Volby2017/165: Hušner o 4. průmyslové revoluci/1

24. červenec 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

V rámci seriálu o volbách uveřejňuji na pokračování článek, který na základě podnětů ze sympózia a Průmyslu 4.0, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4720-volby2017-137-sympozium-k-prumyslu-4-0.html

připravil Karel Hušner:
4. průmyslová revoluce a stratifikace společnosti – 1. část

Ing. K. Hušner, CSc

Téze:

Bez úspěšné a včasně realizované vhodné stratifikace společnosti, povede nástup technologií, které jsou obvykle prezentovány pojmem 4. průmyslové revoluce (dále 4. PR) k řadě negativních jevů, včetně dalšího rozpadu a změny hodnot, na nichž byla dosud v našem světě založena organizace tzv. průmyslově vyspělé společnosti, včetně vzniku revolucí skutečných.

Vstupní podmínky, jejich výklad a konkrétní příklady:

1. Chybně se, ve většině hodnocení 4. PR z hlediska doby realizace, považuje za nejnáročnější včlenění nových technologií do výrobních, dopravních, řídících, skladovacích a dalších typů procesů, zajišťujících především hmotné potřeby společnosti. Ve skutečnosti realizace tohoto kroku je nejenom nejjednodušší, ale dokonce k němu bude docházet bez významného vnějšího zásahu, pouze ve vazbě na konkrétní podnikatelské rozhodnutí toho kterého majitele příslušného podniku, spíše samovolně. Stát v tomto okamžiku může svými regulačními zásahy (různými druhy dotací a dalšími finančními podporami či naopak postihy) tato podnikatelská rozhodnutí uspíšit či zbrzdit. Pokud se totiž jako podnikatel rozhoduji o zavedení nějaké nové technologie (mluvíme tu o technologii převratné z hlediska tlaku, kterým bude tato technologie působit na komplexní změnu dosavadní organizace výroby, kooperace a postavení jednotlivých funkčních útvarů podniku), pak pro mne není naprosto podstatné, zda v mém podniku dojde či nikoliv k realizaci určité formy 4. PR, ale zajímá mě z hlediska další životaschopnosti mého podniku především:

- zda je o mé výrobky či služby zájem, a to nejen "dnes", ale i předpokládaný vývoj potřeb zákazníků a jejich doplňující požadavky na mé výrobky

- zda je (a za jakých podmínek - zejména vnějších) možné reálně očekávat významný nárůst poptávky, kterou bych nebyl schopen pokrýt stávající výrobní kapacitou

- jak se vyvíjí konkurence, jaké mám předpoklady, že si udržím pro svou nabídku dostatečně dominantní postavení při zachování minimálně stávající ziskovosti

Po získání relevantních odpovědí na těchto několik základních otázek (vyjděme z předpokladu, že zájem trvá a je nejen perspektivní, ale lze se značnou mírou pravděpodobnosti předpokládat výrazný nárůst poptávky) musím zvážit další postup. A na tomto místě bych chtěl upozornit, že zavádění nových technologií, které "vše překopou" bude nejen pouze jednou z variant řešení, ale dokonce to bude varianta, kterou naprostá většina podnikatelů prostuduje s velmi kritickým nadhledem jako jednu z posledních, a pokud bude schopen požadavky trhu pokrýt pouhým rozšířením kapacit či dílčí změnou technologie v "nejužších" místech toku materiálu, při zachování odpovídající ziskovosti, tak to provede.

Všechny filozofické úvahy na téma potřebného "zariskování", různých forem ekonomického porovnávání člověk/stroj bez rozboru vlivu velikosti produkce a ceny nákupu zaměnitelných zdrojů (viz indiferentní křivky, ale doplněné o ekonomické/ziskové ukazatele, pokud nejsou již tím "stejným užitkem", což vede v praxi k indiferentní ploše) jsou spíše "na vodě" a já vždy těmto "taky podnikatelům" kteří však nikdy nepodnikali, vždy budu říkat ve smyslu rýmu na jedné z budov v Poděbradech: "Komu se nelíbí za moje na mým, nechť sobě postaví lepějí za svoje na svým". V podstatě lze jednoznačně konstatovat, že v současnosti se mohou (zatím velmi drahé a provozně - zejména z hlediska údržby a kontroly preciznosti výkonu jejich funkcí mimořádně náročné) robotizované technologie uplatnit opravdu především v hromadné výrobě, v mimořádně velkém a rozlehlém skladovém hospodářství s vysokou dynamikou obměny sortimentu apod.

Zatím naprostá většina nejen průmyslových podniků si plně vystačí se stávajícími způsoby krytí zvýšených potřeb trhu. Hrozba nebezpečných a nezvladatelných společenských dopadů zavedení nových technologií v rámci 4. PR však "visí" právě na těchto menších podnicích, protože zaměstnávají násobně více lidí než nadnárodní koncerny.

V současnosti se sice začíná projevovat problematika dostatku/nedostatku pracovních sil, ale jedná se především o síly odborně schopné požadované profese vykonávat. Zdálo by se, že by to mohl být impuls k zavádění nových technologií, ale není tomu tak, a to proto, že nové technologie mohou sice omezit a perspektivně i utlumit potřebu po soustružnících, frézařích, svářečích, možná i některých kancelářských a projekčních profesích (např. zpracovatelé technologických postupů, kresliči atd.), ale namísto nich se objeví potřeba pracovníků s novou odborností, související s programováním, kontrolou činnosti a údržbou robotizovaných pracovišť. A jestli je získání pracovníků v klasických profesích problémem (řeší se dokonce jejich dovozem ze zahraničí), pak bez komplexního a koncepčního vzdělávání v nových oborech činnosti to je za současné situace, kdy to politickou reprezentaci státu spíše nezajímá (protože tomu nerozumí a "neví, která bije") prakticky neřešitelné. Přitom toto je a bude hlavním a limitujícím problémem zavedení 4. PR. Určitě to však nepůjde "samotokem", jak by si to někteří političtí "taky odborníci" přáli.

(Pokračování článku zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář