Volby2017/106: Ještě o "zločinech kapitalismu"/4

23. květen 2017 | 07.00 |

Na článek uveřejněný v rámci seriálu o volbách "Za všechno může "kapitalismus"?" jsem obdržel více ohlasů, než jsem čekal. Zde je odkaz na původní článek:

http://radimvalencik.pise.cz/4571-volby2017-099-za-vsechno-muze-kapitalismus.html

V článku reaguji na příspěvek, který přednesl generální tajemník Portugalské komunistické strany na Vratimovském semináři. Šlo mi o to ukázat, jak zavádějící mohou být zjednodušené pohledy na současnou realitu.

Od autora, který se podepsal PB, jsem dostal další obsáhlý rozbor stanovisek generálního tajemníka Portugalské komunistické strany a následně pak i několika mých otázek. S mnoha jeho názory nesouhlasím. Například s tím, že vše se odvíjí od toho "jací jsou lidé". Nicméně řada jeho postřehů a postojů formulovaných s nadhledem životních zkušeností i vzhledem k rozsahu poznámek uveřejňuji příspěvek (komentář) na pokračování (proloženě a tučně jsou moje otázky kladené v původním příspěvku):

Čtvrtá část

Ad otázky a odpovědi:

- Co je funkční alternativou? (Popsat typ vlastnictví, směnných vztahů...)

Alternativa neexistuje, protože nelze utvořit diktaturu zdola. Protože nelze fyzicky zničit všechny, kteří škodí. Nebudou-li zničeni, přelijí se do jiných funkcí a postavení, protože se navzájem podporují. Navíc by vznikl režim odporující evropské tradici, nepočítáme-li k tradici nacizmus, byť k ní patří.

Vlastnictví musí být kontrolováno státem. Demokracie by musela být nahrazena režimem osobní moci s demokratickými prvky.

Rezervní měna by nesměla být národní měnou žádného z existujících států.

Soukromé vlastnictví by muselo být omezeno nějakou hranicí.

Soukromý kapitalizmus ve své honbě za penězi bezděčně vytváří technický pokrok. Pokrok však má velmi škodlivý aspekt. Člověk na jedné straně získává pohodlí a možnosti zábavy (což ho zbavuje vitality), ale ztrácí čas svého života, ztrácí podstatu lidství, stává se šroubkem nepochopitelného soukolí, mačkátorem tlačítek čehosi, producentem čeho si, na co nedohlédne. Z tradičního "vůdce nástroje", jímž byl miliony let až do 19. stol., se stává " sluhou nástroje".

- Jak je možné, že sociální demokracie selhávají a o moc lépe na tom nejsou ani komunistické strany, pokud mají v zemi vliv?

Toto je otázka pro tým: sociolog, psycholog, politolog a ekonom.

Proletariát, který by měl být nosnou silou společenských změn, se proměnil. Už není masou nekvalifikovaných lidí, kteří nemají co ztratit. Změnil se v nesourodou skupinu zaměstnanců kvalifikovaných, kteří často vlastní nějaký majetek, mají hypotéky, a kdyby šli do boje proti neustálému zhoršování své situace, bojí se, že ztratí práci a propadnou se až na sociální dno. Toto není proletariát Marxův. Tato třída vzhlíží k elitám (k nimž se chce přiblížit tím, že je volí) a není schopna solidarity. A to zejména proto, že vzdělání dělá z většiny lidí školené papoušky, kteří snadno vstřebávají neoliberalistickou propagandu, která je vypracována na amerických univerzitách na vědecké úrovni s využitím hlubinné psychologie.

Téměř každý maturant (o vysokoškolácích nemluvě) se cítí být potenciálním příslušníkem elity, což stvrzuje tím, že volí příslušné tzv. pravicové strany. Nechce se "zašpinit" napojením na nějaké ochránce pracující chudoby (ač k ní ve skutečnosti sám patří).

Milují vítěze, nikoliv poražené. Když těmto lidem dokážete, že něco kolem nich je špatně, rozhněvají se ne na původce zla, ale na vás, jako posla špatných zpráv. Berete jim iluze, berete jim naději. Mají strach. V neoliberalistické propagandě hledají ujištění, že vše běží, jak má (tak je i budována).

Lidé jsou tupý dav. Jsou líní myslet, bojí se katastrofických scénářů, nalhávají si, že kdyby se daly záležitosti řídit lépe, že by to někdo již byl zařídil. Raději setrvávají v sebeklamu, je-li tento podepřen dobře vymyšlenými, byť prázdnými hesly. Nejsou vůbec ochotni připustit, že záležitosti jsou řízeny v jejich neprospěch záměrně.

Socialisté jsou zaprodaní už od 30. let. Jejich existence může mít smysl v součinnosti se sociálním státem a za konjunktury. Jsou prosáklí mentalitou neokonů.

Komunisté ustrnulí v rétorice z doby před čtvrt stoletím, s nimbem démona, přesto nevýrazní a bez koaličního potenciálu. Snaží se starat o chudé, matky živitelky apod. Nemají tvůrčí drajv, který do jejich ideologie vložil Marx (ale bohužel již před více než sto lety).

Proletariát zanikl, odborové hnutí je folkloristickou organizací, jeho vůdci se řadí mezi "pány", bojují proti vykořisťování tak, že podporují prosperitu, ale zisky přesto pohlcují majitelé.

Socialisté hrají podobou roli jako ROH za socializmu. Mají za úkol podchycovat turbulence nespokojenosti, aby neohrozily klid na podnikání a finanční trhy. Ochranu pracujících mají až na posledním místě. Také nemají žádné národohospodářské ambice pro zajištění dlouhodobého rozvoje, pouze vytloukají klín klínem od voleb k volbám.

Komunisté byli původně stranou revoluční, což je jim nyní znemožněno zákonem. Nesmějí podněcovat třídní nenávist. Tak setrvávají v poměrné mlčenlivosti a sbírají hlasy těch, kdo volí natruc. Nemají ani kvalitní stranický tisk, který by prováděl analýzu dění tak, aby jí každý porozuměl.

Naděje není ani v přílivu mládeže. Mládež je již od základních škol podrobena brainwashingu. Reálný socializmus je jí neustále představován jako nejděsivější totalita, v níž se prostý občan-nestraník nesměl ani uprdnout bez povolení. Oni tomu rádi věří, protože milují hororové pohádky, rádi se přidávají k boji proti něčemu, co ani neznají, opakují bezmyšlenkovitě fráze, za což jsou dokonce chváleni a získávají velmi lacino pocit důležitosti. Opakuje se situace, kdy KSČ v padesátých letech zaangažovala mládež, která pak poučovala dospělé lidi o životě, a vedla štvanice proti úchylkářům, aniž by se nad jejich "úchylkami" zamyslela.

Této propagandě velmi napomáhají skutečné deformace, přešlapy, ba i zločiny padesátých let, které byly způsobeny různými příčinami, z nichž neposlední bylo škůdcovské snažení kariéristů, kteří nikdy v hloubi duše komunisty nebyli. Povolné kariéristy si strana ve svých řadách ponechávala, vyvrhovala ze svých řad zejména ty, kteří přemýšleli samostatně a neztráceli se zřetele obecný prospěch.

(Znal jsem jednoho "komunistu", který říkával: "Komunisty na lucerny". Když se stal členem KSČ na ministerstvu, dělal dokonce politického školitele. Byl velmi schopný, mohl to dotáhnout výš, ale přišel převrat. O jiném, o předsedovi fakultní organizace na ČVUT řekla jeho dcera mojí dceři: "On tomu ale nevěří, dělá to jen kvůli funkci." Řekla to v domnění, že parchant bez přesvědčení je obdivuhodnější, než člověk vnitřně přesvědčený, byť odlišného názoru. Znal jsem však i takové komunisty, kteří byli velmi poctivými lidmi).

Kariérizmus ve straně byl zcela běžný, a nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že tito skrytí antikomunisté vtiskli komunistickému režimu neblahé rysy svojí pokleslou morálkou. Dnes jsou z nich až fanatičtí antikomunisté a bojovníci proti totalitě, kterou tehdy svojí angažovaností dotvářeli. Dnes, štváni svojí niternou potřebou očistit sebe sama před sebou, svádějí své tehdejší selhání na tehdejší okolnosti, a intenzitou svého nasazení proti socialistické myšlence, jí nemálo škodí.

Když slyším pamětníky, které jsem tehdy znal, jak mluví o svém životě za reálného socializmu, uvědomuji si, že často lžou, aniž by si toho byli vědomi. Nemluví pravdivě podle toho, co sami zažili, ale podle toho, co si o tom dnes přečtou v novinách. Prostě věrni své vrozené konformitě projevují se opět konformně, jako tehdy.

Dnešní komunisté jsou mezi politiky spíš těmi poctivějšími, protože nepřevlékli kabát. Ale to není obecně doceňováno, oni naopak na sobě nesou cejch těch bývalých horších. Hlavním důvodem, proč jejich program netáhne je, že ho nikdo nezná, a již sám název je diskreditován.

Lidé potřebují poměrně dlouhou dobu k tomu, aby jim docvakly samozřejmosti. Ale už od dob Lao'c (500 př.Kr.) se nezměnil fakt, že lidé ulpívají na slovech, jejichž význam se mezitím proměnil, a hádají se o slovíčka, zatímco podstata problému jim uniká. (Lao'c: "Kéž potkám člověka, jenž zapomíná slov, abych s ním mohl pohovořit").

Zakončím slovy, která jsem uvedl výše:

Nejobecnějším důvodem toho, že socialistická myšlenka nezvítězila a stále nevítězí, je lidský faktor. Živočich-člověk není pro takové zřízení v celostátním měřítku dostatečně vyspělý.

 (Pokračování dalším tématem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář