R2016/005/M: Čírtek - Bankéřská sémantika/3

28. listopad 2016 | 07.00 |

Další podklad k monografii Ekonomický základ odvětví produktivních služeb a zahájení komplexních reforem je z pera Pavla Čírtka. Uveřejňuji jej na tři pokračování. Vztahu je k 6. kapitole – Metody myšlení. Je o korektním používání pojmů při komunikaci institucí s veřejností:

Bankéřská sémantika a lidský kapitál – 3. část

Pavel Čírtek

Typickým příkladem je globální krize v letech 2007, 2008, která nebyla ničím jiným než selháním předpovědí opírajících se o ekonomický neoliberální koncept tak, jak se odrazil mimo jiné i v mysli Singrova legendárního kolegy, notábla centrálních bankéřů Allana Greenspana a poté v praktické národohospodářské politice "jeho" prezidentů zejména Clintona a Bushe juniora, kteří moderní bankovní ekvilibristice dali zelenou, když, obrazně řečeno, umožnili, aby se do farmářských košíčků s biozeleninou balily i shnilé brambory na základě předpovědi (ve smyslu přijatého předpokladu), že trh si poradí, když ho necháme ať si dělá co chce. Praktickou kvalitu takových předpovědí ostatně potvrzuje komunikační role Greenspenova kufříku, z jehož objemu vždy, když přicházel na Federální výbor pro volný trh, věštili novináři a analytici, jaké měnové politiky centrální banky lze očekávat.

Greenspane se, jak známo, za to, že jím vyvinutý vývoj, tedy jím a jeho institucí vyvinutý ekonomický vývoj, mohutně vyfutrovaný zástupem neoliberálních myslitelů - a na jeho základě přijatých předpovědí (předpokladů) selhal, před vyšetřovací komisí kongresu spojených států omluvil. V dikci české klasické pohádky odvolal, čemu "věřil" (zde je patrné, jak mnoho víry je mnohdy v ekonomické teorii a praxi a jak málo racionálního respektu k principu dubito dubitantum), a pak se z toho tak nějak vzpamatoval a odvolal to, co odvolal, když z toho maléru obvinil vládní úvěrové agentury, které zločinně či bezhlavě poskytovaly hypotéky i nezaměstnaným barevným páriům.

Vrátím-li se tedy k obtíži skryté v Singrově sémantice, pak by si snad i laici zasloužili explikaci toho, co Singr myslí"ekonomickým vývojem". Ale přijměme předpoklad, že pro potřeby časopisecké publicistiky Singr záměrně zjednodušuje, aby byl pochopen i laiky, dokonce se snad i spoléhá na to, že je se svými čtenáři na stejné myšlenkové vlně, ne-li rovnou na stejném sémantickém naladění, což je svatým právem každého, kdo se obrací k veřejnosti, pokud by takový předpoklad měl nějaký racionální základ. Protože lze ovšem při vší úctě ke čtenářům časopisu Reflex vcelku úspěšně předpokládat, ale mohu se i mýlit, že většina z nich, o veřejnosti vcelku ani nemluvě, neabsolvovala akademické kurzy ekonomie, snad bychom si i my, laici, zasloužili krapet explicitnější slovník, abychom mohli uvěřit, že centrální bankéři skutečně vědí, co a proč činí.

Namísto toho se ale dozvídáme, že měnová politika ČNB se opírá o tak nejistou veličinu, jakou je to, čemu centrální bankéři prostě věří, což je už sémantika bezmála teologická.  Singr neříká "víme", "je prokázané", "vypočítali jsme" Oni prostě věřili, že se proti nim veřejnost obrátí, když šli s úroky na nulu a když se veřejnost proti nim neobrátila, tak je to, jak píše Singr, "ukolébalo" a oni začali věřit – povšimněme si znovu, kolik víry je v centrálním bankéřství – že lidé pochopí jejich intervenci kvůli hrozbě možné deflace. Posuďte sami, jakou hrozbou může být "možná" deflace, což chápu tak, že deflace byla pouze "možná" a tedy vůbec nemusela nastat, nebo byla vysoce "možná", a tedy byla zapotřebí intervence, ale pak už tomu vůbec nerozumím, když dále autor praví, že "ono to bylo tím", že "většina lidí" (další metonymie) a dokonce ani "odborné veřejnost" (o koho se jedná?) nakonec nevěřila, že ČNB skutečně začne intervenovat. Tady s prominutím marně hledám, co ono bylo tím, respektive, co bylo čím, protože tato výpověď je tak spletitá, že se v ní prostě nelze vyznat. Nabízí se snad vysvětlení, že lidé nepochopili intervenci prostě proto, že v její možnost nevěřili, a to mi tedy hlava skutečně nebere.

Dost možná, že spletitost bankéřovi výpovědi zasáhla i tazatele a ten se snažil téma "odlehčit" otázkou:  Ono slavné hlasování o oslabení koruny bylo na bankovní radě v poměru 4:3. Mohl byste o tom něco říct?

V tuto chvíli dosáhla tajemnost odpovědí předčasného vyvrcholení, když odpověď zněla: "Až v roce 2019, do té doby jsem vázán mlčenlivostí."

Následovala tedy otázka: Co by se stalo s naší ekonomikou, kdyby hlasování skončilo 3:4? Odpověď je pak mlhavá a nezazní ani jediný argument. Singr totiž praví jazykem orákula: Zažili bychom výrazně slabší ekonomický výkon. Nezaměstnanost, kterou máme nejnižší v unii, by byla na nejvyšších úrovních, a hlavně – ekonomika by se nacházela v mizerném stavu. Firmy v té době neměly zisky a díky oslabení měny získaly kapitál na investice. Fabrika, které najednou stoupne marže z deseti na patnáct procent, má rázem výrazně vyšší čistý zisk, a tím i peníze na investice a mzdy. A nakonec bychom k tomu kroku stejně museli sáhnout, jen později.

Snad je namístě se ptát: Proč bychom zažili slabší ekonomický výkon? O jaký argument se toto tvrzení opírá, i když samozřejmě nevylučuji, že může být oprávněné. Ekonomika by se nacházela v mizerném stavu – opět, o jaký argument se toto tvrzení opírá i když samozřejmě nevylučuji, že může být oprávněné. Firmy v té době neměly zisky a díky oslabení měny získaly kapitál na investice. Máme věřit tomu, že všechny firmy neměly zisky, resp. jaké firmy? A opravdu získaly kapitál díky oslabení měny?

Proč se tak až školometsky zabývám jedním vystoupením bývalého centrálního bankéře? Protože, odkazuji-li k úvodu tohoto vystoupení, je tady zřetelně patrný komunikační styl, který Shakespeare nazývá ústy Hamletovými "slova, slova, slova". Citované vystoupení svojí prázdnotou, opovržením k argumentům, nonšalancí, s jakou šermuje pojmy víra, předpoklad, model, jakoby si mluvčí nelámal hlavu ani s tím, aby byl pochopen, neboť sám ví, či přinejmenším tuší, že jeho modely a předpoklady jsou tekuté a nakonec - více než snaha o pochopenou participaci lidí rozhodne prostě fakt, že ten či onen má či měl pouvoir dělat si co chce a nikomu se nemusel zodpovídat ze svých experimentů, pardon zvolených modelů. A je-li už v samotném výkonu důstojenství centrálních bankéřů jako výraz nezávislosti zakotven předpoklad, že když už nejsme na půdě exaktní vědy, rozhodujeme hlasovacím střetem různých vír, pak máme právo alespoň na odpověď, z čeho ta či ona víra plyne. Snad se to v tomto případě dozvíme v roce 2019.

(Pokračování čtvrtou, závěrečnou částí příspěvku)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář