce nic není, ani dávky. Také by mohl existovat režim zkráceného pracovního úvazku, pro řádně studující. Každý by tak měl možnost, se připravovat na náročnější zaměstnání v nějakém soukromém podniku.

K tomu: Rovněž tak považuji jen za doplňkové. Podle mě je potřeba s mnohem větší mírou nesetrvačné představivosti uvažovat o zásadních proměnách práce samotné.

VAL 16. května 2018 15:12

Každý pokus nevede k objevení zlaté žíly, ale stojí za to hledat. Čas ukáže mnohá řešení. Lidé jsou čím dál lhostejnější, je dobře, že se jedná hned, komunikace je základem. Pokud to půjde, půjde to ztuha, ale velmi oceňuji alespoň ten pokus. Sportovci na olympiádě mají k zisku vavřínů také víc pokusů. Tak držím palce.

K tomu: Taky to tak nějak vidím, resp. cítím.

Jiří Jírovec 16. května 2018 15:15

Mám pocit, že tato i jiné iniciativy jsou jen hry starších lidí, kteří ani neočekávají, že se jim podaří cokoli dosáhnout. Tříbení názorů je jistě důležité, ale je třeba sledovat určitý cíl. Čistě hypoteticky: Základem úspěchu je určení strategie. Je třeba vědět, jakým způsobem můžeme současnou moc oslabovat a jaké nástroje a prostředky potřebujeme k tomu, aby nás veřejnost vůbec vnímala. Teprve potom lze uvažovat, co lze vůbec uskutečnit. Řeknu to ještě jinak: Četl jsem jakýsi náčrt programu KSČM. To byl s odpuštěním jeden nerealistický blábol za druhým. Každý odstavec začínal větou "Slibujeme svým voličům, že..." Neudělali by nic, ani kdyby měli většinu v Parlamentu. Už jen proto, že nám v Česku stejně skoro nic nepatří. Nemohou splnit nic, protože jsou jako strana v obtížné situaci. Jsou proti nim ostatní politické strany, propaganda ÚSTR i zákona o protiprávnosti minulého režimu. A nemají media. Napsal jsem jednomu z vedení, že KSČM může zachránit, když spolu s SPD slíbí Babišovi hlasy bez toho, aby trvali na bůhvíjakých podmínkách. Pokud by Babiš s vládou uspěl, mohou se "přiživit" na výsledku. Lpět na vystoupení z NATO nebo na (ne)účasti na vojenských misích je k ničemu. Může se stát, že tím vládu, která by jim alespoň trochu pootevřela dveře, potopí a že již takovou další příležitost nikdy nebudou mít. Je hezké, když se několik lidí sejde v Marsu. Ale co z toho? Kdo se o tom vůbec dozví? Kolik lidí čte Novou republiku? Kolik z těch myšlenek, které tam byly diskutovány, je možné uskutečnit?

K tomu: Trochu skepse neuškodí, ale někdy je třeba se trochu více vnímat. Dlouhodobě zdůrazňuji, napsal jsem k tomu i v první části, připomínám neustále: POTŘEBUJEME JINÝ PROGRAM, NEŽ PROGRAM NEREALISTICKÝCH SLIBŮ. POTŘEBUJEME PROGRAM VYCHÁZEJÍCÍ Z IDENTIFIKOVÁNÍ PŘÍČIN SOUČASNÝC H PROBLÉMŮ A NÁVRHU REALISTICKÉ CESTY JEJICH ŘEŠENÍ. Buď takový program budeme tvořit, nebo naše práce nemá smysl. Prvním krokem je ovšem pochopení této prosté skutečnosti a ne vracet se znovu a znovu k setrvačnému vidění reality.

Jan Kopecký 16. května 2018 15:51

Při pohledu na deprese vzbuzující věkový průměr účastníků nejrůznějších besed a "seminářů" (namátkou: Masarykova dělnická akademie, Fontes Rerum, Vratimovský seminář ...) musím dát panu Jírovcovi za pravdu. Troufnu si dokonce tvrdit, že vůbec první otázkou, kterou by si organizátoři podobných akcí měli položit, je, proč neupoutají zájem mladých lidí. Až to začnou chápat, pak možná mohou udělat další krok. Z tohoto vzorce se částečně vymyká publikum Galerie Tranzitdisplay v Dittrichově ulici, kde své akce pořádají Alternativa zdola, Ne základnám, SocSol nebo SPaS.

K tomu: Souhlas. Je nutné co nejvíce využívat možnosti mezigenerační komunikace. Mladí lidé v sobě mají poměrně velký pozitivní étos. Jejich problém je v tom, že jsou málo vedeni k tomu, aby uvažovali v alternativách a budovali si ucelený pohled na realitu, který jsou pak následně schopni kalibrovat porovnáváním představ a poznatků s tím, jak se realita vyvíjí.

L. H. 16. května 2018 19:14

Mladí jsou okouzlení novými technologiemi, zejména digitalizací, a také sebevědomím mocné Ameriky, nekritickým přejímáním propagandy, ignorováním historie, resp. přejímáním jejího překrouceného výkladu. Vidina osobního úspěchu a obavy ze skupinového vyloučení, udělaly z generace mladých jednoduše manipulovatelnou masu.

K tomu: Takto kriticky bych to zas neviděl, a to jsem v každodenním kontaktu s mladými lidmi desítky let i nyní.

(Pokračování reakcí na komentáře zítra)