Prohrál Cameron bitvu o Sýrii, nebo o Británii?

30. srpen 2013 | 09.43 |

V noci ze čtvrtka na pátek prohrál D. Cameron bitvu o Sýrii v britském parlamentu. Pokusím ukázat, proč se doslova za každou cenu prosazuje silové řešení a proč to tentokrát nevyšlo. Nejdříve celá zpráva o Cameronově prohře:

Británie se nezúčastní žádné vojenské akce proti Sýrii. Uvedl to po nečekané prohře vlády v parlamentním hlasování o usnesení k syrské krizi tamní ministr obrany Philip Hammond. Potvrdil to i premiér David Cameron, který po hlasování ve sněmovně přislíbil, že názor parlamentu neobejde a bude ho respektovat. Premiér Cameron po hlasování v prohlášení uvedl, že je jasné, že si britský lid vojenský zásah nepřeje. Vláda Davida Camerona byla až dosud považována za stoupence zásahu proti režimu Bašára Asada, kterého syrská opozice a některé západní státy obviňují z chemického útoku proti vlastnímu obyvatelstvu. "Doufal jsem, že se argumenty prosadíme, ale pochopili jsme, že je tu hluboké zřídlo nedůvěry k angažování se na Blízkém východu," řekl ministr obrany Philip Hammond v nočním programu televize BBC. Připustil, že klíčový britský spojenec, Spojené státy, mohou být britským postojem nezapojit se do akce zklamány, ale nemyslí si, že by britská neúčast mohla vojenskou akci zastavit. Bílý dům mezitím podle agentury AFP potvrdil, že Barack Obama rozhodne o postupu v syrské otázce v zájmu Spojených států. Nadále není vyloučena ani jednostranná akce USA. "Spojené státy budou dále konzultovat britskou vládu jako jednoho z našich nejbližších spojenců a přátel", ale "rozhodnutí prezidenta Obamy se budou řídit tím, co je v zájmu USA," uvedla mluvčí pro otázky národní bezpečnosti Caitlin Haydenová. Cameronova vláda ve čtvrtek v noci prohrála hlasování ve sněmovně ohledně vojenské intervence v Sýrii v poměru 272 ku 285 hlasům. Před parlamentní debatou britská vláda zveřejnila vlastní interní analýzu, podle níž by byl vojenský úder proti Sýrii oprávněný i v případě, že by jej blokovala Rada bezpečnosti OSN. Podle dobrozdání by byl útok oprávněný, protože by šlo o "humanitární intervenci". Vláda také argumentovala materiálem britských zpravodajských služeb, podle kterého není pochyb, že v Damašku došlo k chemickému útoku. Podle zprávy neexistuje "žádný hodnověrný alternativní scénář", než že jde o dílo syrského režimu.

Viz: http://www.novinky.cz/zahranicni/svet/311954-britanie-do-valky-proti-syrii-nepujde-cameron-v-parlamentu-prohral.html

Rozdíl hlasů dost velký. Asi proto, že si hodně lidí začíná uvědomovat, že na těch "humanitárních bombardováních" a "humanitárních intervencích" není něco v pořádku. Ale co? Proč jsme znovu a znovu svědky intenzivního tlaku na silové řešení, frapantního používání dvojího metru, prestižního prosazování účelově přijatého rozhodnutí, což jsou vše (podle mého názoru) atributy dnes globálně vládnoucího a globálně sdíleného základního ideového paradigmatu? A čemu vlastně toto paradigma slouží? Tj. co bylo příčinou snahy Británie, Francie a samozřejmě i USA za každou cenu prosadit silové "řešení" konfliktu v Sýrii s použitím argumentace, která nemá (pokud ctíme právo na život nevinných lidí) logiku? A nemá logiku ani z ekonomického ani geopolitického hlediska. Jediným výsledkem je rozšiřování konfliktů a povzbuzování militantních náboženských hnutí.

Nemá logiku, nebo má nějakou skrytu logiku? Proč takto reprezentace některých významných zemí postupují? Jediné vysvětlení je, že se tím kamufluje prorůstání určitých částí (enkláv) zpravodajských struktur zemí, které se v tom angažují, se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (včetně porušování těchto zásad formou organizovaného zločinu) jak v zemích, kde tyto zpravodajské struktury působí, tak i ve vlastní zemi. Dosahuje se tím dvojí:

- Jednak se tím posiluje fundamentalismus a terorismus, což je záminkou pro omezování svobod obyvatelstva ve vlastní zemi a použití stále účinnějších prostředků špiclování.

- Jednak se velmi nebezpečnými (zatím jen lokálními konflikty) vytváří kouřová clona krytí porušování obecně přijatých zásad.

Jak se zdá, vrcholné politické reprezentace zemí jako je Británie či USA již zcela podlehly vlivu příslušných enkláv zpravodajských služeb prorostlých s globálně působícími strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. A tak D. Cameron trapně a bez uzardění kráčí ve šlépějích lží T. Baira, pokud jde o zbraně hromadného ničení v Iráku, B. Obama dokonce předčil mírou oficiálního lhaní svého předchůdce G. Bushe mladšího. Německo si dává pozor, mj. i v důsledku aféry se špiclováním jeho vlastních vrcholových politiků, ke kterému prokazatelně došlo ze strany části zpravodajských služeb USA. I některé další země (včetně naší) už toho mají dost. Pokračování výše naznačeného kurzu je totiž dost zaručená cesta nejen k velké destabilizaci celého světa, ale spíše ke zničení lidské civilizace.

Připomenu to, co jsem napsal dávno před tím 30.6.2013 a 5.7.2013 v rámci tohoto seriálu:

O co ve skutečnosti jde? Již vícekrát jsem psal o to, že spontánně vznikající a fungující struktury založené na vzájemném krytí, které koordinují svou činnost prostřednictvím rovněž spontánně utvářených jader vyjednávání vlivu se dostávají do kontaktu se zpravodajskými službami. Každá významnější služba se vždy snažila vytvářet svou síť s využitím cíleně i příležitostně získávaných kompromitujících materiálů. A postupuje v lecčems obdobně strukturám založeným na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad – vytipuje si ty, které lze vydírat, krýt a protěžovat v rámci institucionálních struktur. Moderní technika podstatným způsobem rozšiřuje možnosti pro takovou "práci". Kontakt zpravodajských služeb se strukturami založenými na vzájemném krytí má i opačný efekt – dochází ke zpětnému ovlivňování (kontaminaci) zpravodajských služeb, které pak nejsou již jen tím, kdo "hájí zájmy vlastního státu". Tak tomu je delší dobou všude, tj. v případě různých rozvědek a různých zemí.

Globální pozice Spojených států vede k tomu, že její zpravodajské služby mají poněkud větší vliv než ostatní. A nepochybně dochází k protěžování osob v rámci institucionálních struktur nejrůznějších zemí právě na základě informací, které je kompromitují. Ale to také dělají i ostatní v rámci svých možností.

V čem je tedy problém? V tom, že využívání informací o porušování obecně přijatých zásad k uplatňování vlivu prostřednictvím vydírání, krytí a protěžování vede k tomu, že vznikají celé garnitury politické reprezentace, které již ztratily schopnost rozeznat, co je a co není normální. Ty pak přejímají současné základní ideové, globálně polarizované paradigma, založené na představě všemocnosti silových řešení, aplikace dvojího metru, pěstování obrazu nepřítele, který umožňuje odůvodnit vše, řízení formou in-side informací...

Kombinace standardního způsobu uplatňování vlivu zpravodajských struktur se strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad se mění v destrukční systém, který se stává globálně neudržitelným. A to si dnes uvědomují všichni, kteří jsou schopni si ještě něco uvědomovat, tj. kteří nepodlehli skupinové konformitě (omezenosti) profilované stávajícím základním ideovým paradigmatem.

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/407-71-30-hra-co-prinesl-30-6-13-superafera-xviii.html

"bychom vycházet z historického kontextu a současné podoby role struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Jde o to, že tradiční role zpravodajských služeb (vždy v dějinách a všude na světě) podstatným způsobem využívala získávání kompromitujících materiálů (o porušování obecně přijatých zásad), na základě nichž byly vytipované osoby vydírány a současně kryty i protěžovány v rámci institucionálních struktur příslušných zemí. Jakmile se však "zdola" rozbujel celý systém spontánně vzniklých struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad a začalo docházet k jeho propojování s činnosti zpravodajských služeb, vznikla nesmírně složitá situace. Ta je příčinou toho, co dnes sledujeme. Proto je důležité vzít rozum do hrsti a snažit se pochopit, jakou logiku má současné dění."

Viz: http://radimvalencik.pise.cz/417-71-36-hra-co-prinesl-6-7-13-superafera-xxiv.html

V tomto dílu (reagujícím na dění 6.7.2013) je pak příslušná logika podrobně popsána.

Pro úplnost ještě jedna zajímavá zpráva uveřejněná na Novinky.cz, která se objevila jako možná verze původu použití chemických zbraní již dříve:

Mahír Asad, mladší bratr syrského prezidenta, velitel Republikánské gardy a elitní 4. obrněné divize, má pod sebou 155. brigádu této divize. Právě ta nese podle izraelského webu Debka.com vinu za chemický útok v Damašku. "Jediný granát ani jediný gram otravného plynu není připraven k použití bez výslovného pokynu prezidenta nebo jeho bratra," napsal web s tím, že "bratři Asadové chemický útok pečlivě připravili". Debka.com neuvádí pro svá tvrzení žádné zdroje. Podobné informace ale přinesla také izraelská TV Channel2. Web uvádí, že chemické zbraně byly odpáleny z hory Kalmun jižně od Damašku, kde leží vojenská základna syrské armády. Kalmun je jedním ze tří míst v Sýrii, kam prý byly loni na žádost z Moskvy soustředěny všechny chemické zbraně, jež syrský režim má. Debka.com tvrdí, že chemický úder byl součástí širšího syrsko-íránského plánu, jenž zasáhl i jejich zemi, na kterou byly den po masakru v Damašku odpáleny čtyři rakety z Libanonu. Byla to prý odpověď na to, že jen pár dní před tím přešla hranici z Jordánska do Sýrie první povstalecká komanda vycvičená Spojenými státy, což prý Teherán a Damašek vyhodnotily jako cizí intervenci, jež vyžaduje odplatu. Web nevysvětluje, proč by syrský režim nelogicky volil tak riskantní akci, jako je chemický útok, jíž by vyvolal celosvětovou odpověď. Útok z Libanonu, který debka.com spojila s děním v Damašku, naopak vyvolal pouze rutinní izraelskou reakci. Události u Damašku tak možná nejsou součástí žádného širšího plánu. Pokud za nimi vskutku stojí režimní síly, nabízejí se tu nejméně dva různé výklady: nelze vyloučit, že zdůrazněním Mahírovy role se Izraelci pokoušejí hodit záchranný pás prezidentu Asadovi. Soustředění pozornosti na Mahíra by mohlo vést k tomu, že terčem očekávaných západních úderů se stanou jen jemu podřízené síly. Režim otřesený dvouletou občanskou válkou by nebyl už dál oslabován, což může být pro Izrael přijatelnější než riziko vítězství syrských džihádistů, k němuž by mohl rozsáhlejší zásah Západu napomoci. Syrská vládní vojska navíc zaznamenala v poslední době několik významných úspěchů. To ale může vést k tomu, že úspěšní velitelé začnou pošilhávat po nejvyšší moci. Mahír Asad je už nyní druhým nejmocnějším mužem v Sýrii a nějaký čas byl považován za možného nástupce svého otce-prezidenta, než se prosadil jeho starší bratr. Nyní mohl Mahír usoudit, že konečné vítězství je nablízku a že se mu vyplatí pomocí vražedné intriky zkompromitovat Bašara Asada. Pak by se před ním totiž otevírala cesta k nejvyšší moci.

Viz: http://www.novinky.cz/zahranicni/blizky-a-stredni-vychod/311957-za-chemicky-utok-pry-muze-asaduv-mladsi-bratr.html

Výše uvedený článek má určité rysy fabulace. Důležitější je něco jiného - ukazuje, že nejen případný zásah, ale již i jeho podpora a příprava bez důsledného vyšetření toho, co se odehrálo, některými vrcholnými politiky nahrává těm největším gaunerům. Nebrání jim, ale naopak jim umožňuje prosazovat své záměry s naprosto cynickým používáním a likvidováním "lidského materiálu", aby vyvolali "humanitární intervence".

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře