Z domácího vězení/13: Věda: Dřina i potěšení

7. březen 2017 | 07.00 |

Vybírám pár pasáží z pracovních verzí obou posudků (ještě je budu dopilovávat) na disertační práce k tzv. malé obhajobě, které jsem zpracoval ve čtvrtek a pátek (2. a 3. března). Vybral jsem ty, které mohou být zajímavé i pro laika a které současně ukazují možnosti vědy, pokud se k ní přistupuje jako ke vědě.

Toto je z prvního posudku na práci, která se zabývá možností využít inspirace z "kritické teorie" v oblasti hlavního proudu ekonomické teorie: "Téma je kontroverzní zejména vzhledem k tomu, že v současných ideových (a zpolitizovaných) diskusích se "kritická filozofie", tj. zejména Frankfurtská filozofická škola, ze strany liberálních přístupů považuje, i když ne zcela korektně (resp. s velkým zjednodušením), za zdroj tzv. "neomarxismu" a ten bývá považován za největší úpadek lidského svobodomyslného ducha."

...

Moje první otázka, současně i připomínka a požadavek se vztahuje ke klíčovému pojmu celé práce: Co je to "kritická teorie"?

Autor sice uvádí historii vzniku Fraknfurtské školy, charakteristiku postav, které zde působili, ale přesnému vymezení se tak trochu vyhýbá, viz: "V širším smyslu, kritická teorie je také chápána jako zastřešující termín pro různé druhy radikální filozofie. Díky tomuto pochopení, kritická teorie je tvořena z různých odlišných poloh, pro které jednoznačně kritickou teorii je těžké definovat. (Piccone, 1980)"

To není zcela korektní. Autor by se o vlastní definici měl pokusit. A také jednoznačně říci, vůči čemu je "kritická teorie" kritická? Jak souvisí s kritickým racionalismem Kanta až Hegela, jak souvisí s Marxovou kritikou vědy o společnosti?

Uvedu, proč se domnívám, že by se s tím měl autor vyrovnat. Je totiž otázkou, zda to, co spadá pod pojem "kritická teorie", jak s ním autor spíše intuitivně zachází, je skutečně kritická teorie, nebo jen rádoby kritická teorie (která si pojem "kritická" přisvojuje jen jako postmoderní marketingový tah, ale samotnou podstatu kritického racionalismu a z něj vycházející Marxovy kritiky vědy nikdy "nestrávila").

Autor, který má prostudovanou rozsáhlou teoretickou literaturu, o tomto problému ví. Narazil na něj např. v souvislosti s připomenutím díla G. Lukácse. Z tohoto hlediska je otázkou, do jaké míry G. Lukács přeháněl, když ve svém díle Zerstörung der Vernunft poukázal na úpadkový vývoj myšlení reprezentovaný mj. i tím, co je typické pro "kritickou teorii". Tj. neschopnost důsledně se vyrovnat s otázkou fundamentů, na kterých teorie o společnosti jako systém poznání stojí.

...

V souvislosti s překonáním neoklasického modelu člověka a pojetí rovnosti bych doporučoval obrátit se přímo na Marxe. Autor tohoto teoretika několikrát zmiňuje, ale vždy "převyprávěného" některým z jiných myslitelů. Je to škoda. Marx přece jen v určitém smyslu slova překonává i své pozdější (dez)interpretátory. Rovnost vždy chápe vzájemně a dynamicky jako společnost, v níž rozvoj jednoho individua je podmínkou rozvoje všech. Přitom volný čas je pro něj čas pro plný rozvoj individua, který zpětně působí na ekonomiku jako nejvýznamnější produktivní síla.

Z hlediska (re)distribučního modelu pak lze Marxovo pojetí interpretovat jako směřování ke společnosti, v níž jsou vytvářeny podmínky pro plné využívání investičních příležitostí, kterými svobodní jedinci disponují, přičemž těžištěm těchto investičních příležitostí jsou ty, které (na základě svobodného rozvoje schopností) vedou k dalšímu nabývání investičních příležitostí a zvyšování jejich výnosnosti. Pokud operacionalizujeme a modelujeme toto pojetí člověka a dynamické vzájemné rovnosti, zjistíme, že je to právě rozvinutost kapitálového trhu určitým směrem, která eliminuje majetkovou divergenci vznikající v důsledku působení protitržních sil, což je jiný závěr, než ke kterému autor dochází.

...

Autor vykonal rozsahem (pokud jde o prostudování, strávení, promyšlení, uspořádání, logickou prezentaci velkého množství materiálu) obrovskou práci a současně projevil schopnost používat náročný matematický analytický aparát. Dokázal se zorientovat v členitém terénu a projít minovým polem intelektuálních nástrah. Jeho práce má k dokonalosti ještě daleko, ke splnění požadavků na disertační práci mnohem blíže."

Toto je z druhého posudku na práci, která se zabývá vztahem mezi aplikovaným výzkumem v zemědělství a praxí, jeho institucionálním zprostředkováním a metodami hodnocení jeho výsledků či přínosů:

"Práci jsem si přečetl se zájmem, protože je věnována jednomu z nejzávažnějších a nejaktuálnějších problémů, kterým by se měla společenská věda zabývat, totiž vztahu mezi vědeckým bádáním a jeho využitím v praxi. Nic na tom nemění, že se jedná o vztah mezi vědou a společenskou praxí ve specifické oblasti aplikovaného českého zemědělského výzkumu. Právě naopak. Konkrétnost, propojení s institucionálními změnami, pluralita forem financování apod. z této oblasti dělají velmi zajímavý "polygon" pro identifikování obecných problémů, jevů, zákonitosti, cest řešení překážek a způsobů zvyšování efektivnosti spojení vědy s praxí.

...

K části "Věda a teorie vědy", konkrétně k úvodu k této části mám nejzávažnější připomínky. Drobná odchylka ve vymezení základních pojmů může mít a také mívá za následek chybné či nedotažené závěry. Vezmu to postupně:

- Nelze říci, že "Za výrazem "věda" si každý člověk může představit odlišnou věc, resp. definici. Jednou z možností jak tento pojem nadefinovat je například...". A navíc spokojit se pak jen s jednou z možných definic, v daném případě Jílkové (ta mj. zcela opomíjí jeden z podstatných atributů vědy, totiž intersubjektivitu, resp. to, že jde o kolektivní poznání sdílené podle obecně uznávaných pravidel). To, co předvedl autor je odfláknutý vstup do náročného problému. Zde je jeho povinností porovnat různé definice a na základě nich dát svoji, se kterou jde jako s kůží na trh.

- A hned v zápětí formulace: "Karl Popper tvrdil, že věda je biologický fenomén". To se velký logik v hrobě obrací. A když se podíváme na zdroj, tak pod čarou autor uvádí: "Předneseno v Severoněmeckém rozhlase 7. Března 1972." Nevím kolik je autorovi let a jakým způsobem relaci poslouchal, ale takto to opravdu nejde. Začít vykládat Poppera tímto postmodernizujícím způsobem... Bál bych se, že mě duch tohoto velikána přijde v noci strašit. Nehledě na dva závažné formální nedostatky – a) správně mělo být citováno, odkud se autor o této rozhlasové relaci dozvěděl (aby byl znám kontext výroku), b) "březen" se v daném kontextu píše s malým "b" (vím, že za chybu může automatický opravovač, ale to autora neomlouvá).

- Pro pojetí vědy je Popper tak významná figura, že jeho klíčový pojem "falzifikace" nelze vykládat jen podle Petruska (a ne přímo z Poppera) a navíc nepřesně (nestrávaně). A doporučuji pochopení Poppera, pokud jde o pojem "falzifikace" srovnat s tím, jak jej mnohem přesněji objasňuje B. Fajkus ve "Filosofii a metodologii vědy".

...

Kapitola 2. "Organizace, řízení a financování zemědělské vědy a výzkumu v ČR" je spíše popisující a třídící. Zde bych měl spíše otázky:

- Proč do daného tématu není zahrnut Výzkumný ústav včelařský v Dole? (A vůbec o včelách a medu téměř nic, zmíněno bez kontextu jen třikrát, zatímco v práci je zmíněn i výzkum včeláků, s. 103-104, – zdá se mně to vůči včelám nespravedlivé.)

- Podobně proč není zahrnuta Výzkumná stanice vinohradnická Mutěnice, Výzkumná stanice vinařská v Karlštejně atd. (Proč pivo a ne víno?)

- Proč není zmíněn výzkum výroby proteinů (larev a brouků) jako perspektivních složek výživy či hub.

Atd. Celkem a přímo k práci – kde vede hranice mezi tím, co proč do tématu "aplikovaného českého zemědělského výzkumu" patří a co ne. Tady by se měl autor trochu více potrápit a provést vymezení hranice.

...

Z hlediska institucionálního je pak pro danou oblast důležité nejen to, kdy je instituce veřejná či státní a kdy soukromá. Rozhoduje typ zakázek. V mnoha případech vznikly soukromé instituce, ale převzaly veřejné zakázky (resp. stabilizovaný tok veřejných zakázek), což je pro privatizaci výkonů placených státem velmi příznivé. Narazil autor na takové případy?

...

Shrnutí této kapitoly se mně zdá příliš zjednodušené. Viz např.: "státem zřizované organizace pokrývají potřebu zejména aplikovaného výzkumu v oblastech, které nejsou komerčně atraktivní nebo mají za cíl řešit problematiku, která má za cíl výchovu odborných pracovníků či popis společenských jevů souvisejících se zemědělsko-potravinářsko-veterinární a venkovskou tématikou". Některá veřejná či státem zřizovaná zařízení jsou i komerčně velmi úspěšná i v aktivitách mimo státní podporu, zatímco mnohá soukromá žijí převážně jen ze státní podpory. Je to dáno i historií a působením různých lobby. Po autorovi se nechce, aby působil investigativně, ale neměl by danou problematiku přejít s takovým zjednodušením.

...

Autor by si měl dát více práce s tím, aby ukázal výzkumné instituce, které se dokázaly postavit na vlastní nohy zásluhou své pracovitosti invence. Nebát se je pojmenovat a dát kritéria, podle kterých se rozpoznají. V kontrastu s nimi pak ukázat "černé díry" kudy mizí peníze na vědu bez výsledku. – Samozřejmě netrvám na plném řešení tohoto problému, ale chce to projevit více vůle tímto směrem, když už má mladý člověk takovou příležitost se k tématu vyslovit.

...

Práce se mi líbí. Přesahuje svým obsahem oblast zemědělství a přináší cenné podněty k řešení otázky vztahu vědy a praxe. Bude podnětem pro zajímavou diskusi."

Tak. "Rácia" (dušení dřiny) na oba dny až moc.

(Pokračování)

Vrátím se ve vzpomínkách do loňského roku, kdy jsem právě v tuto dobu putoval k pramenům Rokytky. Nějak to ve svém domácím vězení, kde jsem uzavřen a ani náramek k tomu není nutný, přežít musím. Uveřejním při této příležitosti několik dosud nepublikovaných fotek:

Foto 1: Na začátku v Nedvězí.

Foto 2: Průchod Nedvězím.

Foto 3: Přírodní park Mýto, kousek za Nedvězím.

Foto 4: Tady se kdysi na mnoha místech získávala pitná voda. Dnes jsou už zařízení mimo provoz.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář