Volby2017/053: Náš volič/1

29. březen 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNĺHO DĚNĺ PŘED ŘĺJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENĺ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4310-volby17-030-o-silenstvi-ortel-a-merkel.html

Na úvod této série stručná poznámka: Článek vychází z toho, co jsem napsal před několika dny.

Jak to vidí volič? Před říjnem 2017

Dnes a zítra (ve středu a ve čtvrtek) se účastním dvou významných na sobě nezávislých setkání s lidmi, kteří si uvědomují význam letošních říjnových voleb u nás. Společným jmenovatelem obou setkání je, že se jedná o lidi vysoce kvalifikované, kteří se nadcházejícími volbami nespojují žádné ambice osobní, pokud jde o účast ve stranické politice. Jde jim jen o to, jak pozitivně ovlivnit průběh voleb tak, aby se alespoň pootevřel prostor k řešení současných problémů.

Ještě nikdy potřeba řešit hromadící se a nečekaně se objevující problémy nebyla tak velká a naléhavá. – A ještě nikdy nebyla ignorace těchto problémů ze strany politických stran tak velká. Základní paradox letošních voleb.

Když jsem přemýšlel, co na setkáních sdělit, napadlo mě podívat se na rychle se blížící volby očima voliče. Očima normálních lidí, kteří si sice od voleb moc neslibují, ale přesto cítí, že tentokrát přece jen o něco jde.

Vystavuji se tím riziku, že se očima normálního člověka, normálního voliče, nedokážu podívat. Že normální člověk, normální volič to vidí jinak. Pokud by to tak i bylo a já dal alespoň malý podnět k tomu, aby někdo dokázal lépe, přesněji, empatičtěji zformulovat to, o co se nyní pokouším, stál by můj pokus za to.

Jak to tedy volič vidí? Podle mě takto:

1. Rád by se vyjádřil protestní volbou, ale neví jak. Pokud dříve mohl považovat alespoň některou ze stran za reprezentanta prostestní volby, tak jedním z paradoxů letošních voleb je, že i o tuto možnost přišel.

2. Cítí, že je něco špatně. Hodně špatně. Že se s ním nehraje poctivá hra. Ale neví přesně, co je špatně a jaké hra se s ním hraje. I to je paradoxem letošních voleb.

3. Nechtěl by se zbavit práva volby, tj. alespoň jednou za čtyři roky vhodit lístek do urny a něco tím ovlivnit. Ale v letošních volbách ani neví, co je ono "nejměnší zlo". Dokonce si není ani jist tím, co je zlem největším. Další paradox letošních voleb.

4. Vidí, že všechny strany, unizono, jako kdyby se domluvily, místo řešení současných problémů (což předpokládá pochopitelně a v prvé řadě i jejich pojmenování) mu nabízejí jen sliby, jejichž splnění je nereálné a kterým ti, co je dávají, sami nevěří. Jeden z mnoha paradoxů letošních voleb.

5. Ví, že ti, co se po volbách dostanou k moci s jeho (voličovým) požehnáním, budou ještě více, ještě bezohledněji, ještě drzeji považovat za normální to, co normální není. Že se budou bez zábran podílet na tunelování společnosti shora. Realita letošních voleb přerůstající v paradox.

6. Znepokojuje ho, že ačkoli není nikdo, za koho by se stálo ve volbách postavit, kdo by stál za to, aby se mu fandilo, dochází v pohledu na to, koho volit, resp. přesněji koho nevolit ke zbytečným animozitám mezi lidmi. Volitelný není nikdo, a přitom normální lidé jsou proti sobě stavěni nikoli v otázce koho volit, ale koho nevolit. Hodně velký paradox.

7. Tuší, že ať bude zvolen kdokoli, ať zvítězí či ať bude poražen kdokoli, tak "naši vyvolení" budou stejně tancovat, jak se píská óda na radost, současně se budou ohánět "mandátem voličů". Jaký to paradox z hlediska normálního uvažování!

8. Tak trochu se obává tzv. "extrémních stran", ale přitom si více či méně uvědomuje, že ty "neextrémní", ty "zavedené" se samy dostaly do extrémní pozice ignorování současných problémů. Není i toto hodně velký paradox?

9. Chtěl by se zachovat zodpovědně. Nechce, aby svou volbou (ať bude mít jakoukoli podobu, včtně různých možností ne-volby) posloužil těm, co s ním manipulují. Vyzbrojen skepsí pocházející ze zkušeností vlastních i převazatých, hledá, jak zvýšit jistotu svého správného rozhodnutí. Paradoxně však tuto jistotu přes veškerou snahu nenachází.

10. Obává se, že se před volbami a v souvislosti s volbami může něco stát. Něco, co ještě více ohrozí další vývoj v naší zemi. Něco, co může mít příčinu právě ve snaze zmařit vůli občanou vyjádřenou tím, jak se rozhodnou. A to paradoxně přes všechna omezení možností vyjádření této vůle, jak si tato omezení volič uvědomuje a jak jsem se je snažil popsat v předcházejících bodech.

Zítra se pokusím na výše uvedené paradoxy, pocity voliče, jeho hodnocení situace reagovat určitými doporučeními. Při plném vědomí toho, že nemám patent na rozum.

 (Pokračování zítra)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář