volby 2017/183: Rizika obrany proti zlu/5

11. srpen 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

V rámci seriálu o volbách uveřejňuji pětidílnou sérii pokračující v rozpracování aktuálních aplikací teorie her, konkrétně modelů založených na analýze her typu Titanic.

S kolegy v našem týmu na VŠFS připravujeme několik článků do odborných periodik, ve kterých chceme prezentovat některé další výsledky bádání v oblasti her typu Titanic. V následující sérii příspěvků se pokusím některé z těchto výsledků, těch, které jsou relevantní z hlediska současnosti, prezentovat. Toto je pátá část:

5. Praktický význam teorie

Jak jsem uvedl v první části, proces majetkové divergence ("bohatnutí bohatých a chudnutí chudých") zvrátil postupné vytváření rovnosti příležitosti pro každého obyvatele planety (rovnosti příležitostí nabývat a uplatňovat lidský kapitál), který byl příznačný pro druhou polovinu minulého století. Tím byl podstatně ztížen přechod ke společnosti, jejíž růst je založeny na rozvoji a uplatňování schopností lidí, tj. ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidského kapitálu. Setrvačný růst naráží na nepřekonatelné bariéry. V těchto podmínkách se začala spontánně (důraz je na tom, že spontánně, nebyly k tomu potřebné žádné primární konspirace) rozehrávat hry typu Titanic, tak jak si ji postupně uvědomují ti, co do ní vstupují jako hráči (a jsou tedy nejen zúčastněnými):

- Jedni, kteří hájí své výsadní postavení v systému založeném na setrvačném vývoji, hledají způsob jak přežít na úkor pro ně nepotřebné a nebezpečné většiny. A jako nejefektivnější nekooperativní strategii si osvojují vyvolávání destruktivních konfliktů, které se postupně rozšiřují po celém světě. (Podle některých za touto strategií stojí NWO, ale k tomu, aby se příslušná strategie začala prosazovat, nemusí existovat žádné jednotné koordinační centrum.)

- Druzí, kteří postupně, s obtížemi, ale doložitelně se vůči tomu začínají stavět kooperativní strategie založenou na pochopení toho, o co jde, na možnostech přechodu k novému typu růstu a nové ekonomice, na návratu k postupnému vytváření rovností příležitostí.

Výše naznačená polarita se dnes promítá do nejrůznějších sporů, například do toho, jak interpretovat tzv. 4. průmyslovou revoluci, resp. vznik Průmyslu 4.0. Zda tato technologická změna je tím hlavním a učiní většinu obyvatel zbytečnými, nebo zda se jedná o významnou příležitost pro přesunutí lidských (výdělečných, produktivních) aktivit do oblasti produktivních služeb ve výše uvedeném smyslu.

Pokud se koncept této hry dostane do širšího povědomí lidí, pokud toto bude rozpoznáno a pochopeno jako dominantní hra, pokud se tím současná "zmatená" realita stane více čitelnou (a osobně si myslím, že je to reálné), pak právě v kontrastu a v odporu vůči vyvolávání, rozšiřování a eskalování konfliktů (které nejsou tou hlavní hrou, ale pouze nekooperativní strategií) se stane čitelnou hra typu Titanic, která se dnes rozehrává. A jakmile se stane čitelnou, bude mnohem snazší prosadit v ní kooperativní strategii.

Samotná tato hra typu Titanic, která se ještě nestala dominantní (nebyla dostatečně potencionálními hráči akceptována jako dominantní), je vystavena tlaku, aby degenerovala v různé hry typu souboj klanů. Projevuje se to tím, že místo skutečné kooperativní strategie, která jako součást svého ideového základu nutně musí obsahovat realistickou pozitivní vizi obrazně řečeno "záchrany všech", tj. takového řešení problémů, které umožňuje přežití (dnes již i ve fyzickém smyslu) všech, se nahrazuje různými koncepty "nepřátelských klanů". Místo potenciálních spojenců (kterých bude hodně zapotřebí) jsou odhalováni "třídní nepřátelé" různého druhu a místo orientace na prosazení toho, co umožňuje přežité všech, je vyvolán další konflikt. S tím je nutné počítat a toto se bude opakovat znovu a znovu.

Mimo jiné – skutečnými nepřáteli ("Foerstery" z Vinnetoua) jsou právě ti, co vědomě a s vědomím cílů, které tím sledují, konflikty nejrůznějšího druhu vyvolávají. Jsou to ti, co se za konflikty schovávají, aby nebyli vidět, ti kteří vyvoláváním konfliktů překrývají svou destrukční roli. Pokud je chceme vidět, nesmíme se nechat zmást těmito konflikty (včetně těch, za kterými je snaha zvrátit postupné rozehrávání hry typu Titanic.

Pokud takto interpretovaný koncept hry typu Titanic (resp. polarity her typu Titanic a typu Souboj klanů) dáme do souvislosti s problematikou přechodu ke společnosti, jejíž ekonomika je založena na produktivních službách a jejíž společenské vztahy jsou založeny na rovnosti příležitostí, můžeme prostřednictvím teorie podstatně přispět k tomu, aby co nejvíce lidí chápalo, o co jde. – A o to jde především.

Metodologická poznámka:

O tom, že v realitě se v řadě konkrétních oblastí, z nich mnohé patří mezi velmi aktuální společenské problémy či přímo vyhrocené konflikty, se střetají tendence prosadit vývoj v určité oblasti jako hru typu Souboj klanů či jako hru typu Titanic, patrně není sporu. Otázkou je, zda lze aparát, který používáme, zdokonalit tak, aby při vhodném definování hráčů mohl k vyjádření těchto situací použít určité matematické prostředky teorie her (včetně těch, které by byly vyvinuty právě pro tento typ úloh). V tomto směru jsem optimista a domnívám se, že je to jedna z oblastí, kterými lze v námi naznačeném výzkumu pokračovat.

K popisu námi tematizovaných metaher v současné době chybí nejen exaktní aparát, ale i dostatečně přesné a výstižné pojmové vyjádření. V tomto smyslu můžeme chápat nastolení konkrétních otázek spojených s pojmenováním a teoretický vyjádřením problematiky metaher (optimálního rozhodování v tomto specifickém typu her) za jeden z přínosů našeho přístup.

Behaviorální ekonomie se snaží odhalit a popsat zvláštnosti lidské psychiky, kterými se odlišuje rozhodování lidí od čistě racionálního. Náš přístup je z tohoto hlediska v jistém smyslu právě opačný. Snažíme se ukázat, že popis reálných situací prostřednictvím exaktního modelu spojeného s předpokladem racionálního chování může odhalit příčiny některých jevů v rozhodování a chování lidí, které se na první pohled zdají být neslučitelné s předpokladem racionality. Přestože člověk používá ve svém rozhodování různé prvky své psychiky a jejich propojení (kromě jiného i představivost, emoce, intuici), je synergickým výsledkem poměrně přesný odhad reálných situací. Z tohoto hlediska popis společenské reality založený na konceptu a z něj vycházejících modelů využívajících aparát teorie her, který jsme zpracovali v návaznosti na dosavadní výsledky bávání v této oblasti, může podstatným způsobem přispět k pochopení toho, jak lidé reagují na současnou dobu.

Platí to i opačně. Každá doba má své zvláštnosti a podněcuje tím, co se v ní odehrává, bádání v různých směrech. Z tohoto hlediska se přímo nabízí vyjít z příběhu, který se odehrál v souvislosti s tragédií Titanicu, propracovat se k vytvoření základního (elementárního) modelu, kterým se hry obdobné tomuto příběhu vyznačují, ukázat různé směry rozšiřování a konkretizace modelu, na základě toho pak lépe porozumět tomu, jak se lidé rozhodují a jakou logiku má současné dění. Ukazuje se, že při tomto postupu máme k dispozici velké množství příbuzných modelů. Zvlášť důležité bylo rozlišení her typu Titanic a her typu Souboj klanů.
(Pokračování dalším tématem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář