Podaří se Listopad 2016 přeměnit v Majdan?/1

9. listopad 2016 | 07.00 |

Před letošním Listopadem ve vzduchu doslova visí otázka, zda se jej podaří přeměnit v pražský Majdan. Nepochybně budeme svědky takového pokusu, který bude mít mohutnou oporu v mainstreamových médiích, "aktivistech" financovaných "neziskovkami" napojenými na zpravodajské služby i části politické reprezentace, která se již dávno přeměnila ve slouhy globální moci. Té současné, té, která degeneruje, rozpadá se, ale o to je nebezpečnější. Jaké důsledky má její projevy jsme viděli na vlastní oči ve vrcholné fázi "demokratických" prezidentských voleb v USA.

Podle mého názoru se přes veškerou snahu "Sametová II" à la "pražský Majdan" nepodaří, i když se ti, kteří se v ní budou angažovat, budou hodně snažit a budou mít velkou oporu od struktur globální moci. Ti, kteří si dělají iluze o tom, že se to podaří, budou zklamání. Nepochopili totiž logiku toho, jak proběhl Listopad 1989. Nepochopili, protože nechtěli pochopit. Protože si o sobě dělají iluze, v důsledku toho jsou pak frustrováni. O to více pak projevují hysterie, agresivity, o to více se zapouzdřují do skupinové konformity.

Neuvědomují si a nechtějí si uvědomit, že Listopad 1989 mohl proběhnout a proběhl jen proto, že jednou z hlavních sil byl i vnitrokomunistický odboj. Tj. že obrovská většina členské základny KSČ se rozhodně, s plnou zodpovědností, nikoli z kariérních či jiných důvodů, ale proto, že to považovali za správné a poctivé, postavila proti vedení strany a státu, které ztratilo kredit.

Postavili se proti němu nikoli pod vlivem nějakého "západního vysílání", ale na základě vlastních zkušeností. Právě proto se Jakeš a spol. cítili jako "kůl v plotě".

Po Listopadu se ti, kteří se angažovali ve vnitrokomunistickém odboji rozešli různým směrem. Někteří se pokusili a dodnes pokouší komunistickou stranu reformovat, někteří přímo nebo různými oklikami přešli do sociální demokracie, někteří začali působit i v pravicových stranách, někteří se přestali politicky angažovat. Ale všichni tvoří nezmanipulovatelnou část společnosti, která je, jak jsem si ověřil, schopna přenést svou zkušenost i mezigeneračně. Prostě proto, že vždy měli dost rozumu.

A tuto sílu se nikdy nepodaří získat pro rumlovsko-kocábovské hrátky (předvedené v Krausově pořadu), pro "nové obroditele" typu Pithar-Němcová-Herman předvedené Horáčkem na Staromáku, pro vyhlašovatele nepokojů typu Bartošky, kterému se asi zdálo, že na něj zapomněli a že mu ujel vlak, když předvedl své politické ejaculatio precox.

Kromě toho chybí Havel. Především proto, že tehdy ho nikdo neznal, a proto si o něm někteří mohli dělat iluze. Dnes se těžko, těžko hledá někdo z těch, co usilují o pražský Majdan a o kom by si mohl soudný člověk dělat iluze.

Proto považuji za užitečné připomenout (již po třetí) v rámci krátkého (čtyřdílného) seriálu to, jak to v Listopadu 1989 skutečně bylo. Uveřejňuji i stručný úvod k loňskému zveřejnění seriálu, který připomíná dobovou atmosféru. A uveřejňuji příslušné čtyři díly přesně v tytéž dny jako loni a předloni.

Úvod k loňskému zveřejnění seriálu:

Přesně před rokem jsem uveřejnil první díl seriálu o tom, jak to bylo v Listopadu, viz:

http://radimvalencik.pise.cz/1806-jake-reformy-a-proc-277-odkaz-listopadu-1.html

S ročním odstupem možná ještě zajímavější čtení. Letos se na rozdíl od loňského roku nevedou zdaleka tak intenzivní diskuse o tom, jak a proč proběhl Listopad, kdo v něm jakou sehrál roli. Zde je loňský text (vynechal jsem jen dobový úvod a nahradil tímto):

První část:

Blíží se polokulaté výročí Listopadu. Lze očekávat, že tentokrát proběhne ve více konfrontační atmosféře než dříve. I u nás v souladu s globálními trendy stále více dochází k vyhrocování konfliktů a pěstování animozit. Konfliktů, kterými je překrýváno selhávání institucionálních systémů vyspělého světa. Konfliktů mezi zeměmi i uvnitř nich. Konfliktů, do kterých jsou lidé vtahováni, aby s nimi mohlo být následně manipulována, a především, aby v situaci, kdy rozlišují svět na ty "hodné" a na ty "zlé", neodhalili, co je příčinou hromadění problémů.

Všimněme si jen toho, jak naši současnou českou společnost rozpolcuje otázka, zda k nám importovat či neimportovat kyjevský "Majdan", zda k nám importovat či neimportovat strukturu moci založenou na vládě oligarchů ukrajinského kalibru, zda toto je či není ta pravá demokracie. Mimo jiné - akce na podporu importu Majdanu mají (patrně ne náhodou) vrcholit právě v den oslav Listopadu.

Účelovému využití Listopadu nahrává i to, že ubývá pamětníků. Ti, kterým bylo 40 a více, jsou dnes v důchodu a mnohdy se již neúčastní plnohodnotně společenského života. Těm, kterým bylo tehdy méně než 15, je dnes ke čtyřicítce, jsou v nejproduktivnější fázi svého života, nemají však plnohodnotnou zkušenost s tím, co a jak se tehdy událo.

Tak se pokusím něco z toho připomenout. Z tehdejší atmosféry. Jak jsem to tehdy viděl. Jako člověk, který na jedné straně věřil v budoucnost socialismu, na druhé straně si uvědomoval, že se vývoj u nás dostal do slepé uličky a že jsou nutné zásadní změny. Ale takových byla tehdy většina. Rozdíly byly spíše v míře kritičnosti, se kterou lidé hodnotili daný stav, než v tom, že by se hledala jiná budoucnost, než nějaký vylepšený, nějaký reformovaný socialismus.

K napsání těchto vzpomínek mě podnítil rozhovor s Miloušem Jakešem v Reflexu s názvem: "Miloš Jakeš: Listopad zinscenovala StB, disidenti na tom zásluhu nemají". Doporučuji rozhovor přečíst a přitom se pokusit rozlišit, v čem se jedná o autostylizaci a v čem o autentické sdělení:

Viz: http://www.reflex.cz/clanek/rozhovory/59883/milos-jakes-listopad-zinscenovala-stb-disidenti-na-tom-zasluhu-nemaji.html

Nyní k tomu momentu, který mě zaujal. Pokus použít k řešení tehdejší situace Lidové milice zde líčí M. Jakeš takto (to nejdůležitější podtrhuji):

"Milicionářů mělo přijet asi deset tisíc. Cílem bylo, aby se prošli několikrát Prahou a ukázali, že je tu reálná síla, která chce bránit společenský řád, která si stoupne kolem různých center, z nichž vychází nepřátelská propaganda, aby se u odpůrců vytvořilo určité ovzduší strachu. Z jednotlivých krajů vyjely autobusy s milicionáři. Pozdě večer mi volá šéf milicí Novák: "Praha je odmítá přijmout." Říkám mu: "Zastav další příjezd, kdo nevyjel, ať nevyjíždí. Vyčkej, ráno budeme chytřejší." O co šlo? Šlo o to, že tady byli kohouti, kteří chtěli být generálním tajemníkem. Štěpán, Adamec a Štrougal, jenž neunesl, že se jím v roce 1987 nestal místo mě. Všichni sledovali jedno – a řeknu to vulgárně: "Nesmíme si umazat ruky." Takže i Mirek Štěpán měl obavu, aby nedošlo k něčemu, co by mu zabránilo být generálním tajemníkem. Proto Praha milicionáře odmítla přijmout."

M. Jakeš to, že Lidové milice "selhaly", líčí jako zradu papalášů v důsledku jejich kariérismu. Ve skutečnosti pražské (a nejen pražské) Lidové milice byly dávno před tím (přibližně od jara 1989), a to bez Štěpánů, Adamců či Štrougalů na straně těch, co požadovali změnu režimu. Na straně většiny lidí – a to zcela vědomě a bez toho, aby z toho očekávaly jakýkoli prospěch. To, co se událo v případě jejich pokusu o zneužití, je výsledkem tlaku zdola, nikoli intrik shora, jak to vidí M. Jakeš.

Ale právě to je pro tehdejší představitele typické. Viděli jen sebe a spory mezi sebou. To, že lidé mají taky rozum, že umí uvažovat vlastní hlavou, že co je moc, to je moc, nechápali tehdy a nepochopili doposud. A to přesto, že se třeba velmi upřímně právě M. Jakeš ve slavném rozhovoru vyznal, že se cítí jako kůl v plotě. Podobně pak v logice svého uvažování vidí Listopad jako výsledek intriky tajných služeb, čím se velmi blíží ke stanovisku Petra Cibulky.

Mj. Jakešův názor není tak nevinný. On vlastně přehlíží angažovanost řadových členů KSČ. Těch, kteří s členstvím v KSČ nespojovali žádná kariérní očekávání a kteří si uchovali dost střízlivého rozumu. A bylo jich hodně. Dokonce bych řekl, že většina z tehdejších 1.700 tisíc.

To, že se na tyto normální a poctivé lidi, bez kterých by nebyl žádný Listopad, zapomíná, plnilo a plní svůj účel. Umožňuje to totiž rozdělovat společnost na dobré a zlé, v současné době pak tento konflikt ještě vyhrocovat.

(Podrobněji v dalším pokračování)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/2891-odkaz-listopadu-1-po-roce.html

(Pokračování druhým dílem)

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře

 zatím nebyl vložen žádný komentář