volby 2017/181: Rizika obrany proti zlu/3

9. srpen 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

V rámci seriálu o volbách uveřejňuji pětidílnou sérii pokračující v rozpracování aktuálních aplikací teorie her, konkrétně modelů založených na analýze her typu Titanic.

S kolegy v našem týmu na VŠFS připravujeme několik článků do odborných periodik, ve kterých chceme prezentovat některé další výsledky bádání v oblasti her typu Titanic. V následující sérii příspěvků se pokusím některé z těchto výsledků, těch, které jsou relevantní z hlediska současnosti, prezentovat. Toto je třetí část:

3. Model s trestáním nekooperujících hráčů a odhalení her typu Souboj klanů

Doposud jsme předpokládali, že v případě, že se prosadí kooperující strategie, jsou na tom nekooperující hráči stejně jako kooperující. Mají stejnou šanci na záchranu. A k tomu se připočítává zvýšení pravděpodobnosti jejich záchrany v případě, že se prosadí

nekooperativní strategie. To se může zdát "nespravedlivé", především však při určitých parametrech vede k tomu, že pravděpodobnost prosazení nekooperativní strategie se zvýší.

Snadným zobecněním předcházejícího modelu můžeme ukázat, co se bude dít, pokud kooperující hráči zavedou "trestání" nekooperujících hráčů, které spočívá v tom, že se pravděpodobnost na záchranu nekooperujících hráčů sníží. Trestání může být různě velké, mírné, tvrdé i plné (V tomto případě mají hráči prosazující nekooperující strategii nulovou šanci na záchranu).

Pro názornost si ukážeme případ tvrdého trestání, tj. výrazně nižší šance na záchranu nekooperujících hráčů v případě, že se prosadí kooperativní strategie (hnědá linie je pravděpodobnost záchrany nekooperujících při prosazení kooperativní strategie, důležité jsou fialové body, které ukazují součet pravděpodobnosti záchrany nekooperujících hráčů v případě prosazení kooperativní či nekooperativní strategie):

Obrázek:


Zdroj: Vlastní tvorba

Pokud budeme současně předpokládat plné trestání a existenci nákladů na přijetí každého dalšího hráče i v případě těch hráčů, kteří původně prosazovali ryzí kooperativní strategii bez trestání, přejde hra typu Titanic ve hru jiného typu:

Obrázek:


Zdroj: Vlastní tvorba

Tuto hru jsme nazvali hrou typu Souboj klanů. Postavení obou skupin hráčů je více či méně symetrické. Každá skupina hráčů prosazuje záchranu svých příznivců (svého klanu). Strategii žádné ze skupin nelze nazvat kooperativní.

Podívejme se nyní podrobněji na vztahy mezi hrami typu Titanic a hrami typu Souboj klanů:

- Hra typu Titanic s trestáním nekooperujících hráčů je hra, kdy při prosazení kooperativní strategie má hráč, který zvolil nekooperativní strategii, menší šanci na záchranu, než hráč, který zvolil kooperativní strategii.

- Hra typu Souboj klanů je hra, kdy se vzájemně trestají hráči z opačných klanů (jejich strategiemi je v tomto případě volba toho klanu, ke kterému se hráč přidá). V této hře mají obě strany náklady s přijetím každého dalšího hráče. Jeho přijetím (a tudíž zvýšením pravděpodobnosti toho, že vyhraje daný klan) se snižuje pravděpodobnost záchrany nedominantních vyvolených hráčů.

Přechod od hry typu Titanic s plným trestáním nekooperujících hráčů ke hře typu Souboj klanů lze je plynulý. Jakmile se hra typu Titanic začíná měnit v souboj dvou skupin o to, čí příznivci přežijí, začíná se snižovat úsilí o záchranu co největšího počtu hráčů a to vede ke snížení pravděpodobnosti záchrany při narůstajícím počtu kooperujících hráčů. Původní kooperativní strategie sice znamená větší pravděpodobnost záchrany než nekooperativní strategie, ale s počtem hráčů také pravděpodobnost klesající.

Odpovídáme tím mj. na otázku, proč zvyšování míry trestu za nekooperativní strategii v rámci hry typu Titanic s trestáním nekooperativních hráčů vede od určité výše míry trestání k poklesu výplaty hráčů (pravděpodobnosti záchrany). To je velmi důležitý závěr. Tím se dostáváme blízko k těm problémům, které nastínil Jan Schneider v mnou citovaných pasážích v prvním pokračování.

K tomu poznámka:

Pomocí grafů odvozených od základního grafu hry typu Titanic dokážeme představit vývoj v různých reálných situacích. Znalost grafů a zdokonalování schopnosti představit si prostřednictvím nich realitu je významné rovněž z hlediska odhadování a odhalování toho, jak vidí realitu jiní hráči. Podle různých indikací lze například odlišit hráče, kteří vidí reálnou hru jako hru typu Titanic, nebo jako hru typu Souboj klanů.
(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář