Smrt téměř celého souboru Alexandrovců zasáhla Rusko na jednom z nejcitlivějších míst. Každý stát potřebuje nosnou ideu. A velký stát potřebuje velkou ideu. Současné Rusko ji dosud nenachází jinde, než v étosu vítězství ve Velké vlastenecké válce. A Alexandrovci jsou živým symbolem této ideje. Cíleně pěstovaným a cíleně využívaným. Zosobňovali vše, co idea velkého a protrpěného vítězství vyjadřuje.
Idea étosu vítězství ve Velké vlastenecké válce má v Rusku své oprávnění. Navazuje na vítězství nad Napoleonem, který do Ruska přivezl zklamání z evropských hodnot. Pokračovala strašlivým selháním evropských hodnot v podobě německého nacismu, před kterým Evropu zachránilo především Rusko. A na neblahé tradice navazuje současný rozklad evropských hodnot, který Evropu přivedl k asistování na největších zločinech po Druhé světové válce a které se nyní vracejí na její území v podobě organizovaných migračních vln doprovázených terorismem.
Rusko tento rozklad evropských hodnot vidí zblízka a pocítilo jej zvlášť intenzivně v souvislosti se špinavou hrou, která se sehrála jak v bývalé Jugoslávii, tak doposud hraje na Ukrajině. Pach tohoto rozkladu je cítit i z výroků typu "Alexandrovci byli ušetřeni toho, aby tancovali na hrobech mrtvých". Až sem může dojít asistování politice dvojího metru. V Hirošimě a Nagasaki bylo méně civilních obětí, nebo zde byl jiný poměr mezi bojovníky a civilisty? A při humanitárním bombardování Jugoslávie, abychom nechodili tak daleko do historie, to bylo jak s ohledy na civilisty?
Rusko přežije. Přežije i soubor Alexandrovců. Na nás je, abychom zastavili rozklad evropských hodnot. Těch, které mají tradici v poznání síly lidského rozumu již v antickém Řecku či fascinující osvícenecké schopnosti vidět daleko do budoucna, což je dnes zvlášť velmi aktuální. Žádná velká idea by neměla vyrůstat jen ze zahledění se v minulosti. Ovšem, co dělat, když se minulost vrací např. v podobě "Evropských hodnot", které nabízejí dávno obehranou verzi mccarthismu, aby horlivě sloužily rozkladu evropských hodnot.