Konec penzijní reformy? - Ne, začátek změn/1

V návaznosti na článek "Konec penzijní reformy”, viz:

https://radimvalencik.pise.cz/4993-konec-penzijni-reformy.html

uveřejňuji rukopis (pracovní verzi) příspěvku na jednu vědeckou konferenci, která se zanedlouho bude konat na VŠE. Jsou v ní sice některé části, které jsem publikoval na svém blogu již dříve (a které se pokusím v maximální míře vynechat, ovšem jen v takové míře, aby to nebylo na úkor srozumitelnosti celku), ale je tam i řada nových a důležitých prvků, které jsou významné i z hlediska blížících se voleb a pochopení toho, o co jde.

Lidský kapitál a cesta k odstartování komplexních reforem – I. část

Úvod

Téma reformy penzijního systému je mimořádně aktuální a stále se vrací ve veřejných, politických i odborných diskusích. Z mnoha aspektů této problematiky vybereme jeden, o kterém se téměř nehovoří. Tím je souvislosti reformy penzijního pojištění s tzv. Průmyslem 4.0. Rovněž o Průmyslu 4.0 se hodně hovoří a i zde existuje mnoho názorů, o co v daném případě jde a na co se zaměřit v praxi.

Uvedená souvislost není na první pohled patrná. Cílem našeho příspěvku bude ji identifikovat, popsat, analyzovat a zprůzračnit. K tomu využijeme dva silné metodologické prvky. Jedním z nich je prokázání možnosti reformy penzijního systému odvíjející se od zavedení postgraduální nadstavby k současnému průběžnému systému penzijního pojištění, druhým je podmíněnost Průmyslu 4.0 přechodem k ekonomice založené na produktivních službách. Současně s tím ukážeme, že lze provést velmi hluboké reformy financování systémů sociálního investování a sociálního pojištění (vzdělání, péče o zdraví penzijního pojištění), přitom způsobem, který nejenže nevede k negativním sociálním dopadům, ale naopak, dává možnost naplnění reálného bohatství lidského života.

V diskusích na dané téma se opakovaně setkáváme s tím, že hlavním nepřítelem širšího povědomí o možnostech, které se v dané oblasti nabízejí, je setrvačné myšlení. Příspěvek je v tomto smyslu i určitou snahou přispět k prolomení setrvačnosti v pohledu na směřování současného vývoje společnosti (v našich podmínkách, ale v globálním kontextu).

Předmět zkoumání, metody zkoumání a současný stav poznání

Prvním metodologickým východiskem našeho přístupu je model postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění.

Pojem "penzijní pojištění" se běžně používá, aniž bychom se zamysleli nad tím, proti jakému riziku tento systém pojišťuje. To, že někdy nedokážeme dát uspokojivou odpověď na tuto otázku, pak v některých případech vede k tomu, že od pojmu "pojištění" odcházíme a nahrazujeme jej pojmem "zabezpečení" apod. Obecně platí, že před tím, než začneme používat jakoukoli metodu, měli bychom nejdříve daný problém přesně vymezit prostřednictvím pojmů, tj. přesně definovat pojmy, kterými se o dané problematice vyjadřujeme.

Podívejme se proto nejdříve, jak je pojem "penzijní pojištění" vymezen v zákoně (Zákon 1995). § 1 odstavec (1) říká: "Tento zákon upravuje důchodové pojištění (dále jen "pojištění") pro případ stáří, invalidity a úmrtí živitele [§ 4 odst. 1 písm. c) a d)]." § 4 pak rozlišuje jednotlivé druhy pojištění: "a) starobní, b) invalidní, c) vdovský a vdovecký, d) sirotčí." To, kdy nastává pojistná událost (ve smyslu starobního penzijního pojištění), upravuje § 28: "Pojištěnec má nárok na starobní důchod, jestliže získal potřebnou dobu pojištění a dosáhl stanoveného věku, popřípadě splňuje další podmínky stanovené v tomto zákoně." Toto vymezení přebírá i právní úprava z roku 2011 (Zákon 2011).

Zamysleme se nad tím, co nám zákon sděluje. Podle něj nastává pojistná událost při dosažení stanoveného věku. To je velmi podobné, jako kdyby zákon o povinném havarijním pojištění říkal, že pojistná událost nastane nikoli v případě havárie, ale po ujetí (dejme tomu) 150 000 kilometrů. Jak říkal Goethe, kdo si nezapne dobře první knoflík, ten se už dobře neobleče. Tak je tomu i v tomto případě. Chybné vymezení pojistné události v zákoně vede k zásadním koncepčním nedostatkům jak v konstrukci současného penzijního systému, tak i v diskusích o jeho reformě.

V našem přístupu vycházíme z toho, že pojistnou událostí je ztráta schopnosti zajistit si dostatečné prostředky k důstojnému životu formou produktivní (výdělečné) činnosti v důsledku stárnutí. Jedná se tedy o obdobu invalidního pojištění, kdy ovšem příčinou invalidity není úraz či nemoc, ale proces stárnutí, který jednotlivce postihuje diferencovaným způsobem (obdobně jako již zmíněný úraz či nemoc). To mj. znamená, že základním typem solidarity je solidarita mezi těmi, u kterých příslušná pojistná událost nastane (tj. těmi, kteří plně či částečně ztratí schopnost výdělečného uplatnění na profesních trzích) a těmi, kteří jsou i ve vyšším věku schopni se na profesních trzích uplatnit.

V současné teoretické literatuře se takto na systém penzijního pojištění dívá zejména Vostatek (2016), který dává přehledné uspořádání všech přístupů k penzijnímu pojištění, resp. zabezpečení a na základě jejich porovnání prezentuje NDC systém (průběžný tzv. příspěvkově definovaný, tj. výrazně zásluhový) jako nejvhodnější. Rovněž tak upozorňuje na podstatnou souvislost mezi reformou penzijního systému a reformou systému zdravotní péče (Vostatek 2013). Při vymezení pojmu postgraduální nadstavba penzijního systému a vytvoření jejího modelu, kterým prokazujeme reálnost komplexních reforem systému sociálního investování a sociálního pojištění, na jeho práce navazujeme.

Druhým metodologickým východiskem je prokázání podmíněnosti tzv. Průmyslu 4.0 přechodem k ekonomice založené na produktivních službách, tj. službách umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Jedním z hlavních teoretiků Průmyslu 4.0, resp. 4. průmyslové revoluce je Mason (2015). Věnuje obsáhlou pozornost Marxovým Rukopisům "Grundrisse", všímá si toho, jak Marx předpověděl proces automatizace a informatizace ekonomiky, ale uniká mu, podobně jako i jin

ým současným teoretikům, to, co Marx považoval za nejdůležitější a co z jeho díla pochopil a interpretoval již více než před padesáti léty Richta (1966) v týmové práci Civilizace na rozcestí. Marx klade důraz na vyjádření toho, jakou podobu mají skutečné lidské schopnosti a co znamená rozvoj lidských schopností. Schopnost člověka vykonávat "všeobecnou práci", tj. vzájemně zprostředkovat a uvádět do vzájemné podmíněnosti procesy v oblasti svého působení. Tato specificky lidská schopnost se může neomezeně rozvíjet, protože je bezprostředně spojena s rozvojem vědeckého poznání. Proto Marx zdůrazňuje, že úspora pracovní doby znamená nárůst "času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla". (Marx 1974, s. 343) Jde o to, jak si tuto přeměnu volného času sloužícího plnému rozvoji individua, který zpětně působí jako nejvýznamnější ekonomický zdroj představit.

Absence této představy pak často vede až ke katastrofickým úvahám o "zbytečnosti" většiny populace. Přitom je tomu úplně naopak. Tzv. Průmysl 4.0 (jako významná technologická změna) bude sice z procesu výroby (a patrně i některých služeb) velké množství lidí uvolňovat, současně však výrazně poroste poptávka po uplatnění lidí v oblasti produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu, rovněž tak i v oblasti osobních služeb zaměřených na úsporu času v individuálním životě (při obstarávání každodenních potřeb a v oblasti pečovatelství s cílem rozšířit čas pro tvůrčí profesionální činnost). Uvedená absence se projevuje i tak, že titíž, kteří hovoří a problému, kde zaměstnat lidi uvolňované tzv. Průmyslem 4.0, současně upozorňují na to, že chybí lidé, kteří by dokázali profesní výkony vyžadované Průmyslem 4.0 realizovat. Toto schizma se zcela zřetelně projevuje i v dokumentech, v nichž státní orgány věnují problematice tzv. Průmyslu 4.0 pozornost.

Jde totiž o to, že proces proměny rozvoje lidských schopností ve faktor ekonomického růstu a změnu charakteru ekonomického růstu předpokládá expanzi odvětví produktivních služeb (vzdělání, péče o zdraví, ale též výchovy, lázeňství aj.) a přeměnu tohoto odvětví v nejdůležitější sektor ekonomiky. Obsah tohoto procesu nelze pochopit z pozice setrvačného vidění reality. Souvisí mj. s podstatným vzrůstem významu týmové práce a formování mezigeneračních a transgeneračních (obgeneračních) týmů zaměřených mj. i na zvládnutí projektů v oblasti tzv. Průmyslu 4.0.

(Pokračování)