Z domácího vězení/14: Jak jsem si záletal

8. březen 2017 | 06.50 |

Když jsem zpracovával posudky na hodně odlišné, ale současně v něčem hodně podobné disertační práce, napadlo mně položit si otázku:

Co je vlastně tím největším uměním, které dělá vědu vědou, tím nejúčinnějším nástrojem, který věda používá a který dělá vědu vědou, co je základním atributem toho, co chápeme pod pojmem vědeckost?

Odpověď na otázku vystupující v několika podobách vůbec není jednoduchá. K tomu abych se pokusil o odpověď zde a nyní, teď a tu, mě přiměly dvě okolnosti.

V pátek 3. března odpoledne se mně zdál nesmírně živý sen. Odhodil jsem berle a roztočil ruce. Vždy, když mé paže šly nahoru, odrazil jsem se zdravou nohou a ulétl tak pět až šest metrů. Rotace paží rozevřených do horizontálně rozšiřujícího se kuželu mně pomáhala udržovat bezpečnou rovnováhu. Pohyboval jsem se velmi rychle a pohodlně.

"Jak jednoduché!", říkal jsem si. "A večer můžeš k Libušce na víno." (Tj. do nedaleké vinárničky, kam si v současné době netroufnu zajít.) A zítra učit na univerzit...

Zdůrazňuji, že jsem ten den nic nepožil a že poslední prášek proti bolesti jsem bral ve středu. Sen to byl však nesmírně živý až symbolický. Tak si zkusím zalétat. Ne jako v tom snu, na to si netroufnu a asi by to nebylo ani tak snadné ani tak bezpečné, ale pokud jde o zpracování náročného tématu, co dělá vědu vědou.

Druhým podnětem bylo obvinění z povrchnosti a z přeangažovanosti ve vztahu k tomu, co píšu. Prý bych měl využít času a začít se zabývat skutečnou vědou. Ale co je to "skutečná věda?

Tak jsem se do toho pustil a sobotu 4. března dopoledne věnoval zamyšlení na téma SKUTEČNÁ VĚDA. Napsal jsem o tom před pár léty (tedy před více než dvaceti léty) celou menší knížku, teď se pokusím klást důraz na větší míru sdílení toho, co se dá vypozorovat z osobní zkušenosti, se čtenářem a na zhodnocení zkušeností, které jsem od té doby získal.

Veškerá má dosavadní zkušenost mě říká, že nejdůležitější (to, co dělá vědu vědou) jsou dvě věci:

1. Vyjádřit specifické (konkrétní) prostřednictvím všeobecného v případě, když máme všeobecné zadané a jako s takovým s ním pracujeme.

2. Najít matematický model toho nejjednoduššího (elementárního) současně se znalostí předpokladů, které dělají nejjednodušší tím nejjednodušším (které musejí být splněny, aby měl model vypovídací schopnost).

Vím, že teď stojím před složitým úkolem, srozumitelně objasnit, o co jde a proč právě tyto dvě věci (dva způsoby vědeckého poznání), jsou těmi nejdůležitějšími, ale i nejobtížnějšími k osvojení a nejobtížněji přenositelnými ve smyslu náročnosti vyložit, o co jde a naučit to toho druhého.

Je zde ještě jeden problém. Ještě více náročný. Oba způsoby dosahovat "nej" poznání spolu nepochybně nějak souvisejí. Musejí se nějak doplňovat, přecházet jeden v druhý, mít přechodné či smíšené stavy. Ale jak spolu souvisejí a jak jeden přechází v druhý? Na tuto otázku neumím zatím odpovědět a přiznám se, že jsem si ji doposud v této podobě ani nekladl.

Napsat těchto pár řádek mě stálo dost sil. Vrátím se k tomu zítra. Dnes se bude ještě věnovat vzpomínkám na to, jak jsem se setkávat s přírodou loni touto dobou.

(Pokračování)

Několik dosud nepublikovaných foto z cesty k pramenům Rokytky:

Foto 1: Chráněná oblast Mýto mezi Nedvězím a Říčany.

Foto 2: Domek u vodní nádrže na Rokytce, těsne pod Říčany.

Foto 3: Mýto působí divoce, na mnoha místech vykukují skalky, rostou zde divoké třešně zkroucené do nejrůznějších tvarů.

Foto 4: Vodní nádrž pod Říčany.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář