Volby2017/108: K tzv. "4. průmyslové revoluci"/2

25. květen 2017 | 07.00 |

Na 21. června od 16.00 do 19.00 připravujeme

vědecké mikrosympózium na téma:

PRŮMYSL 4.0 A REALISTICKÁ VIZE ROZVOJE SPOLEČNOSTI

z hlediska programů politických stran před volbami 2017 v ČR do PS

Mikrosympózium se uskuteční v rámci pravidelného teoretického semináře Ekonomie produktivní spotřeby jako součást řešení projektu specifického výzkumu VŠFS v roce 2017.

K uvedené problematice se nám podařilo vydat monografické Zvláštní číslo časopisu Marathon za rok 2017, které je celé ke stažení zde:

http://radimvalencik.pise.cz/4588-volby2017-102-o-prumyslu-4-0-v-marathonu.html

Uveřejňuji několik ukázek, které čtenáře (doufám) přesvědčí, že si stojí přečíst vše.

Z hlavního článku "Bublifuk 4.0?" od profesora Pavla Sirůčka:

Skutečná levice je zase v těžké defenzívě...

Vlastní text studie uzavírá několikastránkový "Doslov". Opět až bombasticky nastoluje "velké téma" 4IR. "Lídři světové ekonomiky, manažeři průmyslových podniků, odboráři i akademická veřejnost čím dál více upírají zrak k novému velkému tématu, tématu čtvrté průmyslové revoluce. Děje se tak pod zjednodušenými hesly Industrie 4.0, Industry 4.0, Průmysl 4.0, Industrial Revolution a podobnými, a to bez výjimky ve všech průmyslově vyspělých zemích" (s. 229 rec. publ.). Autoři zdůrazňují rychlost, s jakou změny probíhají. "Historicky se zaměstnanost přelévala ze zemědělství do průmyslu a z průmyslu do služeb, zatímco plynula století. Základní vize čtvrté průmyslové revoluce se objevily v roce 2011 a tempo změny už se nepočítá na desetiletí, ale na roky či dokonce na měsíce" (dtto). Leč skeptik se opět ozývá: K jakým reálným změnám od roku 2011 však fakticky došlo? Kromě tisíců stránek propagandistických materiálů a stovek konferencí a vystoupení o epochálnosti 4IR? Většina textů nábožně papouškuje starou Tofflerovu glosu o rychle přicházející (šokové) budoucnosti[i] s tím, že 4IR není záležitostí budoucnosti, nýbrž v ní už i žijeme. Opravdu?  Netýkají se změny zatím fakticky pouze několika firem nebo sektorů v Německu či Americe? 

Publikaci zmiňuje roztříštěnost pohledů, ústící v absenci "globálního uceleného pohledu", co vlastně 4IR znamená pro život celé společnosti i celého lidstva. Nemá se týkat pouze průmyslu, nicméně tento "je prostě nejlépe připraven" (s. 229 rec. publ.). Leč: "Postupně se myšlenky Průmyslu 4.0 skládají v úplně nový obraz života společnosti" (s. 230 rec. publ.). A tudíž: "Proto by možná bylo přesnější hovořit o iniciativě Společnost 4.0, tedy o společnosti potenciálně ovlivňované myšlenkami a trendy čtvrté průmyslové revoluce" (dtto). Následuje zdůraznění a podtržení nutnosti správné a velké vysvětlovací kampaně, kdy bude nutné "pro správné uchopení výzvy velké vysvětlovací a koordinační úsilí" (dtto). V duchu legendárního špidlovského "Zdroje jsou ..." nechybí konstatování, že: "Prostředků je dost, je však nutno je dobře a smysluplně využít" (s. 232 rec. publ.), ani agitky typu: "Čtvrtou průmyslovou revoluci nemůžeme chápat jako hrozbu, ale jako příležitost" (tamtéž) či závěrečné, již osvědčené, opakované apely na nové myšlení – "Čtvrtá průmyslová revoluce je totiž revolucí především v myšlení lidí" (s. 232 rec. publ.). Vše v duchu podstaty představované studie, kterou "lze chápat jako jakýsi manifest čtvrté průmyslové revoluce pro podmínky České republiky" (s. 231 rec. publ.). Jak byla studie relativně silná v technických aspektech, tak v těchto pasážích doslova mlátí prázdnou slámu. Bezobsažné fráze, slova, slova, slova.

Ona kritizovaná absence "globálního uceleného pohledu" na 4IR není totiž ničím jiným, nežli vyjádřením faktu, že 4IR je především politický a marketingový projekt, strategická vize a další mediální i akademická bublina. O žádnou skutečnou průmyslovou či technologickou revoluci se nejedná, zveličovány a nadsazovány jsou dopady další fáze masové digitalizace a robotizace především průmyslové výroby. Lze si přitom klást i otázky, zda technologie i4.0 znamenají překonání "technologického" odcizení práce či odcizení naopak ještě prohlubují. O vlastnictví špičkových technologií ani nemluvě. Na epochální zvrat si musíme počkat ...[ii]

Přesto závěrem zopakujme, že vývoj technologií pokračuje a trendy líčené jako Průmysl 4.0 důležité jsou. Vážné téma i pro ekonomy či politiky, i pro levicové, to dnes už nastolené je. A to především z hlediska naší konkurenceschopnosti, resp. charakteru našeho hospodářství. ČR totiž náleží mezi ekonomiky, které mohou být robotizací a technologickými změnami ohroženy silně, možná dokonce – mezi zeměmi EU – ohroženy snad nejvíce. K procesům automatizace patří i průmysloví roboti,[iii] kteří pracují nejvíce v automobilovém průmyslu. Odhadováno je, že možná až třetina pracovních míst může být u nás vystřídána roboty, pokud se lidé stanou pro kapitál příliš nákladnými (tj. pokud by u nás rostly mzdy na odpovídající úroveň). A dramaticky stoupnou počty frustrovaných, především mužů, bez perspektivy, budoucnosti, identity i sebeúcty. Bude pokračovat tuzemská politika podbízení se, daňových úlev, dotací a různých pobídek pro investory i posilování dlouhodobě budované image levné země, země na produkci levných součástek, montovny a skladovny? Nebo konečně už někdo začne brát vážně letité fráze o přechodu na výrobu s vysokou přidanou hodnotou? Obdobným folklórem jsou i hesla o přesunu práce ze zpracovatelského průmyslu do služeb. Už i řada mainstreamových ekonomů přiznává naivní a nebezpečnou iluzornost představy bohaté země, která sama nic nevyrábí a všechny zaměstnává ve službách. V intencích Průmyslu 4.0 je i predikce, že nízké mzdy přestanou být díky robotizaci parametrem konkurenceschopnosti. Tím se má stát zajištění stabilních a levných dodávek energie. Konkurenční výhodou se může stát konečná cena elektrické energie. Klíčová pak bude volba správné energetické politiky. Obecná teze, představa i víra zní, že digitalizace, robotizace a automatizace mají ve svých konečných důsledcích zvyšovat produktivitu a blahobyt. V akademické rovině možná ano, nicméně tyto bolestné procesy mají a budou mít nejen své vítěze, nýbrž i početné poražené.   

Při úvahách o technologickém pokroku či dokonce přímo o epochálních revolučních zlomech střízlivě a realisticky uberme plynu, nepřehánějme, ani histriónsky nefantazírujme. Velké vize a fantasmagorické snění není totéž. Zachovejme si chladnou hlavu (samozřejmě i horoucí srdce a čisté ruce). Samotné technologie i4.0 globální kapitalismus nepoloží ani automaticky nezničí, jak mnozí blouznivě věří. Někteří dokonce s analogiemi, kterak prý technologie 3.0 stály u počátku konce reálného socialismu. Levice by měla mít o kapitalistických procesech, resp. projektech 4IR přehled a neměla by zamlčovat jejich negativa. Není to však málo? Nic jiného zatím ale nabídnout neumí ... Alespoň si přiznejme, že politická levice si (zase) nechala vnutit téma 4IR, ač by právě ona měla se zásadními tématy přicházet. Nechává si vnutit nejen téma samotné, ale i přesně nastavená pravidla hry a zřetelně vykolíkované hřiště.

Na čemž nic nemění účelové korekce strategií institucí jako IMF nebo WEF, ani kosmetická "vylepšování" kapitalismu pomocí hrstky zaměstnaneckých firem. A v neposlední řadě ani módní superhit poslední doby v podobě sdílené ekonomiky. Která ve skutečnosti není pouhou technologickou platformou nadšenců uvědoměle šetřících zdroje, nýbrž kšeftem a byznysem i pro velké hráče. Komunitní ráz "uberizovaných" platforem (typu Uber či AirBnB) je iluzí, o žádnou alternativu nejde, nýbrž o klasický byznys, který vyžaduje i u nás regulaci a kontrolu. Fanatičtí pokrokáři však umíněně argumentují nevyhnutelností v podobě "uberizace společnosti". V "uberizované ekonomice" mají vzniknout rozsáhlé sítě, kdy lidé budou současně spotřebiteli a uživateli, vytratí se i rozdíl mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem a vlastnictví má být zcela marginalizováno. Argumentují i tím, že dnešní mladí se nechtějí vázat majetkem, vlastněním, ani splácením úvěrů na majetek – oni si chtějí pouze užívat. Novou "éru sítí", které nahradí trhy a jejichž uživatelé nebudou již vlastnit věci, nýbrž mezi sebou směňovat přístup ke službám, věcem a zážitkům přitom predikuje už v roce 2000 J. Rifkin.[iv] Stejný autor posléze ohlašuje "třetí průmyslovou revoluci".[v] I tady "touhu vlastnit nahrazuje touha užitečnosti", sílí potřeba i "kultura většího sdílení" a fakticky má začínat konec vlastnické ekonomiky. Technologie 3Dtisk či Big Data Rifkin spojuje se průmyslovou revolucí číslo tři, nikoli s 4IR. Takže revoluce třetí nebo čtvrtá? Nebo žádná? Bublifuk ...

(Pokračování)


[i] Srov. Toffler, A.: Šok z budoucnosti. Praha: Práce 1992. 284 s. ISBN 802080160X  (originál je z roku 1970). 

[ii] Např. R. Valenčík "skutečně novou ekonomiku" nespojuje s konceptem 4IR, nýbrž se změnou charakteru ekonomického růstu, s přechodem k ekonomice založené na produktivních službách. Přičemž nemá jít o vylepšování staré ekonomické základny, ale o zrod ekonomické základny společnosti zcela nové. A to mimo oblast průmyslu, tak jako průmysl vznikl mimo oblast zemědělství. Podrobněji viz Valenčík, R. a kol.: Čtvrtá průmyslová revoluce, nebo ekonomika produktivních služeb? Praha: VŠFS 2015. 100 s. ISBN 9788074081262.

[iii] S odhady pro americké reálie, že každý nový robot zavedený v USA nahradí cca pět pracovníků. Srov. Acemoglu, D. K., Restrepo, P.: The Race Between Machine and Man: Implications of Technology for Growth, Factor Shares and Employment. NBER Working Paper No. 22252. Cambridge: NBER 2016. 78 s.  ISBN nemá.

[iv]The Age of Access: The New Culture of Hypercapitalism, Where All of Life is a Paid-For Experience. New York: Putnam Publishing Group 2000. 320 s. ISBN 1585420182.

[v]The Third Industrial Revolution; How Lateral Power is Transforming Energy, the Economy, and the World. New York: St Martin´s Press 2011. 304 s. ISBN 9780230340589.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář