ČSSD: Sjezd skončil, zapomeňte. Část 4

15. březen 2017 | 07.00 |

Uveřejňuji druhou část poznámek k "Dlouhodobého programu ČSSD", která byla předložena sjezdu ČSSD a kterou jsem byl příjemně překvapen:

(4)

"Vzhledem k tomu, že jejich životní podmínky, jejich kvalifikace, schopnosti a výkony se vzájemně odlišují, nelze za cíl sociálnědemokratické politiky považovat absolutní rovnost kvality jejich života. Sociální demokracie proto usiluje o vytvoření rovnosti příležitostí pro všechny vytvářením veřejnoprávních institucí, jakož i ekonomických a sociálních standardů platných pro všechny. Vytváří podmínky pro rovný přístup ke vzdělání, práci, k občanskému i osobnímu uplatnění."

K tomu: Opět určitý posun k lepšímu. Rovnost jako komplexně chápaná rovnost příležitostí.

(5)

"Dlouhodobým cílem sociální demokracie je systém zodpovědného světového vládnutí (global governance), zaručující život v důstojnosti a svobodě všem lidem na této planetě."

K tomu: V použití pojmu "global governance" bych byl patrný. Je to dost profláknutý pojem a někteří si jej interpretují i tak, že my (nadřazená elita) budeme rozhodovat o osudech, ale třeba, bude-li to nutné "v zájmu přežití" (nás), i o životech druhých (vás). Bacha na to!

(6)

"Prvním závažným deficitem současného nadnárodního uspořádání je předbíhání ekonomiky před sociálním rozvojem. Proto o něm můžeme hovořit jako o neregulované ekonomické globalizaci. Ta porušuje dosavadní rovnováhu mezi kapitálem a prací, trhem a státem, konkurencí a solidaritou, které bylo historicky dosaženo v euroamerickém prostoru v rámci národních sociálních států. Rovnováha je porušena ve prospěch kapitálu, trhu a konkurence, resp. v neprospěch práce, státu a solidarity.Jak k této situaci došlo? V éře globalizace dochází ke značnému propojení ekonomik. Je to důsledek celosvětového rozšíření obchodu – zejména elektronického – a především celosvětového pohybu kapitálu. Předpokladem tohoto procesu je nejen mezinárodní liberalizace trhů zboží a služeb, ale také liberalizace trhů výrobních faktorů: kapitálu a práce. Zatímco mobilita kapitálu se zvyšuje, mobilita práce zůstává stejná, nebo se snižuje. Tento stav způsobuje závažné sociální nerovnosti a pnutí. Neoliberální přístup ke globalizaci považuje tento stav nerovnováhy v lepším případě za dočasný, v každém případě však za prospěšný. Kalkuluje s prospěšností volného trhu laissez faire na nadnárodní úrovni stejně jako dříve v rámci tradičního národního státu na národní úrovni: Stačí prý vytvořit potřebné podmínky pro mobilitu kapitálu a z jeho zisků bude mít nakonec prospěch i strana práce. Neoliberální přístup ke globalizaci kalkuluje, ostatně jako vždy v minulosti, chybně. Neregulované lokální trhy již od počátku vytvářely nerovnosti, které bylo nutno následně odstraňovat neekonomickými (mimotržními) prostředky – v moderní době v rámci instituce národního (sociálního) státu. Ani současná ekonomická globalizace, tedy ekonomika vymknutá z národního, politického a sociálního rámce v důsledku liberalizace kapitálu, neodstraní nerovnosti způsobené její vlastní dynamikou. Neoliberální přístup ke globalizaci pod heslem "nechat trhy", tak jen reprodukuje a prohlubuje vzniklé nerovnosti na globální úrovni. Nelze také přehlédnout, že ekonomická globalizace, navzdory ohromným možnostem, které globální propojování ekonomik přináší, produkuje ve světovém měřítku nižší ekonomický růst, než tomu bylo ve světové ekonomice začleněné do systému relativně izolovaných národních ekonomik (hlavně v šedesátých a sedmdesátých letech 20. století). Přitom právě v tehdejší době docházelo v národním i globálním měřítku ke znatelnému růstu životní úrovně. Není bez zajímavosti, že životní úroveň rostla nejvíce v těch zemích, které mezi předpoklady ekonomického růstu zahrnuly i relativně velkorysou sociální politiku (skandinávské země). Pozitivní zkušenosti se "sociální" regulací trhů v národním rámci tak jen podtrhují nutnost jejich obdobné regulace v globálním rámci. Současná ekonomická globalizace umožňuje stále rozsáhlejší přesuny bohatství ve prospěch kapitálu a kapitálově vyspělých zemí. To vede ke koncentraci bohatství úzké elity na úkor chudnoucí většiny. Ve vyspělých zemích způsobuje ekonomická globalizace vznik staronových forem moci, spojených s tíživými druhy závislosti i odcizení. Lidé začínají pociovat, že kapitál nad nimi opět získává neomezenou moc, že jsou podřízeni anonymním tržním silám, proti kterým mají jen malé prostředky obrany. Tlaky na růst produktivity práce při znehodnocování tradičních sociálních standardů, včetně propouštění z práce, vyvolávají hromadnou nezaměstnanost. Zostřují se jak rozpory mezi zvýhodňovanými a znevýhodňovanými společenskými skupinami uvnitř jednotlivých států, tak rozpory mezi bohatými a chudými státy. Tím se prohlubuje polarizace mezi bohatstvím a bídou jednotlivých lidí. Dochází také ke zostření již existujících globálních problémů. Patří k nim nezvládnutá populační exploze v zemích Jihu a stárnutí a počínající vymírání obyvatelstva ve vyspělých zemích. Zejména v rozvojových zemích se rozrůstají velkoměsta, tzv. slumová urbanizace, která způsobuje sociální deprivaci. Zpomaluje se tempo rozvoje. U nejchudších národů se trend někdy dokonce obrací, nastává úpadek. Trpí tím zejména ženská část populace a nastupující generace. Neoliberální přístup ke globalizaci žene svět do ekonomických krizí. Zostřuje se globální rozpor zejména mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Dochází k jeho eskalaci až po snahy o jeho násilná řešení ozbrojenými konflikty, a to na obou pólech."

K tomu: Této obsáhlé pasáži nelze upřít snahu o identifikování příčin současných problémů. A jde v tomto směru dost daleko (rozhodně dobrý výsledek jak ve srovnání mezinárodním, tak ve srovnání s domácí konkurencí ze strany KSČM či SPD). ///Otázku je, nakolik je to srozumitelné řadovým členům a nakolik to zajímá mocenské "elity" v ČSSD/// Přesto je to jen velmi povrchní vidění reality. Takové, které k racionálním akčním krokům, ke strategicky přesnému chování a k potřebnému étosu těch, co ČSSD reprezentují, nestačí. Vzhledem k tomu, že citovaná pasហje obsáhlá (a musel jsem ji citovat v takovém rozsahu a najednou), vyjádřím se k ní formou několika poznámek:

1. Teze o "předbíhání ekonomiky před sociálním rozvojem" je sice na první pohled líbivá, ale ve skutečnosti je prázdná či dokonce zavádějící, a to ze dvou důvodů:

- Projevuje se v ní nepochopení toho, že jde o společnost, v níž "sociální rozvoj" je tím, co umožňuje vyšší dynamiku "ekonomiky" (ekonomického růstu). V lepším případě by se uvedená teze dala chápat tak, že se opozdil přechod k ekonomice, jejímž tahounem je "sociální rozvoj" chápaný jako rozvoj lidských schopností.

- V našem globálním či globalizujícím světě bohužel stále platí, že "politika je koncentrovaná ekonomika". Drancování zemí velkokapitálem má svoji politickou nadstavu, která si podřizuje vlády jednotlivých zemí.

2. Apel ve stylu (parafrázuji) "nevěřte neoliberálům, svobodná ekonomika znamená zotročení, nikoli štěstí" má své oprávnění, ale postihuje jen malou část toho, o co jde. Totiž to, že možnosti původního směřování vývoj k ekonomice založené na větší a dynamické rovnosti příležitostí (od 60 let až ke konci milénia) nebyly dostatečně využity (podepsalo se na tom i stereotypní vidění světa a používání historicky zastaralých schémat i s nimi spojených nástrojů sociální politiky sociálními demokraciemi). Institucionální systémy zemí tak byly vystaveny dvojímu tlaku:

- Na jedné straně akceleroval (a akceleruje) proces bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, přerůstá v ekonomickou segregaci společnosti a omezení možností společenského vzestupu majetkovými poměry. Rovnost příležitostí již nelze dostatečně zabezpečit standardními přerozdělovacími nástroji.

- Na druhé straně se rozbujelo to, co nazývám strukturami založenými na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad (korupce, tunelování společnosti "shora", prostřednictvím pozic v institucionálním systému, omezení role a ovládnutí institucí včetně orgánů činných v trestním řízení, které mají společnost před rakovinovým bujením struktur založených na vzájemném protěžování, vydírání a krytí ochránit).

Postupně se propojily "tradiční" struktury oligarchů s "novými", a to zejména pokud jde o ovládnutí institucionálních systému zemí k jejich tunelování shora. A to v míře nepředstavitelné. Myslím, že k ilustraci stačí říct jediné jméno, jméno našeho eurounijního šéfa: Juncker (který je ovšem jen slouhou globální moci). Vznikl systém současné globální moci, viz (odkazuji na to, na co jsem již jednou odkazoval):

http://radimvalencik.pise.cz/2846-podstata-soucasne-moci-uvaha-k-vyroci-28-10.html

Na závěr:

Otázkou je, nakolik je širší reprezentace ČSSD současnou globální mocí kontaminována, nakolik ona sama se ze své politické pozice podílí na tunelování naší společnosti shora, nakolik část její reprezentace plní roli slouhů slouhů globální moci. A otázkou je i to, kdo z ČSSD a nakolik může tyto otázky otevřít. Dnes to vypadá nereálně. Pokud ovšem pochopíme, jak současná globální moc funguje, jak zdegenerovala, jak se rozpadá, k jakým změnám (které jsou stále čitelnější) dochází, ale i to, jakým rizikům nás to vystavuje, tak zjistíme, že je jen otázkou času, kdy to lidem začne docházet. Kdy se moudří a kvalifikovaní lidé budou poznávat podle toho, nakolik jim to dochází. Nakolik "ztratí zábrany", které jim byly vnuceny, kterým podlehli a sami začali považovat za normální to, co normální není. Nakolik jim dojde, že zdegenerovaná a rozpadající se globální moc nabízí nejen příležitost pro změnu k lepšímu (a pro možnost zasloužit se o tuto změnu), ale ohrožuje i naše přežití tím, jak v posledním tažení kolem sebe kope. "Dlouhodobý program" předvedený na sjezdu ČSSD v tomto směru je určitý krok či spíše krůček vpřed. Uvidíme, jak se promítne do volebního programu a předvolebních aktivit ČSSD. Z hlediska toho, jak proběhl sjezd, to nevidím ani růžově, ani oranžově.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 ˇ 2 ˇ 3 ˇ 4 ˇ 5
známka: 1 (2x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář