R2017/063/M: Pavlát: Neduhy současné vědy/5

1. únor 2017 | 05.00 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejnil doyen těchto konferencí Vladislav Pavlát příspěvek o problémech současné vědy, ve kterém spojil hluboké znalosti metodologie se svými životními zkušenostmi. Příspěvek dopracoval do podoby článku, který rozhodně stojí za prostudování a promyšlení. Uveřejňuji jej na pokračování i v rámci prezentace závěrečných prací na naší monografii. Z důvodu snadnější orientace dávám do první části abstrakt, klíčová slova, úvod a literaturu.

Jsou dnešní choroby vědy a badatelů nevyléčitelné? – 5. část

Vladislav Pavlát

4. Doktorské studium – pouhá honba za titulem?

Otázky, které kladu v této části příspěvku, pochopitelně ani zdaleka nevyčerpávají dávno známou problematiku "čaroděje a jeho učně", nebo - řečeno obvyklými slovy - "mistra a jeho učedníka." V tomto směru jsou i mnohé tradiční středověké historky velmi poučné, i když leckdy i poněkud nadsazené. Leckdy však jsou i vtipné a zábavné.

Novověký školitel už dávno není (a neměl by ani být) téměř "božskou bytostí," "velebným kmetem" již od dosažení věku padesáti let jako (jeden z nejmenovaných otců národa), k němuž všichni vzhlížejí s úctou a přitom se třesou strachy před jeho případným odsudkem toho či onoho názoru.

Ačkoliv patriarchální poměry ve vědě a školství mohou mít určité výhody pro ty, kteří si včas své monopolní postavení vybudují nebo připustí, aby jeho zbožňovatelé (často i z mrzkých důvodů) kolem něho "svatozář" s byzantskou důkladností budovali. Nezapomenutelným příkladem terminologické obratnosti je např. označení "koryfej vědy," dobře známé i z poměrně nepříliš vzdálené doby. Dnes se obvykle vystačí se "skloňováním a časováním" geniality té či oné osoby.

Negativní dopady tohoto počínání však v demokratických poměrech nepochybně převyšují pofidérní výhody monopolizace na poli vědy nebo výuky a je důležité, aby poctiví vědci proti monopolizaci brojili (Pavlát 2015).

Otázky, na které dále hledám odpověď, se v té či oné formě "odjakživa" vyskytují; každý školitel i doktorand se již s většinou z nich setkal v praxi, která všude není stejná.

4.1. Doktorské práce jako "výuční list”?

Ano, v podstatě je to "výuční list." Většina absolventů vysokoškolského studia se sice – u příležitosti tvorby závěrečných prací – s obtížemi samostatné tvorby setkává, ale jen málo z nich má snahu pokračovat ve studiu vybraného oboru formou doktorského studia. Dovoluji si říci, že mnoho bakalářských i magisterských prací stále ještě nedosahuje žádoucí kvality, ať již tomu tak je ze subjektivních nebo objektivních důvodů.

Současná konstrukce obsahu doktorského studia přirozeně musí vycházet z faktu, že vědecká práce klade na každého badatele mnohem vyšší nároky, zejména v oblasti zvládání metod vědecké práce a jejich aplikace, než elementární požadavky, které vysokoškolský student musí využít při sepisování závěrečných prací.

Ve své praxi jsem se setkával s tím, že řada adeptů doktorského studia postrádala i základní průpravu; tyto nedostatky se dříve nebo později projeví, a pokud jim školicí pracoviště nepodá včas pomocnou ruku, končívá to ukončením studiu.

Proto je nanejvýš důležité, aby se začínající (a někdy i pokročilý) doktorandi preventivně zajímali také o nástrahy této nelehké formy studia a aby si sami iniciativně o tom vyhledali relevantní literaturu. Jako jednu z úspěšných britských knížeček jim mohu doporučit publikaci o "plánování Tvého Ph.D.", v níž nalezne mnoho cenných rad (Williams, Bethell, 2010).

Netvrdím, že neexistují talentovaní jedinci, kteří se umí i bez doktorského studia prosadit v oboru; mají však často "smůlu", že nemají výuční list. I když se ví, že "celník Rousseau" neabsolvoval ucelené studium na malířské akademii, je známo, že se k učitelům malířského umění chodíval radit.

4.2. V čem by měla spočívat úloha školitele?

(1) Školitel má každého svého doktoranda úspěšně přivést k úspěšné obhajobě. Školitelova činnost začíná přijetím doktoranda a jeho přidělením školiteli. Je běžným omylem, začít se o doktoranda starat až v případě, že něco z ročního penza nesplnil, ale nutno přimět doktoranda k pravidelným osobním a internetovým kontaktům, jejichž součástí je to, že písemné práce k jednotlivým doktorandovým studijním předmětům by doktorand měl povinně předávat školiteli a pokud možno s ním diskutovat i o připomínkách vyučujících.

(2) Školitel musí co nejdříve s doktorandem začít probírat téma disertace a doktoranda přimět k tomu, aby ze sestaveného seznamu literatury co nejvíce přečetl.

(3) Školitel by si měl co nejdříve vytvořit "psychologický profil" doktoranda, zjistit jeho talent a charakterové vlastnosti a postupně zjišťovat doktorandovy silné a slabé stránky. Školitel by měl důsledně pečovat o to, aby se mezi ním a svěřeným studentem vytvářel vztah důvěry.

(4) Školitel by měl studenta včas upozornit, když sjede na "vedlejší kolej" a znovu ho vhodně připoutat k cíli řešení.

(5) Školitel nemá studentovi vnucovat svá řešení a nesmí mu dávat najevo svou převahu ve znalostech.

(6) Domnívám se, že v době doktorského studia by školitel neměl studenta uvrhnout do služebného postavení tím, že student bude (anonymně) pracovat "pro něho". Pokud se školiteli podaří studenta zapojit do teamové práce na řešení úkolu souvisícího s doktorandovým tématem, je to nejlepší příležitost k rozvoji studentovy vědecké osobnosti včetně.

(7) Školitel by měl mít na studenta vždy čas, pokud tomu nebrání velmi závažné okolnosti (nemoc aj.). Totéž se vztahuje i na doktoranda. Pak by nedocházelo k situacím, kdy školitel nemá na doktoranda čas i několik měsíců, nebo že doktorand za rok přinese hotovou práci (která pak ještě "včas"- před hlavní obhajobou – musí být vrácena k přepracování).

Výše uvedený text sice je pouhé "sedmero", nikoliv desatero, ale i sedm přístupů, které pochopitelně nikomu nevnucuji, může mezi čaroději a jejich učni navodit vztah, kdy oba mohou být relativně šťastni.

4.3. Jsou zkouškové a zápočtové práce přínosem pro doktoranda?

Rozhodně by měly být. Ale dosti často nejsou, nedodržuje-li student nebo školitel "pravidla". Představa, že ukládáním dlouhých prací se disertant naučí psát vědecký text je poměrně naivní. Většinou se tak nestane. Ztratí-li vyučující trpělivost s lajdáckými výtvory svého učně, často mu i několikrát vrací "zmetkovité dílo" k přepracování a tím ho ještě více děsí: dotyčný se splaší a obvykle se dostává (vzhledem k hrozivému zpoždění) do rauše, kdy už ani neví, co se po něm chce, a posléze se bojí i na to zeptat. Takže i učňovská díla brát cum grano salis a s kapkou pochopení a milosrdenství.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář