Z domácího vězení/19: Portrét a narozeniny

19. březen 2017 | 09.22 |

Přesně před měsícem jsem si na rovné cestě při nedělní dopolední procházce zlomil nohu v kotníku tak nešťastně, že jsem musel na operaci a tři týdny byl v domácím vězení. Své zážitky jsem popsal v seriálu "Z domácího vězení". Před týdnem jsem mohl jít na první dvouhodinovou vycházku a stal jsem se zase téměř svobodným člověkem. Plně svobodným budu patrně od počátku příštího měsíce, kdy se vrátím do práce.

Zranění jsem si načasoval "dokonale". Začátek jara, kdy mě to do přírody táhne nejvíce. A poprvé po sedmi létech jsem měl velmi zajímavé skupiny studentů – diskutovali, polemizovali, zasvěceně se tázali. Už se na ně těším. Zásluhou kolegů o nic nepřišli a před zkouškou jejich formu doladím. Hlavně jde o to, aby se naučili "makroekonomicky myslet". Výsledkem předmětů, které učíme (a které patří mezi náročné), není ani tak suma poznatků, jako styl myšlení, způsob kvalifikovaného porozumění realitě.

K tomu jedna z nejčastějších "historek z natáčení". Student, který si povrchně osvojil látku (nepromyslel to nejdůležitější, smysl toho, o co jde, mu unikl), řekne něco, co nedává smysl. Na výzvu, aby se zamyslel nad tím, co říká, odpovídá:

"Ale takto jste nás to učili.

" (Nemá pravdu, buď špatně pochopil, nebo – což je častější případ – učil se z nekvalitních materiálů zpracovaných diletanty.)

Takového studenta uvedu vždy do rozpaků, když řeknu:

"To, co říkáte, opravdu nedává smysl." A uvedu důvody proč. "Takže", pokračuji, "vy si o nás myslíte, že jsme úplní magoři. Normální člověk by vás přece nesmysly neučil. Tak to vám teda děkuji."

Studentům, kterým dojde poselství tohoto trochu drsného vyjádření, se pak pokouším vysvětlit, jak je důležité pěstovat si kritické myšlení, nepřijímat k papouškování názory, jejichž smysl a poselství nepochopili.

Během týdne, který uplynul od napsání minulého dílu tohoto seriálu (snad někdy zakončím kulatým 20. dílem, až bude vše úplně v pořádku), jsem se prošel po Žofíně, Botanické zahradě Na Slupi, kam se chystám dnes odpoledne po 16. hodině, viděl rozkvétat mandloně v pod Petřínem, ochutnal česnek podivný v Kinské zahradě (kam jsem naplánoval procházku zájemců z VŠFS a příznivců naší univerzity na středu 22. března v 16.30), prošel přes Chotkovy sady a Letnou, prohlédl si areál Smíchovského nádraží (z přechodu nad kolejemi, kam jsem v rámci rehabilitace vyšel, jsou nádherné výhledy). Praha je fakt pěkná a nabízí krásné procházky přímo v centru i pro člověka s velmi omezenými možnostmi pohybu.

Minulou sobotu jsem oslavil "nedožité" 64. narozeniny s Pavlem Čírtkem a Slávkem Paravičinim. Doplatil na to zajíc, kterého Pavel přinesl, a kterého manželka udělala na smetaně i s loupanou hovězí plecí. To je takový náš rodinný vynález. Pokud děláte hovězí kližku nebo plec se zajícem, chytí zaječí příchuť. Zajíc je většinou pro ženy příliš silné kafé, takže dávají přednost hovězímu navoněnému zajícem. Větší zážitek, lepší výběr a to vše podstatně levněji.

V neděli jsem dostal krásný dárek k narozeninám. Umělecký portrét v několika provedeních. Posuďte sami, který se vyvedl nejlépe.

Foto 1: Trochu přísnější pohled a barevná, vše bez retuše.

Foto 2: Černobílá a mírně vylepšená.

Foto 3: Vlídnější pohled, barev

Foto 4: Tato se asi nejvíc povedla.

Ve čtvrtek jsem pak slavil "dožité" narozeniny s kolegy z naší Katedry ekonomie a mezinárodních vztahů a spřátelené Katedry financí.

Dopoledne většinou tvořím. Napsal jsem několik podkladů pro budoucí příspěvky do sborníků a časopisů, podstatným způsobem pokročil v rozpracování vylepšeného modelu hry typu Titanic. A myslím, že se mně podařilo odpovědět i na otázku, proč část levice tíhne k Trumpovi, jakou to má logiku, resp. proč se jedná o racionální chování. Věnoval jsem tomu dva články na svém blogu.

A hlavně – neměl jsem ani chvilku na to, abych se nudil.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář