Článek Volby2017/130: Krize ČSSD/7 Zaorálek líp než Jakeš

Vložit nový komentář

Přihlášení
jméno:heslo:ze serveru:
vaše jméno:
vaše www: http://*
opište kód:

Pozn.: označená pole nejsou povinná. Odkaz na www bude zobrazen pod Vašim komentářem, pokud se jedná o odkaz na blog.

Komentáře k článku: Volby2017/130: Krize ČSSD/7 Zaorálek líp než Jakeš

19. 06. 2017 - 07:43

honza: Minimálně je v programu popsaáno, jak financovat univerzální část sociálních systémů a kde na to vzít peníze. Sektorová daň, lehké zvýšení majetkových daní nad 50 milionů CZK, změna zdanění příjmů, minimální příjmové veličiny - to vše jsou realistické koncepty.
Jiná věc je, že chybí nadstandardní a motivační složky, je z toho vidět, že program cílí převážně na chudší sociální skupiny a hodně používá model "stát to zařídí". To v řadě oblastí a pro řadu lidí je určitě schůdné, ale pokud ČSSD chce oslovit širší voličské skupiny, měla by nabídnout také nadstandardní a motivační prvky. Z teorie víme, že sociální systémy lze konstruovat vícepilířově, takže jejich zavedení nemusí ohrozit dostupnost základních prvků pro chudé.
Projevy nebyly žádné zázraky, je třeba vidět i to, že ještě před týdnem Zaorálek ani s jistotou nevěděl, že bude v roli lídra. Myslím, že by to chtělo více konstruktivní přístup, na kritiku a diskuse bude větší čas po volbách, teď jde o co nejlepší volební výsledek.

19. 06. 2017 - 08:58

radimvalencik: Nesouhlasím. Kýčovité programy slibů bez analýzy reality jsou fíkovým listem pro ty největší mafiánské reje a globální slouhovství. Současné vedení ČSSD si zprivatizovalo stranu, její společenskou pozici, zneužilo ji ve svůj prospěch bez ohledu na společenskou misi ČSSD a neobyčejně výrazně tím zvýšilo rizika budoucího vývoje. Ti darebáci prostě ohrožují naše přežití. A jsou nepoučitelní ve své aroganci.

---
radimvalencik.pise.cz

19. 06. 2017 - 22:43

ondrey: Autor stránek velmi správně poukazuje na to, že je znovu přednášen vumlovský ideologický jed.Když už vládnoucí třída neví kudy kam a vidí masovou nechuť a ,neposlušnost obyvatelstva, uteče se k nejhanebnější, ale zatím vždy nejúčinnější, demagogii, že nás chrání před ,nepřátelskou vládnoucí třídou tedy v dnešním světě před bruselskými bürokraty. Tato obludná lež, obhajující nejen válečné cíle, ale samu nadvládu vládnoucí třídy principiálně, je skutečně nejtěžším dělem, jež vládnoucí třída používá, a zatím vždy se jim podařilo rozbít solidaritu všech, kteří jsou vykořisťováni ať za katedrami či v montovnách, či jsou jen working poverty. Zaorálek po soudružsku nastupuje: Je nutno zapomenout na všecko a je nutno říct všecko. Je nutno zapomenout na to, že Lenin koncipoval Říjnovou revoluci taky jako socialistickou, a nezdařilo se mu to, je nutno říci, že nikdo z nás nemá co bránit a nikdo z nás nemá důvod bránit panství vládnoucí třídy. Zaorálkem ale i exkomunistickými ANO šíbry a i Hradem uplatňování komandování, glajchšaltování, kolektivní blbnutí je osvědčenou taktikou na kterou si čeští lidé bohužel snadno a rádi zvykají a přenášejí je ve svém jednání ještě i po generace po pádu totalitního režimu ve kterém dnešní mocenští aktéři získali své schopnosti. Existuje cosi, co Georg Wilhelm Friedrich Hegel nazývá lstí absolutního ducha, respektive lstí dějin. Je to důležitá dialektická kategorie, kterou dosud nejzevrubněji reflektoval Karl Marx, ale i to se ukazuje být málo. Lest dějin spočívá například v tom, že vítězné vedení boje za svobodu až do konce dopouští určité přešponování a přetažená tětiva se prudce vychýlí znovu hodně a hodně zpět. Je to, řekněme, dialektická zákonitost thermidoru, kontrarevoluce, porážky svobody poté, co je vybojována. Technicky dospěla civilizace k takovým vrcholům, že může být bodem obratu, v němž dialektická zákonitost "lsti dějin" zapracuje s důkladností dosud naprosto nevídanou. Ať jsou to armády bez lidských vojáků, či řízené black-outy nadnárodních společností či totální mediální desinformovanost vytvařející pernamentní strach a stress.. Narozdíl od Zaorálka a znovu vypaseného Chovance, víme že G.W.F.Hegel odmítá, aby byl cíl života spatřován ve „štěstí“ jednotlivce.Hovoříme o vztahování se k něčemu vnějšímu, Hegel navíc o tom, že duch je lidem imanentní( sobě vlastní).Jako nelidská bude Hegelova koncepce působit právě tehdy, bude-li spojována s porobením individua v rámci vyššího, nepochybného „dobra“. Zdá se, že to je právě to, proti čemu tak energicky bojují, čeho se děsí, všichni postmodernisté s tomistou Zaorálkem. Nádherně je to vidět v jeho chování v Partii na TV Prima.