R2017/062/M: Pavlát: Neduhy současné vědy/4

31. leden 2017 | 07.00 |

V rámci přípravné diskuse k 19. ročníku konference Lidský kapitál a investice do vzdělání uveřejnil doyen těchto konferencí Vladislav Pavlát příspěvek o problémech současné vědy, ve kterém spojil hluboké znalosti metodologie se svými životními zkušenostmi. Příspěvek dopracoval do podoby článku, který rozhodně stojí za prostudování a promyšlení. Uveřejňuji jej na pokračování i v rámci prezentace závěrečných prací na naší monografii. Z důvodu snadnější orientace dávám do první části abstrakt, klíčová slova, úvod a literaturu.

Jsou dnešní choroby vědy a badatelů nevyléčitelné? – 4. část

Vladislav Pavlát

3. Bariery (alias nemocí) společenskovědního výzkumu na vysokých školách

Výběr dílčích otázek, uvedených v této části článku, nebyl zcela náhodný, ale rozhodně není ani vyčerpávající. S dále uvedenými vybranými otázkami však se nutně setkávají vysokoškolští pedagogové - badatelé v denní praxi: musí si hledat vlastní odpovědi, které v mnoha případech mívají vliv na jejich vědeckou úspěšnost i kariérní vzestup podle konkrétních podmínek na různých akademických pracovištích.

3.1. Fragmentace předmětu výzkumu

Fragmentace předmětu výzkumu v určité instituci (universitě, fakulty, katedry) je přirozeným důsledkem specializace badatelů působících v dané instituci.

Pokud již v dané instituci působí badatel zaměřený na zkoumání určitého tématu, připadá mi jako logické, že daná instituce danému specialistovi nebrání zabývat se problémy v rámci jeho specializace, a že ho - přímo nebo nepřímo - nenutí přecházet na výzkum jiných problémů, na které

daná instituce v určité době hodlá koncentrovat své vědecké úsilí (např. získá-li nějaký významnější grant).

Větší instituce jsou ve výhodě potud, že obvykle v řadách svých vysokoškolských pracovníků naleznou pracovníky, kteří se dosud výrazně vědecky neprofilovali. Tito pracovníci mohou úspěšně být zařazeni např. do týmového výzkumu, vedeného zkušenějším specialistou. Předpokládá to ovšem mj. i rozumnou personální práci, která to podporuje, a předpokládá to i aplikaci motivační složky; formální (nebo i direktivní) začlenění typu "aby někdo někde v něčem byl" obvykle nepřinese očekávané výsledky. 

3.2. Přemíru údajů nelze zvládnout

Obrazně lze porovnat pokus o hledání řešení určitého problému k cestě horolezce s cílem dostat se na vrchol "Mount Everestu." Není to však tak docela pravda, protože vrchol Mount Everestu neroste, ani se nám při výstupu nevzdaluje, kdežto cíl výzkumu – obrazně řečeno: Mount Data – při aplikaci metody " data mining" stále roste a vzdaluje se kamsi do nedohledna.

Řešení spočívá v umění třídit získávané údaje na údaje podstatné a údaje nepodstatné pro řešení výzkumného problému. Pak ani Mount Data nemusí vyrůst do nedohledna. Ovšem jdeme-li "správnou" cestou.

Pokud se badatel pokouší vyškrábat se na horu nevhodnou cestou nebo příliš rychle, nemusí to dobře dopadnout. Severní stěna nejvyšší hory světa je toho dokladem. Pokud jde o vědecký vzestup, analogií jsou příklady předčasných pokusů příliš ambiciosních jedinců dostat se na horu za každou cenu.

Proto raději: festina lente (spěchej pomalu). K vědecké práci nutně patří skromnost a pokora. Antické "Vím, že nic nevím" by mělo patřit k etickému vybavení každého vědce.

3.3. Nebezpečí úzké specializace aneb pro stromy nevidět les

Čím více se budova vědeckých poznatků v určité vědní oblasti rozrůstá, tím větší potřeba detailního, specializovaného bádání nastává. Zároveň však tento přirozený proces může nastávajícího specialistu oslepit natolik, že se při přílišné koncentraci na určitý detail jako cíl svého snažení zamotá do houštin obvykle rostoucích na okraji lesa a pronikne-li jimi úspěšně až do lesa, čelí riziku, že nepozná, že už v lese je. Nastává situace, že hledá jednotlivý strom (jako cíl svého specializovaného bádání), aniž by si uvědomil základní skutečnost, že onen strom je součástí lesa. To, že náš badatel "pro stromy nevidí les", může znehodnotit i výsledky jeho bádání.

Chceme-li zůstat objektivní, uveďme, že zcela opačnému riziku čelí "generalista", který se pohybuje v lese, ale přitom není schopen říci cokoliv rozumného a užitečného ani o jediném stromu.

Dostatečná znalost problematiky vztahů mezi obecným a zvláštním atd. může sloužit jako prevence proti profesionální slepotě.

3.4. Orientace na dílčí, druhořadé otázky

Otázka priority při vymezování cílů vědeckého bádání v současné době nabývá téměř obludných rozměrů a její přijatelné řešení se pravděpodobně odsouvá téměř do nedohledna: co dřív, když "na to nejsou peníze"?

Přitom i pouhým "selským rozumem" (jako korektivem pro demagogická a manipulativní "zdůvodňování" šířené establishmentem) lze naprosto bezpečně zjistit, že na uměle vyvolávané "potřeby" a nesmyslné choutky určitých skupin společnosti se denně vyplýtvá takové množství prostředků, že by téměř okamžitě pomohly zlepšit život milionům lidí doma i ve světě. Konstatování, že "jde o etický problém" mne rozhodně neuspokojuje. Uspokojivým řešením asi není ani charita nebo sponzoring (v dnešním častém pojetí jako nástroj daňové optimalizace nebo získání jiných výhod včetně krádeže myšlenek).

Vraťme se však k ekonomickým vědám. Ponecháme-li stranou tradiční diskuse (spojené se soupeřením různých oborů o granty, s úvahami o vztazích výzkumu na vysokých školách k výzkumu ve speciálních výzkumných institucích atd. atd.), základní kritérium pro rozlišení významnosti zkoumání ekonomické reality pravděpodobně lze charakterizovat jako aktuálnost daného problému v časovém horizontu podmíněném existencí disponibilních finančních prostředků. Ani to ale asi nestačí.

Kromě "aktuálních" problémů existují i nadčasové otázky (s dlouhým časovým horizontem), jimž se nelze vyhnout, nebo otázky zdánlivě nevhodné nebo nepotřebné (tzv. ad usum delphini), jejichž proměna v aktuální, prvořadé, může v podstatě kdykoliv nastat. Existuje však i kategorie tzv. pseudoproblémů.

3.5. Pseudoproblémy

Pseudoproblémy (a pseudo - diskuse) mohou vznikat z mnoha příčin. Někdy vznikají z nepochopení určitých tvrzení, jindy bohužel i ze snahy některých badatelů o tzv. zviditelnění. Zkoumání pseudoproblémů může být spojeno i s odváděním pozornosti od skutečných problémů, které by měly být řešeny, tj. v pokusech o manipulaci příslušníků vědecké obce tzv. vymýváním jejich mozků.

Pseudoproblém obvykle nemá žádné přijatelné řešení. Je to balast, plevel a nakažlivý parazit. Zpopularizovaný pseudoproblém často bývá zneužíván k tabuizaci skutečných problémů a znemožňování odhalení skutečných příčin skutečných problémů. Klasický příklad: pseudodiskuse o migraci, odsunující (neférovým apelováním na ušlechtilé lidské emoce) objektivní hledání např. příčin migrace tam, kde tyto příčiny skutečně jsou. (Viz - historik Vondruška o vymývání mozků; pořad ČT 2 dne 8. 10. 016 "Pod sluncem tma" aj.).

3.6. Nedostatek prostoru i času k diskusi

Běžným jevem na mnoha vysokých školách je nedostatek příležitostí k plodné diskusi. Pořádání odborných konferencí nemůže nahradit diskusi mezi specialisty, kteří o výsledcích obvykle mohou na konferencích podat pouze základní informace; na diskusi nezbývá čas. Také Česku v tomto ohledu existují značné rezervy. Čím dříve si badatel vytvoří systém, umožňující mu promluvit si (nebo dopisovat) s kolegy věcně o vědeckých problémech, na které při svém bádání narazil, tím větší je pravděpodobnost, že se nebude cítit jako onen pověstný "kůl v plotě", tak dobře známý z naší moderní historie. Podmínkou ovšem je, aby badatel sám byl připraven pomáhat svým kolegům.

3.7.Administrování výzkumu

Last but not least: vedení evidence výsledků výzkumu je velmi důležité jak s hlediska každého badatele (jako doklad o jeho vědecké činnosti), tak z celospolečenského hlediska (jako podklad nezbytný k porovnávání výsledků "národního" výzkumu s výsledky jiných zemí).

Má-li tato činnost mít smysl, neměla by evidence výsledků vědecké práce na vysokých školách být spojena se zbytečnou byrokracií. Měly by být zjišťovány pouze podstatné skutečnosti, které vysoká škola potřebuje shromažďovat jednak pro svou potřebu (kariérní postup vysokoškolských učitelů), jednak pro potřebu úřadů, které odpovídají za předávání údajů o vědě a výzkumu na vysokých školách do zahraničí.

Evidence ovšem není totéž, co měření "kvality výsledků," což je mnohem složitější. Je veřejným tajemstvím, že v Česku existují značné rezervy jak v evidenci, tak v hodnocení výsledků. V metodologii měření kvality není mnoho otázek jasných, což mnohé země vede k vypracovávání vlastních "národních" systémů evidence i hodnocení. Bohužel asi ani v budoucnosti nelze očekávat výraznější změny k lepšímu.

(Pokračování další částí)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: R2017/062/M: Pavlát: Neduhy současné vědy/4 ondrey 31. 01. 2017 - 12:01