Ve snu: Studenti chtějí výuku vědeckého komunismu

17. červenec 2017 | 11.38 |

Užívám si dovolené. Daleko od domova, daleko od studentů. A tu se mi v noci zdá sen. Děsivý sen. Probudil jsem se zpocený...

Podnět k té hrůze dal patrně mail od jednoho ze studentů, který zdvořile žádal o možnost vyzkoušení z mikroekonomie během prázdnin. Což o to, rád vyhovím. Snažím se vždy apelovat na férovost – rád vás vyzkouším v nadstandardním termínu, ale doufám, že budete nadstandardně umět. Někdy, ale bohužel zdaleka ne vždy, se student opravdu připraví nadstandardně. Často jsem však výkonem zklamán.

Asi to vyvolalo nějaký pochod v mém spícím mozku, jehož výsledkem byl následující příběh:

Student není dobře připraven, nemá látku promyšlenou a pochopenou. Tak mu dávám alespoň tu nejelementárnější otázku jako záchranné lano: "Řekněte mi, prosím, alespoň, co je indiferenční křivka."

(Pro nezasvěcence – je to křivka, která popisuje množinu bodů odpovídajících různým kombinacím množství dvou odlišných statků, z nichž má spotřebitel stejný užitek; je to křivka, která umožňuje poměrně dobře vyjádřit preference spotřebitele ve vztahu ke dvěma statků, jeho ochotu zaměnit určité množství jednoho statku určitým množstvím jiného statku.)

Student se jen na chvilku zamyslí a odpovídá: "Indiferenční křivka je, když všichni mají stejný užitek."

Snažím se studenta korigovat a povídám mu: To myslíte opravdu vážně?"

"Ano, tak jsme se to učili", odpovídá s jistotou.

"Napište mně, prosím, tu větu, kterou jste popsal indiferenční křivku", požaduji pro jistotu, že jsem se nepřeslechnul.

Chvíli váhá a potom mně vyhoví. Ne, nepřeslechnul jsem se.

"Jak se tak dívám", povídám mu v tom hrozném snu, "vy toužíte po výuce vědeckého komunismu."

Nechápavě na mě zírá. Tak rozvíjím svou formulaci: "Dovedete si představit situaci, kdy všichni budou mít stejný užitek?"

"Samozřejmě", odpovídá s jistotou.

"A chtěl byste žít ve společnosti, kdy budou mít všichni stejný užitek?" – snažím dotáhnout uvažování studenta ad absurdum.

"Samozřejmě", odpovídá rovněž s mě překvapující jistotou.

Nevzdávám to a pokračuji v eskalaci absurdity: "Takže podle vás, mikroekonomie je věda, která učí, jak to zařídit, aby měli všichni stejný užitek?"

"Přesně tak!", sděluje s nadšením student, který si myslí, že se konečně vydal správnou cestou odpovědí a že mně dělá velkou radost. To už mně teče studený pot po čela a hrůzou se probouzím. Jsem skutečně zpocený i v bdělém stavu.

Chvíli se převaluji a najednou si vzpomínám, že první část rozhovoru se během zkouškového období několikrát odehrála. Ano. Skutečně jsem se opakovaně během zkoušení setkal s touto definicí: "Indiferenční křivka je, když všichni mají stejný užitek."

Jen mě nenapadlo to hrůzné pokračování, do kterého mě uvrhnul zlý sen.

Pokud se s takovou definicí ještě někdy setkám, zvolím stejné pokračování jako ve snu. A pak studenta vyhodím. Vyhodím ho se slovy:

"Pokud bych vám upřímně řekl, co si o vás myslím, mohl byste mě žalovat za psychické týrání."(Děkan sousední fakulty, jeden z našich nejlepších advokátů, říká, že tato formulace není trestně postižitelná, ale i kdyby byla, byla by na místě...)

Vědecký komunismus jsem totiž nikdy neučil a ani učit nehodlám, ať se děje, co se děje. A navíc, pro přesnost, v tomto případě by mě znalec opravil s tím, že by to nebyl vědecký komunismus, ale nějaký utopický existenciální komunismus, protože se požaduje nikoli jen rovnost, ale rovnost užitků.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář