Zápisky z Karagandy (3)

2. září 2013 | 03.34 |

Je neděle, ale akademický život KARGU (Státní univerzity v Karagandě) už začíná. Je totiž jeden z nejvýznamnějších svátků, který se zde slaví – 1.9. Co je to za svátek? Také jsem nevěděl. Ale pro jistotu jsem na pozdrav "S prázdnikom" odpovídal též "S práznikom" (volně přeloženo – "blahopřeji k svátku"). Tím svátkem zde je "Děň znanija" (volně přeloženo – "Den vědění"). Na nádvoří před univerzitou se v hojném počtu dostavili pedagogové i studenti, většinou v oblecích a kravatách. (Ještě, že jsem si vzal motýlka.) A zítra už se učí. O univerzitě ještě napíšu. Teď jen první poznatek z prvního dne, který lze využít i u nás. Mají tam velkou tabuli cti, na které jsou vyfoceni nejúspěšnější absolventi se stručným povídáním o nich. Univerzita má právo (i povinnost) pochlubit se svojí "produkcí" a každý, kdo uvažuje o studiu na ní, by se měl zajímat nejdříve právě o to, jaké má univerzita úspěšné absolventy.

Setkal jsem se s některými pracovníky vedení univerzity. Připravili nám i zajímavý doprovodný program - návštěva velitelství gulagu (v Karagandě o okolí bylo několik gulagů), dnes je zde muzeum (aby se něco podobného již nikdy neopakovalo). A možná si vyjedeme i do nedalekých hor, které by měly být fascinující.

Foto 1: Rektor mluví celkem moudře, mj. o významu Boloňského procesu pro Kazachstán a o tom, že žijeme ve velmi složité době, vědění by nám mělo být oporou v tom, abychom se v ní vyznali:

Foto 2: Areál univerzity je moderní. Černé auto patří rektorovi. Podívejte se na oblohu. Přechází od světle tyrkysové (tam, kde je nad ní slunce) k sytě modré (tam, kde slunce není). Ta tyrkysová mně něco připomínala. Až kamarád mě upozornil na to, že je to barva kazašské stání vlajky. Všimněte si jí i na řadě dalších obrázků.

Foto 3: Odpoledne jsem měl volno a tak jsem se šel projít k jezeru. Asi kilometr či dva od univerzity jsem uviděl pastevce, jak žene koně a kozy (krávy kolem tak již byly). Volal na ně – uhněte doleva, ať ten pán (jako já) může projít. Nevím, zda mu rozuměli, ale skutečně uhnuli z cesty. Poděkoval jsem mu. Zatvářil se velmi mile a přátelsky, podali jsme si ruce. Opravdový stepní pastevec. A v tu chvíli mně došla ta symbolika. Za sto let ze země pastevců až k zemi, která má plně rozvinutou infrastrukturu, kde není problém chudoby, kde je špičkové univerzitní školství. Mj. z této země (její půdy) startoval i první člověk do vesmíru a pak první člověk, který si cestu do vesmíru platil ze své kapsy. Kolik zemí za poslední století zaznamenalo takový pokrok. Teď mě žádná jiná nenapadá. Abych dlouho nepovídal, tak tady je ten pastevec:

Foto 4: Přemýšlel jsem, čím dnešní sérii zakončit. Měl jsem na to dost času, prošel jsem asi 30 km převážně stepí. No tak tedy tou stepí. Kazachstán a step patří nerozlučně k sobě. Zrovna tak jako doly a výsypky v Karagandě, které přecházejí ve step (jak uvidíme v dalších pokračováních). Putování stepí je příjemné. Detaily se mění, zrovna tak jako výhledy téměř do nekonečna. A všimněte si opět té tyrkysové barvy nebe. Chtěl bych tu být někdy na jaře, když vše rozkvete. Kupodivu i nyní není step vyschlá, žije, kvete, občas s mohutným cvrkotem přeletí saranče:


(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.44 (9x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Zápisky z Karagandy (3) vlášek jindřich 02. 09. 2013 - 08:41