Budu mít 1.000.000 let! A jak to vidím?

21. únor 2017 | 05.00 |

V tomto znamení, tedy ve znamení ryb, se dožiji (pokud se dožiji) 1.000.000 let. Nejkulatější výročí, jakého se člověk může dožít. Pochopitelně vyjádřeno ve dvojkové soustavě. Tedy 26 let, neboli 2x2x2x2x2x2 = 64.

A jak to vidím? Někteří mně vyčítají, že jsem příliš kritický vůči současnému režimu. Hodně jsem se nad tím zamýšlel a myslím, že to není pravda. K minulému režimu jsem byl o hodně kritičtější. Protože jsem věřil v jeho reformu. Obětoval jsem leccos, abych veřejně projevil svoje přesvědčení, že takto dál (jak to tehdy šlo) to už nejde. K tomu např.:
http://radimvalencik.pise.cz/3381-nemam-rad-fanatiky-opravdu.html

Říkával jsem svým kamarádům, kteří měli obdobné názory (jedním z nich byl třeba Míla Ransdorf) – jednou nás budou kritizovat, ne za to, že jsme mlčeli, ale za to, že jsme držkovali málo účinně. A nějak tak to bylo. Vzal jsem si z toho poučení v tom smyslu, že je nutné se ještě více opřít o sílu vědy a dělat vědu poctivě tak, aby byla oporou při nápravě toho, co se pokazilo, co selhalo.

Z nadhledu těch dejme tomu 50 let, tedy doby, po kterou mohu posuzovat společenský vývoj s porozuměním, bych porovnal minulost a současnost, to, co jsem prožil, hodnotil asi takto:

- Druhá polovina šedesátých let až do 21. srpna 1968, byla léta, kdy se vše měnilo k lepšímu. A nějak jsme si ani nedovedli představit, že by to někdy mohlo být jinak. (Opak, tj. představa, že by to někdy mohlo být lepší a lepší, zase chybní některým současníkům.)

- Pak přišla okupace a normalizace. Považoval jsem to za dočasný exces, který se přežene a vše se zase vrátí k lepšímu. Měl jsem štěstí. Dobu nejhorší normalizace jsem prožil v Oděse, v té době snad nejsvobodnějším městě světa. Pět let studia matematiky, ale hlavně plnohodnotného studentského života.

- Po návratu jsem zjistil, že se to u nás pokazilo mnohem víc, než jsem si dokázal představit. Ale zase jsem měl štěstí. Dostal jsem se mezi přátele, kteří sdíleli obdobné názory jaké já. To je člověk vždy trochu víc odvážnější a kritičtější. Tehdy jsme kritizovali minulý režim ani ne tak za to, že by se nepokoušel měnit věci k lepšímu, ale že to dělá příliš pomalu a polovičatě. Nebyla to "netrpělivost mládí" (to už jsme tak mladí nebyli), ale šlo o to, že Biľakovo "není důležité, jak rychle jdeme, ale to, že jdeme správným směrem" se pro nás stalo symbolem největší blbosti, jakou lze vyslovit. Společnost bez dynamiky se vždy mění ve společnost, kde vládnou žáby na prameni a která začne vysychat.

- Pak se věci začaly rychle měnit. To, že se udělala spousta chyb, s tím se muselo počítat. Tak už to v převratných dobách či dobách převratů bývá. Horší je, že se nejen nevrátil optimismus a dynamika zlatých šedesátých let, ale stalo se něco mnohem horšího.

Zatímco minulý režim se kdysi měnil k lepšímu pomaleji, než by si člověk přál, tak tento režim se mění k horšímu také rychleji, než by si člověk přál.

Naštěstí kolem sebe vidím víc a víc lidí, kterým dochází, že je s tím nutné něco dělat. A že k tomu, aby to, co se bude dělat, bylo víc než "málo účinné držkování", musíme mít oporu v kvalifikovaném pochopení doby. Tedy že i dnes je nutné se ještě více opřít o sílu vědy a dělat vědu poctivě tak, aby byla oporou při nápravě toho, co se pokazilo, co selhalo. To je hlavní zkušenost, kterou jsem udělal a za kterou si stojím. Tady je to, v čem ještě dokážu pomoci, monografie-ročenka na téma, jak měnit věci k lepšímu:

http://radimvalencik.pise.cz/4161-r2017-046-m-monografie-cely-text-ke-stazeni.html

 Těsně před narozeninami mně kamarád, špičkový fotograf, udělal portrétní fotografii. Tak se pochlubím:

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (5x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Budu mít 1.000.000 let! A jak to vidím? jan koňas 15. 03. 2017 - 09:35