Volby2017/110: K tzv. "4. průmyslové revoluci"/4

27. květen 2017 | 07.00 |

Na 21. června od 16.00 do 19.00 připravujeme

vědecké mikrosympózium na téma:

PRŮMYSL 4.0 A REALISTICKÁ VIZE ROZVOJE SPOLEČNOSTI

z hlediska programů politických stran před volbami 2017 v ČR do PS

Mikrosympózium se uskuteční v rámci pravidelného teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby jako součást řešení projektu specifického výzkumu VŠFS v roce 2017.

K uvedené problematice se nám podařilo vydat monografické Zvláštní číslo časopisu Marathon za rok 2017, které je celé ke stažení zde:

http://radimvalencik.pise.cz/4588-volby2017-102-o-prumyslu-4-0-v-marathonu.html

Uveřejňuji několik ukázek, které čtenáře (doufám) přesvědčí, že si stojí přečíst vše.

Několik poznámek o sociálně ekonomických aspektech tak zvané "čtvrté průmyslové revoluce"

František Neužil

...

2) Již v období první a druhé průmyslové revoluce počíná hrát v historickém vývoji lidské civilizace dominující sociálně ekonomickou úlohu všeobecná práce neboli "osvojování všeobecné produktivní síly", "rozvoj všeobecných produktivních sil lidské hlavy". 5 Karel Marx v této souvislosti uvádí: "Tou měrou, jak se rozvíjí velký průmysl, se vytváření skutečného bohatství stává méně závislým na pracovní době a na množství vynaložené práce než na síle činitelů, kteří se v průběhu pracovní doby uvádějí do pohybu a kteří sami zase – jejich síla a působnost – nemají žádný vztah k bezprostřední pracovní době, kterou stojí jejich výroba, nýbrž závisejí spíše na všeobecném stavu vědy a na pokroku techniky, čili na aplikaci této vědy ve výrobě... V této přeměně se jako hlavní pilíř výroby a bohatství nejeví ani bezprostřední práce, kterou vykonává sám člověk, ani doba, po kterou pracuje, nýbrž osvojování jeho vlastní všeobecné produktivní síly, jeho pochopení přírody a její ovládnutí díky jeho jsoucnu jako společenského organismu – jedním slovem rozvoj společenského individua."6 V této fázi vývoje společenských výrobních sil se ovšem všeobecná práce klade ve zvěcnělé podobě, coby zmrtvělá ve strojích a soustavách strojů a v systému kapitalistických výrobních vztahů slouží jako nástroj ke ždímání a vysávání nadhodnoty že živé konkrétní práce tradičních průmyslových dělníků. V období třetí průmyslové revoluce se hovoří o rozvoji mikroelektroniky, optoelektroniky, jaderné energetiky, technologické manipulaci s genetickým materiálem neboli o tak zvaném "genovém inženýrství" a současně též i o "továrnách bez lidí", čili o rozvíjení automatizace průmyslové výroby cestou pružně robotizovaných technologických výrobních systémů a procesů, kdy "práce se už tolik nejeví jako uzavřená do výrobního procesu, nýbrž člověk je ve vztahu k výrobnímu procesu samému spíše dozorcem a regulátorem. (To, co platí o strojích, platí rovněž o kombinaci lidských činností a kombinaci lidských styků.) Teď už nevsouvá dělník mezi sebe a objekt jako mezičlánek modifikovaný přírodní předmět; nyní jako prostředníka mezi sebe a neorganickou přírodu, jíž se zmocňuje, vkládá přírodní proces, který přeměňuje v průmyslový. Ocitá se vedle výrobního procesu, místo aby byl jeho hlavním činitelem... Krádež cizí pracovní doby, na níž je založeno dnešní bohatství, se jeví jako ubohá základna proti této nové rozvinuté základně, kterou vytvořil sám velký průmysl. Jakmile práce ve své bezprostřední formě přestala být velkým zdrojem bohatství, pracovní doba už není a nemůže být mírou bohatství, a tedy i směnná hodnota přestává být mírou užitné hodnoty. Nadpráce masy <lidí> už není podmínkou rozvoje všeobecného bohatství, právě tak jako ne-práce nemnoha <lidí> přestala být podmínkou rozvoje všeobecných sil lidské hlavy. Tím se hroutí výroba založená na směnné hodnotě a sám bezprostřední materiální výrobní proces se zbavuje nuznosti a protikladnosti."7 V této etapě rozvoje výrobních sil se již všeobecná práce počala klást i jako práce živá a konkrétní, společná a pospolitá, a to v podobě vědecko-inženýrské obsluhy a údržby pružně robotizovaných technologických výrobních provozů, pracovní činnosti softwarových inženýrů neboli počítačových programátorů a operátorů, čímž se základní společenskou výrobní silou začaly stávat rozličné profesně zaměstnanecké skupiny kognitariárního, vědecko-inženýrského (či uměleckého) a počítačově informačního proletariátu, kdežto socioprofesní skupiny a vrstvy klasického industriálního proletariátu se jako výrobní síla počínaly rozplývat a zanikat. V období čtvrté průmyslové revoluce se plodem vývoje digitálních (čili počítačových) informačních a produkčních technologií stává umělá inteligence, působící v "inteligentních továrnách" či "chytrých městech" (ve kterých se budou stavět domy, jež budou kupříkladu schopny vyrábět kyslík), stejně jako jsou či mohou být chytré telefony, inteligentní ledničky či pračky, chytrá auta, inteligentní léky atd., atp. – a samozřejmě i "chytré bomby" či "inteligentní křídlaté rakety s plochou dráhou letu" vybavené počítačovým programem, jenž v koordinaci s telekomunikačními družicemi umožňuje na milimetr přesné navádění raket na cíl.   Kognitariární proletariát se tak stane rozhodující a klíčovou společenskou výrobní silou.8

3) Marx píše v "Grundrissech", že "skutečná ekonomie – úspornost – záleží v úspoře pracovní doby; (minimum – a redukce na minimum – výrobních nákladů); tato úspornost je však totožná s rozvojem produktivní síly. Nejde tedy vůbec o to zříkat se požitku, nýbrž rozvíjet produktivní sílu a schopnosti k výrobě a tedy i schopnosti a prostředky požitku. Schopnost požitku je podmínkou požitku, tedy jeho prvním prostředkem, a tato schopnost znamená rozvoj nějaké individuální vlohy, produktivní síly. Úspora pracovní doby se rovná růstu volného času, tj. času pro plný rozvoj individua, který zase působí zpětně na produktivní sílu práce jako největší produktivní síla. Z hlediska bezprostředního výrobního procesu může být pokládána za produkci fixního kapitálu, přičemž tento fixní kapitál je sám člověk. Rozumí se ostatně samo sebou, že sama bezprostřední pracovní doba nemůže zůstat v abstraktním protikladu k volnému času – jak se jeví z hlediska buržoazní ekonomie. Práce se nemůže stát hrou, jak by to chtěl Fourier, kterému zůstává nicméně velká zásluha, že za konečný cíl prohlásil nikoli zrušení rozdělování, nýbrž výrobního způsobu samého, jeho povznesení ve vyšší formu. Volný čas – který je dobou oddechu i dobou pro vyšší činnost – samozřejmě přeměnil toho, kdo jím disponuje, v jiný subjekt, takže jako tento jiný subjekt pak také vstupuje do bezprostředního výrobního procesu. Vzhledem k člověku, který teprve vzniká, je tento výrobní proces zároveň školou disciplíny a vzhledem k člověku, který již vznikl a v jehož hlavě existuje akumulované vědění společnosti, představuje praxi, experimentální vědu, vědu materiálně tvořivou a zpředmětňující se. A pro oba, pokud práce vyžaduje praktické přiložení ruky k dílu a volný pohyb jako v zemědělství, je fyzickým cvičením."9 V průběhu čtvrté průmyslové revoluce i dalších revolučních změn ve výrobních technologiích, které budou následovat, se bude rozvíjet "průmysl rozvíjení lidských schopností", jenž vlastně spočívá ve "výstavbě továren na výrobu kognitariárních proletářů", kteří se stávají výrobci historicky nového druhu společenského bohatství, jímž je růst volného času pro rozvoj lidské individuality. 

(Pokračování)

5) Viz Marx, K.: Rukopisy "Grundrisse" (Ekonomické rukopisy z let 1857 – 1859) II; Svoboda, Praha 1974, str. 336.

6) Tamtéž, str. 335-336.

7) Tamtéž, str. 336.

8) Výklad o první, druhé, třetí a čtvrté průmyslové revoluci viz Šulc, J: Makroekonomická reflexe agendy Průmysl 4. 0. z pozice odborů; časopis Pohledy číslo 1/2016, str. 52-87. Okrajová poznámka: Marx píše, že "je třeba rozlišovat mezi všeobecnou prací a společnou prací. Obě hrají svou úlohu ve výrobním procesu, přecházejí jedna v druhou, ale obě se také liší. Všeobecná práce je každá vědecká práce, každý objev, každý vynález. Je podmíněna jednak kooperací s živými lidmi, jednak využíváním prací předchůdců. Společná práce předpokládá bezprostřední kooperaci jednotlivců." – Marx, K.: Kapitál III-1 (Celkový proces kapitalistické výroby), Sebrané spisy sv. 25, část 1; Svoboda, Praha 1989, str. 119.

9) Marx, K.: Rukopisy "Grundrisse" II, v citovaném vydání str. 343-344.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář