Volby17/014: Záznam první velké diskuse/2

18. únor 2017 | 07.00 |

ANALÝZY A KOMENTÁŘE AKTUÁLNÍHO DĚNÍ PŘED ŘÍJNOVÝMI VOLBAMI DO PS Z HLEDISKA VYTVOŘENÍ PŘEDPOKLADŮ PRO SKUTEČNÉ REFORMY

Včera jsem uveřejnil záznam první velké diskuse k volbám 2017 v ČR, roli volebních programů a roli teorie při přípravě volebních programů, která proběhla na Vysoké škole finanční a správní 15. 2. 2017). V panelu vystoupil Michal Blahout (student doktorského studia VŠFS), Petr Žantovský (mediální expert), Jan Campbell (politický analytik), Ladislav Žák (univerzální glosátor a komentátor).

Vzhledem k tomu, že jsem působil v roli Jílkové (moderátora), nepovažoval jsem za vhodné vyjádřit se v průběhu diskuse k některým zásadním názorům, které v diskusi zazněly. Činím tak tedy nyní formou několika drobných poznámek (čímž současně k doplnění, upřesnění a rozšíření včerejšího záznamu vyzývám každého z účastníků, kteří byli v panelu i plénu):

1. S většinou toho, co panelisté říkali, souhlasím. Mnohdy mně mluvili přímo z duše. Někdy mě upozornili na důležité momenty, které jsem si před tím neuvědomoval. (Například aktivismus medií, stereotyp tohoto aktivismu a neefektivnost tohoto aktivismu.)

2. Bytostně však nesouhlasím z názorem, kterým reagoval na můj dotaz M. Blahout a který pak rozvinuli i někteří další panelisté. Tj. nesouhlasím s tím, že lidé nemají zájem o skutečný program, o program, který by obnažil příčiny problémů a ukázal realistickou i perspektivní cestu jejich řešení, včetně toho, jaké reformy je k tomu nutné udělat. Zde budu argumentovat dvojím:

- Jednak zkušeností z Paroubkova neúspěšného pokusu strhnout na sebe výrazné vítězství ve volbách "ne-programem", jehož hlavní myšlenkou bylo "ŽÁDNÉ REFORMY". Místo, aby pokračoval slibný vzestup preferencí pro (konečně radikálnější, jak se zdálo) ČSSD, došlo k poklesu. Právě proto, že lidé úplné vyklizení prostoru, pokud jde o prezentaci kvalifikovaných reforem, vnímají nepříznivě, vnímají jako pocit ohrožení v tom smyslu, že ti, co je chtějí "ušetřit" reforem, nakonec budou nuceni dělat reformy nepřipravené s mnohem drastičtějšími dopady.

- Jednak výsledky podzimních krajských a senátních voleb v loňském roce. Ty přece byly o celkovém směřování země. Lokální témata a role místních osobností byla až na výjimky upozaděna. A lidé dali tradičním stranám "vychutnat" to, že žádná z nich jim neřekne, proč najednou vyvstávají problémy, hrozby, kdo, kdy a jak to zastaví.

Poptávka po koncepčním řešení prostě je, ale fatálně selhává jeho nabídka.

3. Příklad s "bezprogramovým" De Gaullem, který do diskuse vnesl J. Skácel, je dobrý a vtipný. Ale na dnešní dobu se nehodí. Tehdy byla příčina rozkladu institucí poměrně patrná a rázný přístup nabízel cestu řešení. V dnešní době bychom s De Gaullem nevystačili, resp. on by nevystačil jen s razancí. Je nutné znát nejen to, do jakých tenat společnost upadla, jak se z nich vymanit, ale také to, jakou hlubokou změnou společnost prochází a bude muset projít. A to z následujících důvodů:

- Bez opory kvalifikované části většinové veřejnosti se nic nepodaří.

- Bez živého a silou myšlenek rozmnožovaného (z hlavy do hlavy přeskakujícího) programu nedojde ke sjednocení sil, které reprezentují zájem veřejnosti bránit se a dosáhnout nápravy. A to prostě proto, že bez takového programu se budou do popřední spontánního hnutí dostávat buď lidé malí a hašteřiví, kteří si budou dělit nikoli kůži medvěda, ale veverky, pochopitelně veverky spokojeně si hopsající v koruně stromů. Lidé, kteří každé hnutí svými malichernými ambicemi štěpí. Anebo se tam budou dostávat figurky nastrčené globální mocí, resp. jejími filiálkami v lokálních poměrech, aby spontánně rodící se hnutí paralizovali.

- Bez jasné a perspektivní vize se narazí na zásadní problémy již v prvních krocích nápravy, zabloudí se a ztratí se podpora veřejnosti.

4. Na jedné straně říkám: Stále je nejvíce pravděpodobné to, co nazývám (v termínech moderní fyziky) "standardním modelem", připomínám: ANO přes 30 %, KSČM mírně přes 10 %, KDU-ČSL, ODS, ČSSD, SPD od 8 do 6 %, po přerozdělení hlasů a přepočtu na mandáty vládní koalice ANO s KDU-ČSL a ústavní většina ANO s KSČM. – Ale dodávám k tomu, že je i velmi vysoká pravděpodobnost toho, že vývoj událostí u nás i v zahraničí povede ke změně podmínek a "standardní model" bude nutné přepracovat.

Potud několik mých poznámek. Uvítám a uveřejním reakce.

(Pokračování)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář