Z politické mrtvoly mršina

5. květen 2017 | 11.52 |

Článek o Sobotkově politické smrti, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4529-sobotka-odpojen-od-pristroju-politicke-moci.html

jsem doprovodil slovy klasika (Jiřího Wolkera):

"smrt není zlá,

smrt je jen kus života těžkého,

co strašné je, co zlé je, to umírání je"

Reagoval jsem tím na změnu jeho postojů, kdy a jak podá demisi.

Po té, co Sobotka podlehl tlaku šíbrů v ČSSD, kteří chtějí dotunelovat ČSSD a prostřednictvím její vládní pozice urvat ještě hodně z toho, co se dotunelovat z veřejných rozpočtů a státních firem dalo, mě napadají slova jiného básníka (Charlese Baudelaira):

Co jsme to viděli to letní jitra boží.

vy moje Lásko jediná?

V zatáčce pěšiny na kamenitém loži

ležela bídná mršina,

a nohu zvedajíc jak prostopášná žena

a plna žáru potíc jed,

strkala nestoudně, nedbale rozvalena,

své pařící se břicho vpřed.

S hůr slunce pražilo, tak jako by ji chtělo

v tu chvíli celou upéc hned

a vrátit Přírodě, co spojovala v tělo,

ve stonásobném množství zpět.

A nebe shlíželo k té pyšné kostře těla

jak ke kvetoucí květině.

Puch byl tak strašlivý, že jste div neomdlela

na sporé trávě v pěšině.

Ze břicha v rozkladu, nad kterým zněl šum hmyzu,

se táhly larvy v tisících,

a oblévajíce ty živé cáry slizu,

tekly jak hustý kal kol nich.

To vše se zvedlo hned, hned kleslojakn vlna,

či šumíc trysklo do výše,

jako by mršina, divného dechu plna,

tu žila dále množíc se.

A tento svět pak zněl, pln hudby neurčité,

jak šelest větrů nebo vod,

či zrní rytmicky přehazované v sítě

a natřásané o překot.

Tvar mizel, spíše sen, nic nežli skica matná,

dlouhými časy otřelá

kterou teď umělec, jestli se chopí plátna,

jen po paměti dodělá.

Za skálou čekala toulavá strašná fena,

a vzteklým zrakem měříc nás,

číhala na chvíli, kdy by se, nerušena,

zas mohla pustit v hodokvas.

- A přece budete jak to tak strašné hnití,

sám mor té spouště zteřelé,

vy hvězda očí mých, vy slunce mého bytí,

má vášni, vy můj anděle!

Ba, tak se budete, žel, jednou jevit světu

i vy, má kněžno něžných vnad,

až, s Bobem smířena, pod rovem tučných květů

se budete v prach rozpadat.

To, kráska, rcete však těm červům, kteří, hluší,

vás budou líbat kusadly,

že tvar a podstatu svých lásek chovám v duši,

i když se bědně rozpadly.

Jak se dávný básník dokázal přesně vyjádřit o určitém typu politiky....

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.75 (12x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Z politické mrtvoly mršina ondrey 06. 05. 2017 - 01:00