Z domácího vězení/7: Setkání se dvěma spisovateli

1. březen 2017 | 06.46 |

Předcházející díl:

http://radimvalencik.pise.cz/4288-z-domaciho-vezeni-6-experimentalne-vyvraceno.html

První díl:

http://radimvalencik.pise.cz/4280-z-domaciho-vezeni-1-pad.html
Ve čtvrtek odpoledne jsem se dal do práce na článku, který jsem po dokončení nazval "Putin a Trump: Mistři vynucených tahů", viz:

http://radimvalencik.pise.cz/4284-putin-a-trump-mistri-vynucenych-tahu.html

Je pokračováním série na téma, jak funguje současná globální moc. Velkého ocenění se mně dostalo až z Košic od tchána. Pozorně jej přečetl a pochopil jeho poselství. Jak jsem si ověřil, má článek poměrně velký počet přečtení.

V pátek dopoledne jsem se dal do práce a dokončil několik dílů tohoto seriálu tak, abych se dostal do aktuální současnosti, tj. abych psal další pokračování jen s jednodenním zpožděním.

Odpoledne přišla na návštěvu Lenka Procházková a moc mě tím potěšila. Nejdřív jsme probrali naše zranění z dávných dob. Kdysi spadla 20 metrů ze skály a přežila. Pak kotník během Palachova týdne v roce 1989. Největší pozornost jsme věnovali blížícím se volbám. Shodli jsme se na tom, že tentokrát opravdu, ale opravdu není koho volit. Svědčí o tom i skutečnost, že někteří naši přátelé utíkají k Robejškovi, protože ten prý mluví rozumně proti uprchlíkům.

Mě Robejšek zklamal také. I jeho program je ne-program. Podobně jako je ne-programem to, co nabízejí strany, které volil volič z nouze. Z protestu (KSČM), z očekávání větší solidarity s lidmi v nouzi (ČSSD) apod. Žádná ze stran neprojevila ani to nejmenší úsilí dát poctivě odpověď na otázku, co je příčinou současných problémů a jak je řešit.

Strany se prostě vzpírají tomuto svému přirozenému úkolu a fungují jako fíkový list krytí stále větších lumpáren. Ty "jakobyvolitelné v krajní nouzi" de facto vydírají voliče "větším zlem", což je blbost. Staly se součástí establišmentu, mezistranické mafie ovládly či zneschopnily jejich politické reprezentace a výsledkem je jejich naprostá neschopnost čelit narůstajícím hrozbám.

Večer jsem se ještě chvíli díval na televizi a prokanáloval se až na ČT Art, kde dávali Čapkovu "Bílou nemoc". Znovu jsem měl příležitost obdivovat Haasův herecký výkon, dobrou režii filmu a pochopitelně hlavně Čapkovu genialitu. Z některých pasáží filmu, ve kterých byl přímo či nepřímo charakterizován Maršál, byly patrné stopy diskusí mezi Čapkem a Peroutkou na toto téma. Ani Čapek ještě v té době netušil, že zlo doroste až do tak strašné odlidštěné podoby. Ale již v tu dobu se ostře vyhranil proti některým iluzím, s nimiž se patrně setkal v diskusích s Peroutkou. Odlišné názory mezi ním (Čapkem) a Perouktou pak vložil do úst řadě postav, které v díle vystupují. Dlužno poznamenat, že Peroutka byl jeden z nejvěrnějších návštěvníků Čapka na sklonku jeho života v době, kdy se přátelství s Čapkem "nenosilo", a že si za to zaslouží ocenění.

Ještě pár vzpomínkových foto z doby svobody, budu si jimi zpříjemňovat vězeňské utrpení:

Tentokrát to bude pár zimních kýčů, které mně uvolnily pozitivní endorfiny do krve, když jsem na cestě do Karlových Varů, kam jsem jel učit před několika málo týdny, vystoupil z auta a podíval se na vycházející slunce. Uveřejňuji bez komentáře:

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.33 (3x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář