Volby2017/111: K tzv. "4. průmyslové revoluci"/5

28. květen 2017 | 06.28 |

Na 21. června od 16.00 do 19.00 připravujeme

vědecké mikrosympózium na téma:

PRŮMYSL 4.0 A REALISTICKÁ VIZE ROZVOJE SPOLEČNOSTI

z hlediska programů politických stran před volbami 2017 v ČR do PS

Mikrosympózium se uskuteční v rámci pravidelného teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby jako součást řešení projektu specifického výzkumu VŠFS v roce 2017.

K uvedené problematice se nám podařilo vydat monografické Zvláštní číslo časopisu Marathon za rok 2017, které je celé ke stažení zde:

0001pt;line-height: normal">http://radimvalencik.pise.cz/4588-volby2017-102-o-prumyslu-4-0-v-marathonu.html

Uveřejňuji několik ukázek, které čtenáře (doufám) přesvědčí, že si stojí přečíst vše.

Několik poznámek o sociálně ekonomických aspektech tak zvané "čtvrté průmyslové revoluce"

František Neužil

...

12) Chceme-li porozumět sociálně ekonomickým důsledkům tak zvané "čtvrté průmyslové revoluce", měli bychom se snažit poznat pravdu o současném světě. Zdá se, že klíčový opěrný bod, umožňující porozumět světu globalizovaného kapitalismu, představuje poznámka mladého českého levicového sociologa Marka Hrubce v jeho knize "Od zneuznání ke spravedlnosti", že systém globalizovaného kapitalistického vykořisťování "má ročně více obětí, než kolik si vyžádal každý rok druhé světové války. Podle statistických údajů umírá na následky chudoby a příčin s ní spjatých přibližně 18 milionů osob ročně. Ve Výroční zprávě Rozvojového programu OSN se uvádí, že dvě procenta nejbohatších dospělých obyvatel Země vlastní více než padesát procent bohatství domácností, a padesát procent nejchudších dospělých vlastní méně než jedno procento. Sociální nespravedlnost stávajícího společenského uspořádání tímto způsobem odsuzuje miliony lidí k životu v nejrůznějších formách chudoby. Čtyřicet pět procent lidstva žije pod hranicí chudoby, kterou definovala Světová banka jako dva americké dolary na den. Osmnáct procent lidí žije z méně než jednoho dolaru na den."16 

Neoliberální model sociálně ekonomického uspořádání společnosti se tak ukazuje být mnohem "výkonnějším" a "efektivnějším" základem genocidní politické strategie, než byl například německý fašismus, neboť likviduje "přebytečné" a "nevýkonné", aniž by pro ně musel stavět vyhlazovací koncentrační tábory s plynovými komorami a zaměstnávat tisíce esesáckých dozorců: třikrát více lidí, než kolik bylo Židů zahubených nacisty za druhé světové války, umírá dneska v sociálně ekonomických podmínkách globalizovaného kapitalismu každého roku zcela "svobodně a demokraticky" a "pravda a láska tak vítězí nad zlem a nenávistí". V rámci výrobně vztahových forem rozvoje výrobních sil globalizovaného kapitalismu přitom dosahuje produktivita živé práce i efektivnost využívání práce zvěcnělé ve výrobní technice a technologických výrobních procesech v oblasti průmyslu i zemědělství takové úrovně, že by na této hříšné planetě nemusel nikdo žít v chudobě, trpět bídou a hladem, nedostatkem potravin a pitné vody, umírat na nedostatek potřebných léků, ale naopak by bylo možné doslova "ze dne na den" zavést komunismus ve smyslu společnosti, založené na rozdělování podle rozumných (!!!) – jak dlužno znovu a znovu opakovat a zdůrazňovat – potřeb: přičemž tato možnost je mnohem reálnější, než byla za života zakladatelů a klasiků marxismu.

Jak se alespoň zdá, lze tak usuzovat podle současných diskusí o tak zvaném "nepodmíněném základním příjmu". Mnoho lidí se domnívá, že se jedná o nějaký nesmysl, podobný některým – zajisté dobře míněným – návrhům a projektům nadšených ekologů, na internetu je však možné nalézt kupříkladu videozáznam přednášky, z níž se lze dozvědět, že kdyby se podařilo k tomuto účelu využít 30% finančních toků, zahrnujících různé formy spekulativně parazitního kapitálu, bylo by možné vyplácet (zřejmě každému obyvateli planety) nepodmíněný základní příjem ve výši 700 eur měsíčně, což už je finanční částka dosti solidní – jedno euro stojí, pokud se nemýlím, třiadvacet či čtyřiadvacet korun českých – a vyšší, než je čistá minimální mzda v českých zemích.17

I já jsem byl přesvědčen, že nepodmíněný základní příjem je naprostý nesmysl. Svůj názor jsem však změnil, když jsem na internetu zhlédl videozáznam diskuse o nepodmíněném základním příjmu mezi doktorem Markem Hrubcem a profesorem Miloslavem Bednářem, jenž byl, či stále ještě je, významným činitelem ultraliberální strany svobodných. Vážený pan profesor v jejím průběhu s vážnou tváří prohlásil, že pokud by stát zlepšil pomocí nějaké stálé a ničím nepodmíněné peněžní dávky, jejíž vyplácení by tudíž nevyžadovalo zvyšování počtu zaměstnanců na úřadech sociálního zabezpečení, sociální situaci příjmově nejslabších vrstev obyvatelstva, omezoval by tím jejich osobní svobodu. Avšak v případě, že by například svobodná matka samoživitelka se třemi dětmi musela dokazovat svou chudobu a oprávněný nárok na cílenou sociální dávku, tak by to dle upřímného přesvědčení váženého pana profesora její svobodu a osobní důstojnost zřejmě vůbec neomezovalo. Vážený pan profesor by měl určitě se svými hlubokomyslnými teoriemi co nejčastěji vystupovat v televizi, aby bylo jasné, zač, za jaké "štěpné a státotvorné ideje" se v sociálně ekonomických podmínkách českého mafiánského lumpenkapitalismu dostávají tituly vysokoškolských docentů a profesorů.

13) Živá konkrétní práce tradičního industriálního proletariátu, která v průběhu "čtvrté průmyslové revoluce" – ještě více tomu patrně bude v průmyslových revolucích dalších – mizí a zaniká rozvojem pružně robotizovaných technologických výrobních procesů a systémů, čímž se právě kognitariární proletariát stává rozhodující výrobní silou, je prací konanou z vnější nutnosti a pro vnější účel, čili je to práce námezdní a odcizená, o níž hovoří vlastně už bible ve výrocích typu "v potu tváře chléb svůj dobývati budeš", "kdo nepracuje, ať nejí" nebo "hoden jest dělník mzdy své". Nezanikla však a ani nemůže zaniknout práce ve své člověkotvorné funkci, která zformovala člověka dnešního psychosomatického typu, neboť, jak píše Friedrich Engels, zdokonalovala, zjemňovala anatomickou strukturu a funkce lidské ruky, čímž mohla ruka vykonávat stále širší okruh pracovních činností, což v důsledku působení zákona korelace růstu, jak jej nazval Darwin, zpětně (zpětnovazebně) ovlivňovalo vývoj mozku a smyslových orgánů (především zraku a sluchu) i orgánů řečových – a rozvoj abstraktního myšlení, schopnosti usuzovat a uvažovat se pak dále odrážel ve zdokonalování pracovní činnosti ruky18, až lidská ruka nabyla "tak vysokého stupně dokonalosti, že dovedla vykouzlit malby Raffaelovy, sochy Thorvaldsenovy, hudbu Paganiniho."19 Takovéto neodcizené práce, v níž člověk nalézá smysl svého života, bude stále nekonečné množství, a proto se sociálně historickou nutností (čili skutečností) stává (stane) objektivní potřeba vrátit práci její původní sociálně historický smysl a význam rozvíjením "průmyslu" rozvoje lidských schopností, jenž přeměňuje "toho, kdo jím disponuje, v jiný subjekt, takže jako tento jiný subjekt pak také vstupuje do bezprostředního výrobního procesu"20, hledá a nalézá novou sociálně ekonomickou podstatu i smysl lidské práce jako výdělečné činnosti, odvíjející se od splývání pracovních aktivit s aktivitami spoluvlastnickými, neomezuje v žádném případě rozvoj lidských schopností na schopnost být flexibilní cvičenou opicí kapitalistického vykořisťování. Ve společenském systému, v němž bude opravdu platit "buď práci čest!", jelikož půjde o práci, která nebude odcizena a vykořisťována, může být zavedení "nepodmíněného základního příjmu" zajisté pouze a jedině dílčí a podřízenou součástí systému opatření, vedoucích k takovému cíli. Globalizovanou velkoburžoazní finanční oligarchii tak dostihuje ironie dějin, když před ní vyvstává "strašidlo komunismu" v obou známých a nastíněných významech toho slova: čili komunismu ve smyslu rozdělování podle rozumných potřeb i komunismu ve smyslu systému výrobních vztahů, v jejichž sociálně ekonomickém obsahu se všichni členové společnosti aktivně zapojují do vlastnického řízení a spolurozhodování. 21

(Pokračování)

16) Hrubec, M.: Od zneuznání ke spravedlnosti. Kritická teorie globální společnosti a politiky; Nakladatelství Filosofického ústavu AV ČR FILOSOFIA – ΦΙΛΟΣΟΦΙΑ, Praha 2011, str. 248-249.

17) Viz videozáznam přednášky slovenského profesora Staňka o čtvrté průmyslové revoluci, jejž lze objevit na youtube. Profesor Staněk se ovšem mýlí, když praví, že díky "čtvrté průmyslové revoluci" přestává být vlastnická a mocenská elita globalizovaného kapitalismu závislá na dělnické třídě.  Kapitalismus a kapitalisté nemohou být bez dělnické třídy neboli proletariátu: když se klasický průmyslový proletariát stává trvale nezaměstnaným či nezaměstnatelným nebo prekarizovaným, stává se nezaměstnaným a minimálně obtížně zaměstnatelným i jej zaměstnávající kapitál; u prekarizované práce je pak otázkou, zda se jedná o práci produktivní pro kapitál, či zda spíše nejde o práci "služebné třídy", která se směňuje za důchod, peněžní zisk kapitalisty. 

18) Viz Engels, F.: Dialektika přírody, Sebrané spisy sv. 20; Svoboda, Praha 1966, str. 453-460 – jedná se o nedokončený Engelsův rukopis "Podíl práce na polidštění opice" – celá stať viz tamtéž, str. 452-463.

19) Tamtéž, str. 453.

20) Marx, K.: Rukopisy "Grundrisse" II, v citovaném vydání str. 344.

21) O splývání pracovních aktivit s aktivitami spoluvlastnickými coby překonávání všech vývojových forem odcizení práce viz Marx, K.: Ekonomicko-filozofické rukopisy z roku 1844; Svoboda, Praha 1978, str. 74-88.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář