Článek Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/2

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Globální prediktor, nebo jádro globální moci?/2

13. 08. 2017 - 15:41

františek: V závěru 1.části svého článku "Co je to globální prediktor ? jste pane Valenčíku slíbil, že "v příštím pokračování porovnáte oba pojmy ("globální prediktor" a "jádro současné globální moci").
Bohužel, neporovnal ... "Jádro globální řízení moci", Vámi popsané" nemá s globálním řízení světa nic společného, spíše se blíží pojmu "státní elity", užívaného Pjakinem.

13. 08. 2017 - 16:23

radimvalencik: Chce točíst s pochopením. Jaké "státní elity", když jsou to ti, co "státní elity" dosazují?
Mj. ne náhodou upozorňujina to, že pojem "globální prediktor" je tak trochu (a trochu i záměrně) natřenmytickým nátěrem, aby se zakrylo, že chybí jeho přesné definování, ze kterého by bylo zřejmé, jak funguje.
Ale pokud upřesníte, co chápete pod "globálním prediktotorem" Vy, budu Vám vděčný. Možná mi něco uniklo.

---
radimvalencik.pise.cz

13. 08. 2017 - 19:04

františek: Velmi dobré "vysvětlení" pojmu "globální prediktor", s kterým zcela souhlasím, napsal jeden z diskutujících k Vašemu článku "Kdo je to globální prediktor? " :

"Jedná se o teorii popisující způsob řízení globálních procesů - tedy "řízení světa" chcete-li - centrem globální moci. Nejúčinnější způsob řízení probíhá v rovině ideí či ideologií, které zasahují celé generace."

Touto definicí je pojem "globální prediktor" zbaven, dle mého názoru, onoho mystického nátěru. Ani Pjakin nikdy neoznačuje GP za osobu (osoby), ale vždy mluví o GP obecně jako o "způsobu bezstrukturního řízení, které je v manévrech méně pružné a také je méně operativní v čase".

"Když přijmete rozhodnutí, může být pomocí strukturního řízení provedeno ihned. Toto řízení je velice operativní. Aby tedy globální prediktor dosáhl svého cíle, musí pomalu, pomalu, pomalu budovat určité linie, začleňovat do nich potřebné lidi. Jestliže se však člověk, kterého takto využije, dopustí nějaké chyby a dojde k selhání řízení, nedá se to okamžitě korigovat. Je nutné tu chybu začít napravovat a to znamená časovou ztrátu, což může mít zcela určité následky a přinejhorším vést dokonce ke ztrátě řízení nad objektem a ke zhroucení daného řízení.

A státní elity, které tvoří kostru řídících struktur států a nadnárodního řízení v podobě takových institucí jako je třeba OSN, NATO a další, jsou operativní. Stačí, když se sejde vláda, nebo nějaký státní úředník přijme rozhodnutí, dá to svým podřízeným za úkol a oni ten úkol ihned vyplní. Jenže ten rozdíl je mezi globálním prediktorem, globálními elitami a státními elitami kolosální."
(Pjakin 1.5.2017, str.1-2)

13. 08. 2017 - 21:14

toňýček: Popsáno naprosto skvěle, ale - v podstatě analýza pojmenovává jen pojmy, nikoli zdroj problémů. Tato analýza nepojmenovává konkrétní zdroj zla, jeho profinancovanost v globalizovaném světě, jeho cíle a zdroje, a tudíž ani nenabízí východisko z problému. Analýza je užitečná svou neobvyklou otevřeností, jako inspirace pro boj se zlem je však použitelná jen omezeně.

14. 08. 2017 - 02:24

ondrey: Valenčíkova Einbildungskraft -čili obrazotvornost:
OBECNĚ bez konkrétní reakce na obsahy článků v sekci Globální prediktor, nebo jádro globální moci? se zde snažím nastínit tok autorova myšlení časově a kontextuálně odlišného, ale odkazujícího k jednotnému významovému základu. Autor stránek se snaží nazvat tento základ "předmětem". Naopak jej problematizuji jako zvláštní a neustále se vracející rozpor, jako ambivalentní a těkavé určení. A navzdory tomuto rozporu myslím obrazotvornost jako jednotu, jako nexus, jako substrát základní lidské zkušenosti s představováním si, s fantazií a obrazivostí. Zkusme se někoho zeptat, co je Valenčikova fantazie (či imaginace,obrazotvornost) a jeho prisma se kterým se pokouší predikovat budoucí společenskou realitu. Jistě s ní bude spojovat význam překročení úzkého horizontu daného, ba dokonce vstup na pole originality a živého tvůrčího hájemství obrazů, výjevů, nečekaných souvislostí. Ale tentýž dotázaný se zřejmě pozastaví i u druhého významu obrazotvornosti, daně, již obrazotvornost platí za svou moc a sílu. Vždyť jako by toto království obrazů nebylo z našeho světa, jako by nebylo skutečné a bylo jen Valenčíkovou šalbou a svodem, jenž ho přivádí jako marxistu na scestí fantaskna.
Obrazotvornost je tradičně dvojznačným určením: je lidskou kompetencí, jež nachází své sídlo kdesi mezi myslí a tělem, vázaná na obojí, suspendovaná mezi nimi v jakémsi "nemístě" či na pomezí těla a myslí. Je kdesi mezi smyslovým vnímáním a rozumem, je v napětí mezi aktivitou a pasivitou, tu aktivní, tu pasivní, bezděčná i záměrná. Ovšem se stává autorovi těchto stránek "oporou i překážkou k myšlení". Jde zde o opakované upozorňování autora stránek na počet návštěv na jeho blozích, které má verifikovat aktuálnost jeho úvah atd. Valenčíkova Einbildungskraft je situována mezi vnitřní a vnější, mezi objekt a subjekt, mezi nás a naše představy. Mezní či po-mezní určení obrazotvornosti má za následek, že bývá uchopována nejen jako samostatná mohutnost mezi jinými lidskými "kapacitami", nýbrž může také být jen jakýmsi "médiem", samým napětím rozporných ohledů základních konstitučních určení Valenčíkova conditio humana.(tedy Valenčíkův pohled na místo (úděl) člověka ve světě, společnosti a hlavně myšlenkovém univerzu). O obrazotvornosti se nejčastěji uvažuje na poli estetiky, a sice estetiky, jak jí v našem kulturním prostředí rozumíme, tedy jako nauce o vnímání, resp. tvorbě krásných či vznešených věcí (tedy ve Valenčíkově výkladu nevstupovat s lístkem do levné třídy na pomyslný Titanic). Toto se zjevuje na těchto webových stránkách jako hledání tzv.zla,nyní nově globálního prediktora,nepřítele atd. Einbildungskraft-obrazotvornost klademe do vztahu k aisthésis, smyslovému vnímání vůbec, a současně do vztahu k intelektu, rozumu, myšlení coby ideálu zření pravdy. Obrazotvornosti se v tomto základním rozvrhu lidských poznávacích kompetencí dostává zvláštní pozornosti. Valenčíkova fantasmata tak mohou stát (a často i STOJÍ) v přímém protikladu k realitě jako takové, či je naopak imaginace coby analyticko-syntetická mohutnost předpokladem možnosti pravdivého popisu vůbec. Obrazotvornost nemusí být chápána jen jako ta, jež pasivně, jako vosková tabulka, přijímá a podržuje otisky smyslových věcí a hegelovských DĚJINÝCH UDÁLOSTÍ i bez jejich faktické přítomnosti, ale může nabýt té mimořádné důležitosti, kdy se Valenčíkovská Einbildungskraft stává "schopností mysli zpřítomnit si předmět zkušenosti bez jeho aktuální vjemové přítomnosti, a to nikoli v psychologickém smyslu znovuzpřítomňování si předmětů, které už jednou vnímal (tak často citovaný Karl Marx), nýbrž v transcendentálním smyslu představy apriorní struktury předmětnosti jako takové. Pak je to právě Valenčíkova Einbildungskraft, jež nám na těchto stránkách zprostředkovává svět jako svět, svět jako svět zkušenosti, jako jediný svět, jenž je nám, pozorovatelům, tedy čtenářů Valenčíkova blogu přístupný. Na jedné straně tedy může být pouhou schopností "nahlížení, kombinování a rozkládání obrazů smyslového vnímání", aby na straně druhé byla vyzdvihována a interpretována jako produktivní síla vedoucí k Valenčíkem zmiňovaným reformám, jež teprve zakládá kontinuitu naší zkušenosti.
Základní napětí mezi rozličnými filosofickými koncepcemi obrazotvornosti OBECNĚ můžeme tak spatřovat v tom, že v některých z nich je obrazotvornost chápána jen jako hrubá a nepatřičná složka celkové skladby lidských poznávacích schopností, v genetickém výkladu lidského ducha je jí přisouzeno nízké a podřízené postavení. Ve Valenčíkových koncepcích se jí dostává daleko významnější role, je vnímána jako samotný hybný princip lidské mysli, jako bytostně lidská vlastnost, jako ta vlastnost, jež nás teprve činí HRÁČI, aktéry v hrách, které se okolo nás hrají.
Einbildungskraft se objevuje v Husserlově, Merleau-Pontyho, dále v současné anglo-americké filosofii mysli a představujeme konečně i zásadní reformulaci otázky po obrazotvornosti v díle Martina Heideggera.

14. 08. 2017 - 09:35

radimvalencik: To je tak moc chytré, že tomu vůbec nerozumím. A to jsem k porozumění použil nejen Einbildungskraft, ale také Urtielskraft, Vestand i Vernunft.

---
radimvalencik.pise.cz

15. 08. 2017 - 16:30

reset: No mám pocit že si mierne pribrzdený vlastnou genialitou.

16. 08. 2017 - 09:09

radimvalencik: Na základě řady podnětů a doporučených zdrojů jsem si poměrně podrobně prostudoval "Dostatečně všeobecnou teorii řízení", viz:

http://leva-net.webnode.cz/koncepce-socialni-bezpecnosti/#DVTR

Byl jsem dost zklamán. Trochu Berďajeva, trochu Vernadského, vyloženo přes směsici konceptů z teorie řízení, zabaleno do mystického prostěradla (takže přesnou definici "globálního prediktora" tam nenajdete). Do řady pasáží se promítá šok z rozpadu Sovětského svazu a snaha najít nějakou oporu v odpovědi na otázku, co dál s Ruskem. Ale kdo chce v něco věřit, tak tomu jeho víru brát nebudu. Každopádně to, jak funguje současná globální moc, jakou metamorfózou jádro současné globální moci prochází, tam nenajdete.
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4888-nasi-kadrovaci.html

---
radimvalencik.pise.cz

17. 08. 2017 - 03:43

supman: Dobrý den nebo večer,
myslím, že "DVTR" má trochu jiný účel než konkretizování "Kdo je GP?", a to spíše obeznámit širší veřejnost v ruském (postsovětském) světě se systémem řízení sociálních supersystémů v naději, že pak pochopí a podpoří lépe jednání V. Putina a spol. (či jiného případného "gosudara") jak ve vnitropolitickém boji, tak i v oblasti ochrany státu a národa či národních zájmů. Tak se mi to jeví i vzhledem k vnitropolitickému rozložení v současném Rusku, kdy autoři zjevně stojí za "stranou Středu" a tedy za V. Putinem proti "prozápadním liberálům" na jedné straně a tzv."patriotům" na straně druhé a podpora voličů je tak zásadní -

https://deliandiver.org/2016/03/putinovi-nepratele-v-rusku-kdo-jsou.html

Vzhlede m k tomu, komu je práce určena a i k specifické mentalitě "ruského" světa je třeba odpustit, že možná pejsek s kočičkou někde vařili, stejně tak jako na můj vkus trochu moc "akademického" balastu. Nicméně i v našich lůzích a hájích si toto dílo našlo neochvějné stoupence, takže to naprosto zřejmě funguje! ...
Je třeba zmínit i to, že publikací je více, asi nejzásadnější je "Sad roste sám?"

http://leva-net.webnode.cz/products/sad-roste-sam1/

Zde lze vystopovat i pohnutky a důvody vzniku KOB, stejně jako právě popisy jak globální moc funguje.

Jakou metamorfózou jádro současné globální moci prochází tam ale vzhledem rychlému vývoji událostí najít nemůžete (práce začala vznikat již za Jelcina - možná i dříve - a zřejmě se "vyvíjí" dodnes). V této oblasti by bylo asi nejvhodnější dát šanci V.V. Pjakinovi, který to myslím vystihuje jasně - největší problém GP (či jádra globální moci) je nedostatek kádrů (proto se musí Kissinger ve svých 94 letech tahat do Číny...).
Proč tomu tak je (nedostatek kádrů) velice trefně popisuje "analíza/esej" neznámého autora, která je dle mého geniální:

http://dolezite.sk/old/Frontovi_idioti_a_fantomova_inteligencia_79.html

stejně jako stará pravda, že "Na dětech géniů příroda odpočívá."
A "elity" zřejmě všech "západních" států jsou dnes plny takových "fantomasů" a pitomců z dobrých rodin.

P.S.: U Pjakina je rovněž třeba brát na zřetel, komu je jeho pořad určen (Ruský svět), ale jinak je dle mého unikátním zdrojem...

17. 08. 2017 - 09:24

radimvalencik: moc děkuji za příspěvek a myslím, že nejen za sebe. S obdivuhodným nadhledem a přehledem jste objasnil, o co jde. I odkazy jsou velmi užitečné.
Dovolím si jen drobné poznámky:
- nemyslím, že by vnitřní (ruský) prediktor měl významnější roli i v Rusku (jedná se patrně o tým expertů, kteří jsou jen zčásti bráni vážně)
- globální prediktor jako takový je vlastně jen fikce a nic takového neexistuje
- Kissinger do toho, co nazývám "jádrem globální moci" patrně nepatří, byl odsud vystrčen jako příliš racionální a zodpovědný politik již dříve, nyní se ho Trump snaží vtáhnout do hry (protože on ten personální deficit pociťuje)
- metamorfózy jádra globální moci lze nyní již poměrně dobře sledovat a dokonce i prognózovat, byť se jedná o mnoha vrstvami překrývaný a chaotický proces




---
radimvalencik.pise.cz

19. 08. 2017 - 13:44

max: Pane Valenčík, nekladete si ty správné otázky:
1. Je řízení zkutečně informační proces? Pokud ne, tak co je tedy jádrem řídícího procesu?
2. Pokud je řízení informační proces, pak na jaké osnově (postupech a procesech) je organizován, strukturován a realizován v praxi?
3. Tyto postupy a procesy pokud existují musí mít charakteristické znaky, podle kterých je lze nalézt, analyzovat a kategorizovat. Jaké jsou tyto znaky a jaká je nejvhodnější metoda jejich detekce?
4. Co je předpokladem uvedení procesu detekce a analýzy řízení do života? Jak tyto předpoklady naplnit a realizovat?
5. Jaká řízení lze v našem okolí identifikovat a v jakém jsou vzájemném vztahu? Jaká je struktura vloženosti těchto procesů a na jakých časových frekvencích působí?
6. Jakým způsobem lze vstoupit do procesu (cizího) řízení? Jaké jsou předpoklady pro takový krok?
7. Jak realizovat proces vstupu do (cizího) řízení?
8. Existuje hierarchicky nejvyšší všeobjímající řízení? Pokud ano, jaké je povahy?

A pár otázek ohledně VP v Rusku a jinde:
1. Jak je informace rozložena v populaci, jaké jsou její zdroje, struktury vazeb a šíření?
2. Existuje jedno nebo více příbuzných center?
3. V jakých různých jazycích se vyskytují informační "balíky" a kdo je jejich zdrojem?
4. Jaký vliv a dopad mají v průběhu času tyto informace na stávající řídící i jiné procesy?
5. Jak se liší Stand Alone Complex od bezstrukturního řízení a v čem jsou shodné? Jaké jsou důsledky jejich chybného rozlišení?
6. Jak funguje efekt Dokonalé bouře?