Podaří se Listopad 2016 přeměnit v Majdan?/4

12. listopad 2016 | 07.00 |

Před letošním Listopadem ve vzduchu doslova visí otázka, zda se jej podaří přeměnit v pražský Majdan. Nepochybně budeme svědky takového pokusu, který bude mít mohutnou oporu v mainstreamových médiích, "aktivistech" financovaných "neziskovkami" napojenými na zpravodajské služby i části politické reprezentace, která se již dávno přeměnila ve slouhy globální moci. Té současné, té, která degeneruje, rozpadá se, ale o to je nebezpečnější. Jaké důsledky má její projevy jsme viděli na vlastní oči ve vrcholné fázi "demokratických" prezidentských voleb v USA.

Podle mého názoru se přes veškerou snahu "Sametová II" à la "pražský Majdan" nepodaří, i když se ti, kteří se v ní budou angažovat, budou hodně snažit a budou mít velkou oporu od struktur globální moci. Ti, kteří si dělají iluze o tom, že se to podaří, budou zklamání. Nepochopili totiž logiku toho, jak proběhl Listopad 1989. Nepochopili, protože nechtěli pochopit. Protože si o sobě dělají iluze, v důsledku toho jsou pak frustrováni. O to více pak projevují hysterie, agresivity, o to více se zapouzdřují do skupinové konformity.

Neuvědomují si a nechtějí si uvědomit, že Listopad 1989 mohl proběhnout a proběhl jen proto, že jednou z hlavních sil byl i vnitrokomunistický odboj. Tj. že obrovská většina členské základny KSČ se rozhodně, s plnou zodpovědností, nikoli z kariérních či jiných důvodů, ale proto, že to považovali za správné a poctivé, postavila proti vedení strany a státu, které ztratilo kredit. Postavili se proti němu nikoli pod vlivem nějakého "západního vysílání", ale na základě vlastních zkušeností. Právě proto se Jakeš a spol. cítili jako "kůl v plotě".

Po Listopadu se ti, kteří se angažovali ve vnitrokomunistickém odboji rozešli různým směrem. Někteří se pokusili a dodnes pokouší komunistickou stranu reformovat, někteří přímo nebo různými oklikami přešli do sociální demokracie, někteří začali působit i v pravicových stranách, někteří se přestali politicky angažovat. Ale všichni tvoří nezmanipulovatelnou část společnosti, která je, jak jsem si ověřil, schopna přenést svou zkušenost i mezigeneračně. Prostě proto, že vždy měli dost rozumu.

A tuto sílu se nikdy nepodaří získat pro rumlovsko-kocábovské hrátky (předvedené v Krausově pořadu), pro "nové obroditele" typu Pithar-Němcová-Herman předvedené Horáčkem na Staromáku, pro vyhlašovatele nepokojů typu Bartošky, kterému se asi zdálo, že na něj zapomněli a že mu ujel vlak, když předvedl své politické ejaculatio precox.

Kromě toho chybí Havel. Především proto, že tehdy ho nikdo neznal, a proto si o něm někteří mohli dělat iluze. Dnes se těžko, těžko hledá někdo z těch, co usilují o pražský Majdan a o kom by si mohl soudný člověk dělat iluze.

Proto považuji za užitečné připomenout (již po třetí) v rámci krátkého (čtyřdílného) seriálu to, jak to v Listopadu 1989 skutečně bylo. Uveřejňuji i stručný úvod k loňskému zveřejnění seriálu, který připomíná dobovou atmosféru. A uveřejňuji příslušné čtyři díly přesně v tytéž dny jako loni a předloni.

Čtvrtá část:

Listopad 1989 proběhl jako výsledek spontánního a masové protestu v podmínkách velmi širokého sjednocení národa. A jako takový byl vnímán ještě hodně dlouho. Na hesla typu "Nechme samet sametem, teďka s nima zametem!" tehdy nikdo neslyšel. Mimo jiné i proto, že jako vždy se jich chytali nejen ukřivdění, ale i ti, kteří se dokážou přiživit na každém režimu a každé změně.

Svým způsobem si ocenění zaslouží i tehdejší stranické vedení země, jakkoli se to dnes může zdát někomu nepochopitelné. Velká většina našich tehdejších představitelů totiž nejenže nepřipravovala "djilasovskou" cestu transformace (tj. přeměnu neplnohodnotných vlastnických práv v plnohodnotná), ale ani později se o to nepokusila. A to i přesto, že k tomu byli tlačení podle Trockého hesla "obohacujte se" částí svých sovětských kolegů v době, kdy se sovětská moc rozpadala. "Djilasovskou cestou se pak vydala jen část středně vyšší stranické garnitury (z oblasti nikoli přímo stranického aparátu, ale zpravodajských služeb státu, nomenklatury působící na ministerstvu zahraničí, v mezinárodních institucích, v podnicích zahraničního obchodu), návazně pak i někteří potomci tehdejších politických špiček. Ale to vše velmi umírněné podobě (ve srovnání s Ruskem a zejména některými jeho sovětskými satelity). To bylo důležité pro průběh transformace, která (jakkoli ji dnes máme tendenci hodnotit kriticky) nedopadla nejhůř. Především však nedošlo k "oligarchizaci země".

To si zaslouží aspoň krátkou poznámku. Věci se poznávají ve srovnáních. Tak se podívejme, co se děje na Ukrajině. Ekonomika se propadá. Původní Majdan byl reakcí na rozkrádání ve velkém a otevřeně šel proti oligarchům. Výsledek? Jedni oligarchové byli vyměněni za druhé. Krátké iluze o tom, že jsou lepší, se v podstatě již nyní rozplynuly. Tak je vymění za další a další... Jak dlouho asi bude trvat, než se definitivně i na Ukrajině rozplyne "zemanovská" (tedy M. Zemanem sdílená a deklarovaná) iluze o tom, že problémy v této zemi vyřeší dohoda oligarchů? Co všechno si lidé v této zemi budou ještě muset vytrpět? Kolik nás to bude stát? A v co se to celé vyvine?

S odstupem času se stává zřejmější i to, že pokud se má něco pohnout dopředu, musí dojít – aspoň dočasně – ke sjednocení většiny národa. Lidé to toho prostě musí jít s pocitem, že do toho jdou společně. A to i přesto, že bude následovat štěpení a znesvářování. (U nás tehdy umocnění dělením státu, které bylo výsledkem nikoli jen vnitropolitického vývoje – ale i to jsme zvládli.)

Pokud někdo od začátku staví politiku na vyvolávání animozit a z tohoto hlediska navíc falšuje historii – nevěřte mu. A vězte, že je nositelem buď naprosté hlouposti (nechal se nachytat), nebo čistého zla (to většinou). To nikdy nepřineslo nic dobrého a velmi brzy uvidíme, jaké to bude mít plody na Ukrajině. U nás patrně něco takového neprojde a pokus něco takového importovat skonči fiaskem.

Jedním z atributů doby je expanze struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tj. to, že skutečnou moc mají ti, co na sebe něco vědí. A že dokonce to, aby na sebe něco věděli, je podmínkou společenského vzestupu. ("A co na něho máme" – bývá dobrým zvykem ptát se při sestavování kandidátek prakticky všech stran, ale to je jen okrajový případ toho, jak se tyto struktury vytvářejí.) Pokud tento proces nemá protiváhu, postupně dojde k destrukci celého institucionálního systému (včetně a především těch institucí, které by porušování obecně přijatých zásad měly bránit).

Transformace socialistického Československa zahájená v Listopadu 1989 bujení těchto struktur nahrála. Nicméně k němu nedošlo zdaleka v té míře, v jaké v jiných zemích. I to je přímý výsledek toho, jak Listopad proběhl. Funkčnost institucionálního systému (a to přes řešení tak složitého úkolu, jakým bylo rozdělení federace) se uchovala v poměrně vysoké míře. Pokud nyní dochází k jejímu pokračování, není to již důsledek působení Východu, ale Západu. Druhá fáze bujení struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad je již projevem politiky globálního špiclování, kdy jsou na významná místa připouštěni ti, co jsou vydíratelní. Mj. proto se "naše" současná euroreprezentace chová v ukrajinské krizi tak absurdním způsobem. A proto platí, že nastávajícím složitým obdobím projdeme s tím menšími ztrátami, čím více budeme mít vůli a trpělivost motivovanou zodpovědností dobírat se pochopení toho, o co jde. K tomu nám může podstatným způsobem napomoci připomenutí Listopadu 1989 takového, jaký byl. I toho, jak probíhal další vývoj.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1 (1x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

RE: Podaří se Listopad 2016 přeměnit v Majdan?/4 jan koňas 12. 11. 2016 - 12:58