(71.50) Hra: Co přinesl 20.7.13 – Superaféra 38

24. červenec 2013 | 08.00 |

Sobota 20.7.2013 byla zdánlivě ve srovnání s jinými dny poměrně chudá na události. Ovšem jen zdánlivě. Ve skutečnosti tento den přinesl dost poznatků, aby bylo možné vyslovit důležitou a testovatelnou hypotézu. Z hlediska teoretického konceptu, který vychází z role struktur založených na vzájemném kryté porušování obecně přijatých zásad, existují dvě alternativy dalšího vývoje:

1. Další vývoj naváže na stávající, a to i pokud jde o politickou reprezentaci, jádra vyjednávání vlivu na nižších a středních úrovních, jejich základní ideové paradigma (u nás lokálně modifikované ve směru toho, že se považuje za normální to, co normální není).

2. Dojde k významným proměnnám viditelných politických reprezentací, restrukturaci jader vyjednávání vlivu a posunům základního ideového paradigmatu. (V některém z dalších pokračování v návaznosti na konkrétní události uvedu, v jakém směru.)

Hypotéza: Vývoj proběhne podle druhé alternativy.

Podívejme, co tomu nasvědčuje:

1. Prozíravý tah K. Schwarzenberga a zoufalství politické reprezentace ODS:

Podívejme se pozorně na obsah následujícího článku:

"Výrok šéfa TOP 09 Karla Schwarzenberga, že občanští demokraté už nejsou hybnou silou české politiky, považuje úřadující předseda ODS Martin Kuba za pouhé přání. Kuba takto reagoval v sobotu v rozhovoru s deníkem Právo na Schwarzenbergův dopis členům TOP 09, v němž uvedl, že vůdčí silou na pravici je od teď jejich strana. "Jsem si jist, že ODS je stále nejsilnější pravicovou stranou s pevně vybudovanou stranickou strukturou a více než dvacetiletou tradicí. To, že dnes neprožívá nejlepší období své existence, nikdo nerozporuje,” konstatoval Kuba. "V politice se to občas stává všem stranám. ČSSD na tom byla v roce 2005 podobně, a pokud někdy TOP 09 bude slavit více než 20. narozeniny, zjistí to také,” pokračoval úřadující šéf občanských demokratů a dodal: "ODS už v minulosti taková období zažila, zvládla a díky zdravé, silné a pracovité členské základně v regionech je zvládne i dnes”.

Slova předsedy TOP 09 Schwarzenberga považuje za nefér hlavně vůči 23 tisícům slušných členů ODS, kteří, jak Kuba zdůraznil, hájili zájmy pravicové politiky už v době, kdy Schwarzenberg seděl ve vládě v triku poněkud levicové Strany zelených. Kuba je přesvědčen, že pravicový volič není nyní zvědavý na žabomyší války na pravé straně politického spektra, neboť postupy prezidenta Miloše Zemana jsou oslabeny všechny parlamentní strany. "Myslím, že i Karel Schwarzenberg musí cítit, že chceme-li uhájit parlamentní demokracii proti nájezdům prezidenta, musejí úzké stranické zájmy na čas ustoupit zájmu obecnému a na podobná pošťuchování není čas," zdůraznil šéf ODS. "Lidé v ČR byli historicky svědky politických obchodů, které nebyly fér: když poslanci ČSSD Melčák a Pohanka podporovali středopravou vládu Mirka Topolánka, nebo když vláda ČSSD stála na exposlanci ODS Kottovi, přiznejme si, že to moc fér nebylo,” poznamenal Kuba. "Bohužel to souvisí s naším volebním systémem, v němž už 20 let vznikají velmi slabé vlády, které jsou často o 101 hlasech. Pak vzniká prostor pro obchody, a to je pro voliče právem frustrující. ODS dlouhodobě tvrdí, že by ČR prospěl většinový volební systém, kdy by se střídaly vlády levice a pravice,” podotkl šéf ODS."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308306-nechme-valku-stranou-a-spojme-se-proti-zemanovi-vyzval-kuba-schwarzenberga.html

Nejde o to, že M. Kuba v řadě věcí výrazně zkresluje realitu. Např. Nečasova vláda vznikla s velmi silným mandátem podstatně přesahujícím současnou "stojedničku". Důležité je, že na jedné straně připomíná zásluhy své strany a na základě nich se domáhá určitých pozic ve "stojedničce", na druhé straně straší Zemanem a snaží se vyjednat či vyprosit u K. Schwarzenberga shovívavější postoj TOP k ODS. K. Schwarzenberg, který patří k nejlépe informovaným osobám v ČR, však patrně ví, co dělá (i když se to asi ne zcela líbí M. Kalouskovi), a nechce, aby TOP byla tažena též ke dnu ODS, která ztratila jakoukoli schopnost sebereflexe (jejíž potřebu si určitě uvědomuje velká většina z oněch "23 tisíc slušných členů", o kterých Kuba hovoří).

2. Argumentační debakl těch, co hájí pozici "normální je to, co normální není":

Jako příklad uvedu článek Z. Koudelky, svého času poslance a ČSSD a neúspěšného kandidáta na ústavního soudce:

Usnesení Nejvyššího soudu z 16. 7. 2013, kterým rozhodlo o nestihatelnosti bývalých poslanců za vzdání se mandátu je statečné a správné rozhodnutí. Soud dal přednost právu před novinářskou chválou. A to je dobře. Vysloužil si za to útoky pod lživým heslem, že celá právnická obec či alespoň obec ústavních právníků s rozhodnutím Nejvyššího soudu nesouhlasí. Já souhlasím s Nejvyšším soudem. Problémem dnešní justice je udržet si nezávislost na médiích a nepodlehnout různým kampaním, byť by to byla protikorupční kampaň. Nejvyšší soud dokázal, že to jde. Jde o nejstatečnější rozhodnutí justice, které znám, po listopadu 1989.

"Na projevy poslance v Poslanecké sněmovně, kterými Tluchoř, Šnajdr a Fuksa byli až do své rezignace, platí materiální imunita. Tedy, že za svou rezignaci jako projev poslance nemůže být poslanec vůbec stíhán. Přičemž rezignovat na mandát může poslanec vystoupením na plénu Poslanecké sněmovny nebo doručením písemné rezignace předsedkyni Sněmovny, což je též v sídle Poslanecké sněmovny. Státní orgány, včetně orgánů činných v trestním řízení, musí dát přednost právu, před mediální slávou. Nikdo není nucen vykonávat funkci poslance, když nechce.Každý poslanec může rezignovat kdykoliv a z jakýchkoliv důvodů. Rozhoduje tím o sobě, ne o jiných. Akt rezignace na mandát podléhá materiální imunitě a ne kuratele výkonné moci, kam patří policie i státní zastupitelství. Pokud současná úprava někomu nevyhovuje, je v právním státě možné ji změnit novelou ústavy v Parlamentu, nikoliv nedodržováním ústavy. Pražský právník Jan Kysela vystoupil proti rozhodnutí Nejvyššího soudu s tím, že se materiální imunita vztahuje jen na projevy coby ústní vystoupení. Ale i v jeho úzkém pojetí nelze nevidět, že rezignace je ústním vystoupením poslance. Rovněž Eliška Wagnerová řekla, že by se pod rozhodnutí Nejvyššího soudu nepodepsala, neboť projev je dle ní sdělením informace či názoru. Cožpak však ústní projev s oznámením rezignace na mandát není sdělením informace? Kysela prohlásil, že Nejvyšší soud měl asi jinou ústavu než on. Nejvyšší soud měl ústavu platnou a jednal podle jejího textu. Jiní právníci možná jednají podle materiálního jádra ústavy, neboť umožňuje bez ohledu na text ústavy libovolně si prohlásit za ústavní cokoli. Děkuji Nejvyššímu soudu, že jedná podle textu ústava a nepotřebuje materiální jádro, které kodifikoval korunní princ nacistické právní vědy Carl Schmitt. Po rozhodnutí Nejvyššího soudu platí, že svět má ještě pravidla. A to je dobře. Kam se lze dostat při popírání textu ústavy s odvolávkou na jakýsi smysl ústavy prezentovala Hana Marvanová a Miroslav Čapek v textu Výklad Nejvyššího soudu odporuje smyslu ústavy (Právo 20. 7. 2013 s. 6). Autoři uvádí, že materiální imunita se vztahuje jen na ústní projevy poslance a kritizují rozhodnutí Nejvyššího soudu. Přitom popírají sami sebe. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci zahájilo trestní stíhání a v popisu skutku uvedlo, že 7. 11. 2012 se Tluchoř, Šnajdr a Fuksa vzdali mandátu. To bylo učiněno ústním projevem poslanců v Poslanecké sněmovně. Za tento ústní projev byli protiústavně Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci trestně stíháni. Nejvyšší soud se rozhodl dát přednost právu před bezprávím. Pokud to srovnám s postupem Ústavního soudu ve věci stížnosti poslance Davida Ratha, naopak toto rozhodnutí musím pojmenovat jako nejpodivnější rozhodnutí soudu, které je mi známo. V případě poslance Davida Ratha, kde bylo zprvu v přípravném řízení činné nepříslušné Krajské státní zastupitelství v Ústí nad Labem místo příslušného Krajského státního zastupitelství v Praze, Ústavní soud v části V. odůvodnění usnesení ze 17. 9. 2012 takový postup okomentoval slovy: "Zrcadlí-li postup státního zastupitelství v dané věci obecněji zaužívanou praxi, jedná se o závažný signál porušování principů právního státu...". Ústavní soud však nevyvodil závěr z toho, že jestliže výkonná moc postupuje způsobem, kterým jde "o závažný signál porušování principů právního státu", je nutné takovýto postup znemožnit."

http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/zdenk-koudelka.php?itemid=20561

Podobných právních rozborů tohoto typu bylo dodáno do veřejného prostoru více. A dostalo se jim zveřejnění. Takto funguje periférie struktur založených na vzájemném krytí. Najde si své hlásné trouby – jak ty, co něco napíšou a dají tomu jakýsi punc autority, tak ty, co to zveřejní. Tentokrát to ovšem nefunguje. Z. Koudelka a další už překročili práh skupinové konformity (omezenosti) a píšou naprosté nesmysly. Vždyť přece vůbec nejde o to, že se tři poslanci vzdali mandátu. Dokonce ani Nejvyšší soud takto neargumentuje. Ten říká, že pod vzdání se mandátu je nutno zahrnout vše, co se v této souvislosti událo. To ovšem není pravda. Mandát vzešel (formou voleb) z vůle lidí jako akt demokratické společnosti. Jeho nabyvatel se ho může vzdát, ale nesmí s ním kupčit. Nemůže mandát udělat předmětem směny, která je navíc definována jako směna určitého typu – jako korupce. Pak se jedná o akt, na který se imunita nevztahuje. Vzdání se mandátu je samozřejmě není trestným činem. Kupčení s mandátem podle pravidel vymezením trestním zákonem jako "korupce" kryto imunitou není a nemůže být. Je to něco jako svatokrádež. Někdo kupčí s tím, co vzešlo z vůle lidí a za co složil slib předepsaný ústavou. Když se někdo vzdá mandátu, nedopustil se trestného činu, když s tím kupčí, porušil slib, omezil práva lidí, kteří ho volili, a dopustil se toho největšího zločinu - zpochybnění demokratického řádu.

3. Stanovisko toho, kdo v současné době disponuje reálnou mocí:

Ve světle stanovisek pochybné úrovně stojí zato se podívat na názor ministra vnitra Rusnokovy vlády M. Peciny (který sdělil formou rozhovoru):

"Pane vicepremiére a ministře vnitra, Nejvyšší soud (NS) svým rozhodnutím o vyjmutí tří exposlanců ODS z pravomoci orgánů činných v trestním řízení v kauze trafik nasypal vyšetřovatelům písek do soukolí. Jsme svědky blamáže?

Jak tomu rozumím, tak NS řekl, že na to, z čeho jsou exposlanci obviněni, se vztahuje poslanecká imunita. Čili neřekl, že nic nespáchali nebo že tam byla jiná procesní vada. Ale myslím, že je hodně brzy na to, abychom to hodnotili, a měli bychom nechat proces doběhnout. Je samozřejmě pravda, že došlo k velmi závažnému zásahu do osobních svobod obviněných, jak říká Petr Nečas. Je jen škoda, že si to nikdo neuvědomil, když se ocitl ve vazbě David Rath a je v ní už 14 měsíců. To všem připadalo úplně normální, a dokonce předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová tehdy říkala, že by mu ani nepodala ruku. Z médií je naopak jasné, že se zatím jeden člověk přiznal k tomu, že vojenská zpravodajská služba byla zneužívána. A to je z mého pohledu jako člověka, který se několik let pohyboval v bezpečnostní problematice, nejzávažnější věc ze všech. To je pro mezinárodní obraz ČR fatální, něco takového se děje leda v Africe. To, že dají občas do vazby ministra, poslance či vysokého státního úředníka za korupci, se děje i jinde v Evropě.

Jenže i lidé, kteří byli údajně zapleteni do zneužívání Vojenského zpravodajství, jsou už na svobodě, včetně Jany Nagyové. Mění to něco na celé situaci?

Vazba je velmi závažný zásah do práv člověka. A to v době, kdy je před procesem nutno ctít presumpci neviny. Pokud pominuly důvody vazby, jsem rád, že jsou ti lidé na svobodě. Expremiér Nečas tvrdí, že olomoucký vrchní státní zástupce Ivo Ištvan způsobil nejen politickou krizi, ale i krizi právního státu. Nečas kdysi upozorňoval, že o vládě nemá rozhodovat parta policejních plukovníků. Do totální krize přivedla tuto zemi Nečasova vláda. A kvůli ní tu máme skandál s tajnými službami, který nám už nikdo neodpáře. Chápu, že se nyní Nečas hájí, ale kdyby se hájit nemusel, tak být jím bych mlčel. Stát řídil tři roky a vidíme, kam to dovedl. To, že bývalí Nečasovi ministři vyzývají mě a ministryni spravedlnosti Marii Benešovou, ať začneme dělat pořádek v policii a justici, je výrazem zoufalosti. Vždyť Nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana a policejního prezidenta Martina Červíčka dosadila Nečasova vláda. A po nás, kteří jsme týden ve funkci, chtějí, abychom ty lidi měnili? Naopak bych z tohoto pohledu Nečase pochválil za to, že se podařilo instalovat lidi, kteří nepanáčkovali a cítili se dostatečně nezávislí na to, aby vyšetřovali tu nejzávažnější kriminalitu. A jestli o vládě rozhodovali plukovníci, tak to byli Nečasovi plukovníci.

Pojďme k nové vládě. Myslíte si, že získá kabinet premiéra Jiřího Rusnoka v srpnu důvěru?

Myslím, že ano.

Co vás vede k tomuto přesvědčení?

Podívejte se na hlasování o rozpuštění Sněmovny, tam to dopadlo 96 : 92 pro rozpuštění (potřeba bylo 120 hlasů – pozn. red.). Také si myslím, že je v parlamentu hodně lidí, kteří mají obavu, co bude s touto zemí, kdyby se vrátila Nečasova vláda, nedejbože s Petrem Nečasem, který se tváří jako křišťálově čistý. Nemyslím si, že by poslanci měli většinový názor takový, že zemi dostanou do úplného kolapsu, i když v takovém stavu skoro je.

Co vás vlastně přimělo přejít z lépe placeného místa manažera ve Vítkovicích do tak nejistého projektu, jakým je Rusnokova vláda?

Motivace je stejná jako u většiny ostatních. Prostě máme pocit, že se se zemí už něco musí stát, že někdo musí přijít a říct, že to, co se dělo tři roky, je třeba zastavit a dát to do normální fazóny. Holt tady nejsme jen proto, abychom vydělávali peníze ve vrcholových funkcích, ale abychom taky posloužili vlasti.

Nemáte spíš pocit, že sloužíte prezidentu Zemanovi v boji proti ČSSD?

To skutečně nemám. Mám pocit, že sloužím této zemi tak, aby se nedostala zpátky vláda Petra Nečase."

Viz: http://www.novinky.cz/domaci/308309-pecina-jestli-o-necasovi-nekdo-rozhodoval-tak-to-byli-jeho-plukovnici.html

Zde stojí za povšimnutí kromě toho hlavního tři momenty:

- Připomenutí D. Ratha. (K tomu v některém z dalších pokračování.)

- Zcela explicitní formulování toho, na čem bude Rusnokova vláda stavět, když nedostane důvěru: "v parlamentu hodně lidí, kteří mají obavu, co bude s touto zemí, kdyby se vrátila Nečasova vláda, nedejbože s Petrem Nečasem, který se tváří jako křišťálově čistý". Pokud nejsou v parlamentu, pak mimo něj určitě.

- Zmínka o existenciálních motivech – domnívám se, že jsou reálné. Doba skutečně nazrála a přezrála.

4. Mezinárodní kontext:

V neposlední řadě je zde i mezinárodní kontext, ze kterého vyplývá, že nejsme jedinou zemí a jediným místem, kde je snaha dělat něco s tím, co už dál nemůže být, tak jak je:

"Papež František v polovině letošního května vyslovil varování: Pozor, nastoluje se nová neviditelná tyranie. "Myslím, že jedna z příčin této situace je ve vztahu, který jsme si vytvořili k penězům," pokračoval Svatý otec s tím, že lidé akceptovali to, že peníze ovládají je samé i jejich společnosti. V posledních měsících to přitom není jediná negativní vize vývoje společnosti. Lidstvo jako by v tomto okamžiku bylo ve stoosmdesátistupňové zatáčce. Alespoň tak vnímá jeho situaci současný papež. "Přibývá patologií s psychologickým důsledky, srdce mnoha lidí zachvacuje strach a zoufalost – a to i v takzvaně bohatých zemích, umenšuje se radost ze života, zatímco roste násilí a nemravnost. Chudoba je stále zjevnější. Lidé bojují o přežití – avšak toto přežívání často není vůbec důstojné," uvedl papež František ve Vatikánu před necelými třemi týdny. Krátce poté byla jeho slova zveřejněna v české sekci vatikánského rozhlasu RadioVaticana.cz. Podle něj jedna z příčin celé této situace spočívá ve vztahu, který si lidé vytvořili k penězům. "Finanční krize, kterou procházíme, nám dává zapomenout, jaká je její prvotní příčina – tedy hluboká antropologická krize. Zcela jsme popřeli prvenství člověka. Utvořili jsme si nové idoly. Starozákonní zbožňování zlatého telete (kde nabízí pro srovnání biblický odkaz na Ex 32, 15-34) dnes ilustruje nový, nelítostný výjev – fetišismus peněz a diktatura ekonomie, která nemá lidskou tvář a nesleduje lidský účel," pokračoval dál papež František ve svém pohledu i kritice současnosti, která může zcela jistě zaujmout i nevěřící. Upozornil totiž dále na to, že světová krize, která se dotýká financí a hospodářství, jakoby vrhala světlo na jejich znetvoření. Těmto sektorům zejména akutně schází antropologická perspektiva. Redukují člověka na jednu z jeho potřeb – konzum. "A co je ještě horší – každá lidská bytost je považována za spotřební statek, který je možno využít a pak odhodit. Zavedli jsme kulturu, která se zbavuje nepotřebného odpadu. S tímto myšlenkovým posunem se setkáváme na individuální i společenské rovině. Vyřazovací kultura je upřednostňována a solidarita – poklad chudých – se často považuje za kontraproduktivní. Odporuje totiž racionalitě financí a ekonomiky. Zatímco zisky menšiny exponenciálně rostou, příjmy většiny klesají. Tato nerovnováha má původ v ideologiích, které podporují absolutní nezávislost trhu a finanční spekulace a brání státům v jejich právu kontroly. Nastoluje se nová neviditelná tyranie, která je někdy virtuální. Tato krutovláda jednostranně a bez možnosti nápravy vnucuje své zákony a svá pravidla," všímá si hlava katolické církve. S tím pak samozřejmě souvisí celá další řada negativních jevů, se kterými se lidstvo potýká dennodenně. Například zadluženost. "Zadluženost a pohledávky přitom oddalují jednotlivé země od jejich reálné ekonomiky a občany od reálné kupní síly," pokračoval papež František. Rozvětvenost korupce a egoistické daňové úniky nabyly světových rozměrů. Vůle ovládat a vlastnit nezná hranic. Proč tomu tak je? I když se názory na důvody mohou lišit, papež František má jasno. "Za tímto postojem se skrývá odmítání morálky, odmítnutí Boha. Morálka, stejně jako solidarita, vadí a obtěžuje. Působí nevhodně, protože je příliš lidská, relativizuje majetek a moc; zároveň však ohrožuje, neboť odmítá manipulaci s člověkem a jeho podřízenost. Etika totiž přivádí k Bohu, který stojí mimo tržní kategorie. Tito finančníci, ekonomové a politici jej považují za cosi neovladatelného, až nebezpečného, neboť tento neovladatelný Bůh (!) člověka vede k jeho plné realizaci a k nezávislosti na jakémkoliv otroctví. Etika – míním tím ideologicky nepodmíněnou etiku – podle mého názoru dovoluje nastolit rovnováhu a humánnější sociální řád," konstatovala hlava církve. Papež František poté vyzval finanční odborníky a vládce států, aby se zamysleli nad slovy sv. Jana Zlatoústého: Nesdílet s chudými své statky znamená okrádat je a brát jim život. Majetek, který vlastníme, není náš, nýbrž jejich (Homélie sur Lazare, 1, 6: PG 48, 992 D). Během své audience pak vybídl své čtyři přítomné posluchače – nově jmenované velvyslance akreditované u Svatého stolce (Antigua a Barbuda, Botswana, Kyrgyzstán a Lucembursko) k finanční reformě na etickém základě, která by vedla k reformě hospodářství. Upozornil však na to, že to nebude jednoduché. "To by ovšem vyžadovalo odvážnou změnu postoje politické třídy. Vyzývám politiky, aby přijali tuto hozenou rukavici s odhodláním a prozíravostí. Peníze musí sloužit, nikoliv vládnout. Papež miluje všechny – chudé i bohaté, avšak má rovněž povinnost Kristovým jménem bohatému připomínat, že musí chudému pomáhat, že si ho musí vážit a podporovat ho. Papež vyzývá k nezainteresované solidaritě a k návratu etiky prospěšné člověku do oblasti financí a ekonomiky," pronesl papež.

Fakt, že lidstvo může stát na důležitém milníku svého vývoje, zaznívá v poslední době otevřeně z mnoha stran. A ačkoli se ne vždy umí osobnosti duchovní s těmi světskými shodnout, zda je shoda patrná."

Viz: http://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/Papez-varoval-Pozor-nastoluje-se-neviditelna-tyranie-A-nastinil-cestu-jak-z-toho-ven-273778

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře